24 C 442/2022-23 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 10 794 Kč s příslušenstvím z titulu písemného uznání dluhu ze dne [datum]. Žalovaná v tomto uznávacím prohlášení uznala svůj dluh ve výši 14 392 Kč vůči žalobkyni co do důvodu i výše a zavázala se jej uhradit ve čtyřech splátkách do [datum]. Důvodem uznání dluhu byla dodávka elektřiny žalobkyní jako dodavatele poslední instance do odběrného místa žalované v období od [datum] do [datum]. Žalovaná na svůj dluh uhradila dne [datum] částku 3 598 Kč. 2. Podáním doručeným soudu dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 416 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně vystavila žalované opravnou fakturu s vyúčtovaným přeplatkem ve výši 416 Kč na základě opravných údajů od provozovatele distribuční soustavy. Usnesením ze dne 1. 11. 2022, č. j. EPR 241924/2022-11, soud řízení zastavil v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, tj. ohledně částky 416 Kč s příslušenstvím. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Z uznání dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná uznala co do důvodu i výše svůj dluh ve výši 14 392 Kč vůči žalobkyni, a to na základě dodávky elektřiny vyúčtované fakturou [číslo] se splatností dne [datum], a zavázala se jej uhradit žalobkyni převodem na účet ve čtyřech splátkách po 3 598 Kč splatných [datum], [datum], [datum] a [datum] pod ztrátou výhody splátek. 5. Z faktury [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované dodávku elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa], za období od [datum] do [datum] částkou 14 392 Kč splatnou dne [datum]. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a z podacích lístků soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě jejího dluhu ve výši 10 794 Kč do 7 dnů od doručení této výzvy. 6. Na základě předložených listin má soud za zjištěné, že žalovaná uznala co do důvodu i výše svůj dluh představovaný pohledávkou v aktuální výši 10 378 Kč a zavázala se tento svůj dluh uhradit ve čtyřech splátkách do [datum]. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě svého dluhu. 7. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Ze zjištěného skutkového stavu a na základě uvedených zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žalovaná písemně uznala svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše. Důvodem uznání dluhu žalovanou byla dodávka elektřiny žalobkyní jako dodavatele poslední instance do odběrného místa žalované, přičemž žalobkyně tuto dodávku žalované řádně vyúčtovala fakturou [číslo] splatnou dne [datum]. V souladu s citovaným zákonným ustanovením tak platí domněnka, že dluh v době jeho uznání trval. Žalovaná v průběhu řízení netvrdila a nedoložila, že uznaný dluh uhradila, že se tento dluh nestal splatným nebo že zanikl jinak. Proto soud žalobě vyhověl a uložil žalované, aby dlužnou částku 10 378 Kč žalobkyni uhradila spolu s úrokem z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 13 976 Kč od [datum] do [datum], kdy žalovaná provedla částečnou úhradu na svůj dluh, a dále z částky 10 378 Kč od [datum] do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinná uhradit dlužnou částku s příslušenstvím ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala (včetně úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku) částky 12 187,38 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 11 719,15 Kč, tj. z 96 %. Žalovaná byla úspěšná co do částky 468,23 Kč, tj. ze 4 %, ohledně níž bylo řízení zastaveno zaviněním žalobkyně z důvodu částečného zpětvzetí žaloby; žalobkyně má tudíž nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 92 %. Pro výpočet náhrady nákladů řízení soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“), neboť se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (např. věci sp. zn. 4 C 431/2022, 4 C 425/2022 nebo 21 C 376/2022) a v němž je předmětem řízení peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 2. a. t. z tarifní hodnoty 10 794 Kč (neboť veškeré úkony žalobkyně učinila ještě před částečným zastavením řízení) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 2 252 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 92 %, tj. částka 2 071,84 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum], neboť žalobkyně jím korigovala výši žalovaného nároku bez zavinění žalované, přičemž správná výše žalované částky měla být uvedena již v žalobě, a tudíž se jedná o neúčelně vynaložený náklad. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.