4 C 116/2023-55 — Okresní soud v Jihlavě

1. Návrhem ze dne 14. 3. 2023 se žalobce domáhal snížení výživného pro žalovanou-svou zletilou dceru. V návrhu uvedl, že v době rozhodování o výživném byl zaměstnán jako jevištní technik v [anonymizována dvě slova] [obec] a k tomu pracoval na dohodu o pracovní činnosti u společnosti [právnická osoba] Brigáda mu však ke dni 31. 12. 2022 skončila. V současné době má příjem pouze ze zaměstnání, a tak není schopen platit výživné ve výši 4 600 Kč. Je v insolvenci. 2. Žalovaná uvedla, že je studentkou třetího ročníku střední školy a v letošním školním roce bude studium končit. Nesouhlasila se snížením výživného 3. Rozsudkem ze dne 9. 7. 2021, č. j. 4 P 51/2011-207 byla žalobci uložena povinnost přispívat na výživu žalované částkou 4 600 Kč měsíčně. Matka žalované v době této úpravy výživného žila se svými dětmi v bytě o velikosti 2+1 s náklady ve výši 8 700 Kč. Byla zaměstnána. Její průměrný čistý měsíční příjem za rok 2020 byl ve výši 18 969 Kč a za období leden až duben 2021 ve výši 20 383 Kč. Žalobce byl v této době zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem za rok 2020 ve výši 17 566 Kč a za období leden až duben 2021 ve výši 19 494 Kč. Kromě příjmu z tohoto zaměstnání měl příjem ještě z dalšího zaměstnání, kde měl průměrný čistý příjem za rok 2020 ve výši 9 690 Kč a za období leden až duben 2021 ve výši 14 652 Kč. Oba rodiče měli shodně vyživovací povinnost ke společným dětem [jméno] a [jméno]. 4. Z potvrzení [anonymizována dvě slova] [obec] soud zjistil, že žalobce je zde zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem za rok první pololetí 2022 ve výši 21 037,67 Kč, za období od ledna do května 2023 s průměrným čistým výdělkem ve výši 28 407,80 Kč. Z potvrzení společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že žalobce byl zaměstnán od 5. 9. 2022 do 31. 12. 2022. Ze sdělení [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 18. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalobce je zde zaměstnán jako stavěč divadelních dekorací. Dále zde má v současné době uzavřené tři dohody o provedení práce na drobné role ve třech inscenacích. Příjem žalobce z dohod o povedení práce byl za období od ledna do března 2023 ve výši 3 640 Kč. Ze sdělení [právnická osoba] soud zjistil, že zde pracuje manželka žalobce. Její průměrný čistý měsíční výdělek za rok 2022 je 8 934 Kč a za období od leden až březen 2023 ve výši 7 611 Kč. 5. Ze sdělení úřadu práce ze dne 12. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobce není příjemcem dávky státní sociální podpory, matka žalované byla příjemcem příplatku na bydlení a příspěvku na domácnost do července 2021. 6. Dle zprávy Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního úřadu je matka žalované spoluvlastníkem (spoluvlastnický podíl ve výši ¼) bytové jednotky a k tomu náležícího podílu na společných částech nemovitosti, vše zapsáno na LV [číslo]. 7. Ze sdělení firmy [právnická osoba] soud zjistil, že matka žalované byla zaměstnána s průměrným čistým měsíčním příjmem za první čtvrtletí roku 2023 ve výši 21 707 Kč. Od května 2023 nastoupila matka žalované k zaměstnavateli [právnická osoba] s průměrným čistým výdělkem 17 281,50 Kč. 8. Ze smlouvy o nájmu ze dne 10. 3. 2016 a z oznámení úpravy výše měsíčního nájmu soud zjistil, že výše nájemného včetně služeb spojených s užíváním bytu matky je 10 483 Kč. 9. Ze zprávy [stát. instituce], odboru [anonymizováno] ze dne 25. 4. 2023 soud zjistil, že matka je vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu, rok první registrace 2003. Ze stejné zprávy soud zjistil, že otec je vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu, rok první registrace 1986. 10. Z výpisu insolvenčního rejstříku soud zjistil, že otec vyhlásil úpadek a bylo mu povoleno oddlužení. 11. Z potvrzení o studiu soud zjistil, že žalovaná je studentkou denního studia [anonymizováno] odborné školy, [anonymizováno] odborného učiliště a [anonymizováno] školy [obec]. 12. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 13. Podle ustanovení § 913 odst. 1, 2 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Podle ustanovení § 915 odst. 1 o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 14. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k závěru, že návrh žalobce na snížení výživného pro žalovanou není důvodný. Při hodnocení důvodnosti návrhu na snížení výživného vzal soud v potaz poměry obou rodičů žalované. Je evidentní, že žalobce sice přišel o příjem ze zaměstnání u [právnická osoba], na druhou stranu došlo ke zvýšení jeho příjmu u [anonymizována dvě slova], naopak v případě matky žalované došlo od května 2023 ke snížení příjmu o zhruba 4 000 Kč měsíčně. Ostatní okolnosti popsané Okresním soudem v Jihlavě v odůvodnění posledního rozhodnutí o úpravě výše výživného ze dne 9. 7. 2021 zůstaly neměnné. V době minulého rozhodování již otec byl v insolvenci, jeho manželka měla jednu vyživovací povinnost a pracovala na poloviční úvazek z důvodu jejího zdravotního stavu. Soud jednak neshledal podstatnou změnu poměrů na straně žalobce, která by snížení výživného odůvodňovala. Naopak je to matka žalované, se kterou žalovaná žije, dosahuje nižšího příjmu. Dále je významné, že dosud stanovené výživné odpovídá doporučení k výši výživného dle Ministerstva spravedlnosti. Žalovaná sice dosáhla zletilosti, nicméně v době rozhodnutí se stále připravovala na své budoucí zaměstnání studiem v posledním ročníku střední školy. Soud proto z výše uvedených důvodů návrh zamítl. 15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 o. s. ř. Žalovaná by měla právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů, v tomto případě ovšem existovaly okolnosti hodné zvláštního zřetele podle § 150 o. s. ř. spočívající v tom, že žalobce je otec žalované a bude povinen i nadále žalované přispívat na výživné až do chvíle, kdy dokončí své studium a přípravu na budoucí povolání. Žalované z těchto důvodů tedy náhrada nákladů řízení nebyla přiznána.