4 C 203/2023-69 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 41 679,54 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 14. 6. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem splácet ve formě 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 919 Kč. Žalobkyně si ve smlouvě o úvěru sjednala možnost při nezaplacení tří a více splátek v dohodnutém termínu zesplatnit celý úvěr. Žalobkyně tohoto práva využila, a jelikož se žalovaný dostal do prodlení, došlo ke zesplatnění obou úvěru ke dni 16. 7. 2022. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka 45 594,54 Kč. Žalobkyně tak kromě jistiny požaduje smluvní pokutu v důsledku zrušení úvěrové smlouvy ve výši 7 004 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 8. 2. 2023. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 14. 6. 2021, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které mu poskytla na účet č. [bankovní účet] Smluvní strany si sjednaly pevnou úrokovou sazbu úvěru ve výši 3,91 % ročně. Úvěr se žalovaný zavázal splácet spolu s úroky v 60ti měsíčních splátkách. Dále si strany ve smlouvě ujednaly, že v případě, kdy žalovaný neuhradí měsíční splátku do data splatnosti, zaplatí žalovaný jednorázovou smluvní pokutu ve výši 10% z dlužné měsíční splátky. Dále v případě, kdy se žalovaný dostane do prodlení s úhradou tří a více měsíčních splátek a dlužná částka nebude splacena ani po zaslané výzvě k zaplacení, může žalobkyně úvěr zesplatnit. Součástí smlouvy o úvěru je i Sazebník a Podmínky. 4. Z přehledu plateb pro smlouvu č.PU [číslo] vystavené žalobkyní soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 18 516 Kč. 5. Z dokumentu nazvaného„ zesplatnění pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy [číslo]“ soud zjistil, že v důsledku prodlení žalovaného se splacením úvěrové smlouvy došlo dne 16. 7. 2022 ke zesplatnění celkové částky. Dlužná částka je tedy 45 594,54 Kč. Oznámení o zesplatnění bylo žalovanému dle podacího archu odesláno 28. 7. 2022. Žalovaný byl dále vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 8. 2. 2023. 6. Z vyjádření žalobkyně ze dne 26. 9. 2023 a jejich příloh soud zjistil, že žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného tak, že vyhledala žalovaného v databázi dlužníků (NRKI, BRKI, SOLOS) s negativním výsledkem, vyhledala žalovaného v insolvenčním rejstříku též s negativním výsledkem, a především prověřovala pohyby na bankovním účtu žalovaného, kdy z něj zjistila, že žalovaný je zaměstnán s průměrným čistým příjmem ve výši 34 000 Kč. Toto žalovaná následně ověřila v daňovém přiznání za rok 2020, které ji bylo žalovaným předloženo. Následně žalobkyně stanovila z dostupných údajů životní výdaje žalovaného v částce 8 000 Kč (náklady na bydlení v částce 3 000 Kč, další výdaje v částce 5 000 Kč). Dále žalobkyně zjistila, že žalovaný splácí na další úvěry částku 5 000 Kč měsíčně. Žalobkyně tak uvedla, že má za to, že úvěruschopnost žalovaného řádně prověřila. Ke svým tvrzením žalobkyně doložila daňové přiznání žalovaného z roku 2020, výpis z bankovního účtu žalovaného za období od března do května 2021. 7. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 50 000 Kč. Částka byla úročena sazbou uvedenou ve smlouvě a žalovaný se zavázal částku vrátit společně s úroky. Žalovaný se s platbou splátek dostal do prodlení, a proto byl úvěr ke dni 16. 7. 2022 zesplatněn. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou. 8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 11. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle ustanovení § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 13. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru. Soud má z provedeného dokazování za to, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, kdy z jejího zjištění vyplynulo, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Žalovaný úvěr ostatně v úvodních měsících řádně splácel. Žalobkyně měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalovaného a z pohybu na účtu měla dostatečnou představu o příjmech i relevantních výdajích žalovaného. Nad to, měla příjem žalovaného osvědčený i doloženým daňového přiznání z roku 2020. Žalobkyně dostála svému závazku poskytnout žalovanému peněžní prostředky a v souladu se smlouvou jí vznikl nárok na splacení jistiny úvěru a úroku ze strany žalovaného. Žalovaný svoji povinnost vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím nesplnil a nesplatil úvěr ani poté, co byl prohlášen za zesplatněný a tak byl žalovaný vyzván k vrácení celé částky úvěru. Jelikož žalovaný netvrdil a neprokázal, že svůj dluh žalobkyni uhradil, případně že tento dluh zanikl či byl převeden na jiného, jeho dluh v žalované výši trvá, a proto je žaloba důvodná. Soud žalobě vyhověl i v rozsahu žalobkyní požadovaných smluvních úroků a úroků z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny úvěru, neboť prodlení žalovaného nadále trvá a žalovaný na svůj dluh po podání žaloby neuhradil ničeho. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 26 171,30 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 668 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 41 679,54 Kč sestávající z částky 2 780 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, návrh ve věci samé, účast na jednání soudu dne 25. 9. 2023 a účast na jednání soud dne 25. 10. 2023) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrada cestovného podle § 13 odst. 1 a. t. ve spojení s vyhláškou č. 467/2022 Sb. za jízdu osobním automobilem Škoda Rapid, [registrační značka], k jednání soudu dne 25. 9. 2023 a dne 25. 10. 2023 v trase [obec] – [obec] a zpět, celkem 500 km, s průměrnou spotřebou paliva 5,1 litru benzínu na 100 km při vyhláškové ceně 41,20 Kč (§ 4 písm. vyhlášky č. 467/2022 Sb.) a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy osobním silničním motorovým vozidlem ve výši 5,20 Kč (§ 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 Sb.) v celkové výši 4 417,30 Kč, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 a. t. v rozsahu 12 započatých půlhodin po 100 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 16 600 Kč ve výši 3 486 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro stanovení jiné lhůty k plnění soud neshledal důvod.