4 C 438/2022-48 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 796,91 Kč. Uvedla, že spolu se žalovaným uzavřela dne 30. 11. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru na základě, které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se podle smlouvy zavázal zaplatit poskytnuté peněžní prostředky vždy nejpozději do 20. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k jejich vyčerpání, a to na základě vyúčtování vystaveného žalobkyní. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku. Žalovaný nezaplatil ničeho, přestože k tomu byla žalobkyní vyzván. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud ze smlouvy o úvěru ze dne 30. 11. 2020 zjistil, že jako věřitel je uvedena žalobkyně a jako dlužník v ní figuruje žalovaný. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného. Smlouva byla podepsána pomocí zaslaného kódu do SMS na tel. číslo žalovaného. Součástí smlouvy jsou i všeobecné obchodní podmínky, ceník a podmínky pro používání MALL pay karty. Žalovanému měl být na základě této smlouvy poskytnut revolvingový úvěr až do výše 15 000 Kč. Žalovaný byl povinen vyčerpané finanční prostředky žalobkyni splatit vždy do 20. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k vyčerpání finančních prostředků. Žalobkyně si dle ceníku účtuje částku ve výši 200 Kč za každou zaslanou upomínku a dále 10% z dlužné částky jako administrativní náklady spojené s vymáháním dlužné pohledávky. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila situaci žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací a TelcoScore. 4. Z oznámení o zesplatnění dluhu a odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 4. 2022 soud zjistil, že žalovaný se dostal do prodlení se splacením závazků, a tak žalobkyně využila svého práva a celý úvěr ke dni 21. 4. 2022 zesplatnila. Dále soud z oznámení zjistil, že žalovaný dle vyúčtování vyčerpal z revolvingového úvěru v měsíci březnu 2022 částku ve výši 147 Kč a v únoru 2022 částku ve výši 14 831 Kč. Dále žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku 2 818 Kč jako souhrnnou částku za poplatky spojené s úvěrem (poplatky za upomínky, náklady spojené s vymáháním pohledávky). Celková dlužná částka je 17 796, 91 Kč. Dne 20. 6. 2022 odeslala žalobkyně žalovanému výzvu k zaplacení dlužné částky do 8 dnů od doručení této předžalobní výzvy. Žalovaný neuhradil ničeho. 5. Soud postupoval v souladu s recentní judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. 28 Co 221/2020-205) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného. 6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Z provedeného dokazování nelze učinit závěr, že se žalobkyně dostatečně zabývala skutečnou výší příjmů a hlavních výdajů žalovaného. Jedině porovnáním skutečně zjištěného příjmu oproti skutečně zjištěným výdajům na základní potřeby žalovaného (např. na bydlení, dopravu, léky, výživné atd.) lze dospět k závěru o tom, zda bude moci žalovaný v budoucnu hradit také splátky dle nově sjednané smlouvy o úvěru či o zápůjčce. V tomto případě věřitelka vyšla z databáze NRKI a TelcoStore, avšak z těchto databází uvedené zjistit nelze. 9. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C [číslo]. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 14 978, 91 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh nic nezaplatil. Celkový dluh žalovaného vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení tak činí 14 978,91 Kč. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu žalobkyně plnila z neplatné smlouvy. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůta soud neshledal důvod. 10. Zbývající část žaloby ohledně požadovaného poplatku s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy soud zamítl. 11. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř.