8 C 146/2021-50 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 74 710,25 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 3. 3. 2016 smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 85 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou půjčku společně s úrokem ve výši 13,90 % ročně a poplatky, a to v 84 měsíčních splátkách po 1 589 Kč. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nehradil, proto právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku ke dni 16. 1. 2017 zesplatnila. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 18. 9. 2020 postoupila pohledávku za žalovaným v dosud neuhrazené výši na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky. Žalovaný dluh neuhradil, přestože mu byla před podáním žaloby zaslána upomínka. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu o tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení schopnosti žalovaného půjčku splácet využila žalovaným poskytnuté informace a interní zdroje a nahlédla do veřejných registrů. 1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. 2. K jednání se dostavil zástupce žalobkyně a navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Soud nemohl kontumační rozsudek vydat, neboť nebyly splněny podmínky pro jeho vydání, když žalovaný o takovém postupu nebyl poučen. Soud při splnění zákonných podmínek projednal věc a rozhodl ji v nepřítomnosti žalovaného. 3. Právní osobnost žalobkyně byla doložena výpisem z obchodního rejstříku. 4. Podle rámcové smlouvy o poskytování bankovních a platebních služeb z 2. 3. 2016 vedla právní předchůdkyně žalobkyně pro žalovaného běžný účet. 5. Z listiny označené jako„ Návrh na uzavření smlouvy o půjčce [číslo]“ soud zjistil, že byla podepsána zástupcem právní předchůdkyní žalobkyně (ředitelem úvěrových produktů) dne 1. 3. 2016 a žalovaným dne 2. 3. 2016. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 85 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 13,90 %, a to v 84 měsíčních splátkách po 1 589 Kč. Půjčka měla být čerpána bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Z daného účtu měly být splátky inkasovány. Součástí smlouvy měly být Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Sazebník. Podle listiny podepsané zástupcem právní předchůdkyně žalobkyně dne 3. 3. 2016 byl návrh akceptován. Listinou z 31. 8. 2016 byla navržena změna smlouvy, podle které by jednotlivé splátky byly splatné k 15. dni v měsíci místo 3. dne v měsíci. 6. Z žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaný uvedl, že je ženatý, bydlí v nájmu, v jeho domácnosti žijí 4 osoby a má dvě vyživovací povinnosti. Dále je v žádosti uvedeno, že žalovaný je zaměstnán s měsíčním příjmem ve výši 18 000 Kč, přičemž nebyly uvedeny žádné měsíční splátky úvěrů, výdaje na živobytí či další výdaje. Započítány byly výdaje na domácnost ve výši 3 619 Kč, životní náklady ve výši 3 410 Kč a výdaje na vyživované děti ve výši 2 450 Kč. Dle protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo dne 25. 2. 2016 rozhodnuto o schválení úvěru, přičemž byl popsán postup ověřování. 7. Podle listiny označené jako [anonymizována dvě slova] nebylo v případě žalovaného počítáno [anonymizováno]. Zaznamenány byly 1 odvolaná a 2 odmítnuté splátkové operace a 1 odvolaná a 1 odmítnutá kreditní karta. Žalovaný žádal dne 26. 2. 2015 o osobní úvěr ve výši 118 000 Kč, přičemž žádost byla odvolána, a dále žádal dne 13. 7. 2015 o osobní úvěry ve výši 50 000 Kč a 5 000 Kč, přičemž obě žádosti byly odmítnuty. Dne 22. 10. 2015 žádal žalovaný o revolvingový úvěr ve výši 30 000 Kč, ale žádost byla odmítnuta. Dne 26. 11. 2015 žádal žalovaný o revolvingový úvěr ve výši 45 000 Kč, ale žádost byla odvolána. 8. Z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet], který právní předchůdkyně žalobkyně vedla pro žalovaného, vyplývá, že dne 3. 3. 2016 byla ve prospěch účtu připsána částka 85 000 Kč s označením„ Půjčka“. Dle daného výpisu žalovaný na půjčku osmi platbami uhradil celkem částku 11 066,26 Kč. 9. Přípisem ze dne 21. 10. 2016 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2020, ze seznamu postoupených pohledávek a z potvrzení o zaplacení úplaty soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným v dosud neuhrazené výši. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 9. 2020 a z poštovního podacího archu vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní výzvy datované 5. 1. 2021 a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 140 761,38 Kč ve lhůtě do 20. 1. 2021. 11. Z listiny označené jako„ SOLUS (CZE)“ soud nezjistil žádnou skutečnost, když samotná listiny neobsahuje jakoukoliv identifikaci, k jaké osobě směřuje. 12. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému k dočasnému užití částku 85 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit ve splátkách spolu s úrokem ve výši 13,90 % ročně. Při uzavírání smlouvy o půjčce disponovala právní předchůdkyně žalobkyně toliko údaji, které jí sdělil žalovaný o svých příjmech. Přičemž žalovaný výši příjmu nedokládal žádným způsobem, když v den žádosti byla také uzavírána smlouva o bankovních službách. Žalovaný neudal ani žádné údaje o výdajích. Právní předchůdkyně žalobkyně si opatřila kreditní report, z něhož vyplývá, že žalovaný v posledním roce před podpisem žádosti opakovaně neúspěšně žádal o úvěr, resp. revolvingový úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným v dosud neuhrazené výši na žalobkyni. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhů s určenou lhůtou k plnění do 20. 1. 2021. Do podání žaloby žalovaný na svůj dluh z uvedené smlouvy zaplatil pouze částku 11 066,26 Kč. 13. Dle ustanovení § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále též jen„ ZoSÚ“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 3 písm. a) tohoto zákona se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, dle písm. b) se věřitelem rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Dle § 9 odst. 1 pak věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 22 odst. 5 ZoSÚ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti nesplnil. 14. Podle § 588 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále též „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 16. S ohledem na přijatý závěr o skutkovém stavu věci a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud po právní stránce zhodnotil nárok následovně. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy). Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i půjčka, resp. zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem