104 C 24/2023-54 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 40 086 Kč, neboť ve prospěch žalované jakožto provozovatelky penzionu , Anonymizováno, penzion „, právnická osoba, “ v období od 1. 7. 2020 a 20. 9. 2020 zajistila kompletní ubytovací služby, tj. nepřetržitou činnost recepce, služby pokojských, jednání s hosty a jejich odbavení včetně placení, vyřízení reklamací atd., a to v rozsahu: 1) 162 hodin v červenci 2020, resp. 39 hodin v období od 28. 7. do 31. 7. 2020, 2) v rozsahu 135 hodin v srpnu 2020 a 3) v rozsahu 144,5 hodin v září 2020. Tuto činnost pro žalovanou vykonala buď přímo žalobkyně či její zaměstnanci, jejichž jména žalobkyně uvedla v replice. Za celé období od 1. 4. 2019 do 20. 9. 2020 zajistila žalobkyně ubytovací služby celkem v rozsahu 1826,40 hodin a vynaložila na mzdách pro zaměstnance částku 239 994 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že uzavřela s , jméno FO, , která je jedinou společnicí a jednatelkou společnosti žalované v tomto řízení, jednak smlouvu o pronájmu nebytových prostor-restaurace a jednak interní dohodu, podle které měla žalobkyně pro pronajímatelku zajistit kompletní ubytovací služby. Tyto služby vykonávala s vědomím a na základě pokynů paní , jméno FO, . Žalobkyně se dozvěděla teprve v rámci probíhajícího rozhodčího řízení o tom, že ubytovací služby neposkytovala , jméno FO, , nýbrž žalované společnosti. V replice žalobkyně doplnila, že s uvedenou společností neměla žádný smluvní vztah, veškeré práce a služby prováděla a poskytovala s vědomím, že plní závazek vyplývající ze smlouvy o pronájmu nebytových prostor pro pronajímatelku , Anonymizováno, . , jméno FO, . Během jednání před soudem žalobkyně uvedla, že rozhodčí řízení bylo zahájeno , Anonymizováno, . , jméno FO, proti žalobkyni o zaplacení nájemného, žalobkyně v tomto rozhodčím řízení vznesla vzájemný návrh na zaplacení za ubytovací služby. V době vydání rozsudku v této věci nebylo rozhodčí řízení skončeno.2. Žalovaná vznesla námitku promlčení ve vztahu k nároku za období od 1. 7. do 28. 7. 2020, neboť žalobkyně zahájila toto řízení teprve žalobou podanou dne 28. 7. 2023, tj. po uplynutí lhůty 3 let od údajného poskytnutí plnění ze strany žalobkyně. Žalovaná popřela, že by pro ni žalobkyně vykonala nějakou práci. Návrh žalobkyně považovala za neurčitý z hlediska rozsahu a předmětu činnosti. Dále žalovaná namítala, že není zřejmé, v jakém vztahu k žalobkyni byly osoby údajně vykonávající ubytovací služby pro žalovanou. Závěrem žalovaná popřela, že by byla v tomto řízení pasivně legitimována. Žalovaná během jednání potvrdila výše uvedené informace o průběhu rozhodčího řízení vedeného , tituly před jménem, , Anonymizováno, .3. V tomto případě neexistovala překážka litispendence ve vztahu k rozhodčímu řízení. Předpokladem této překážky je totožnost věci tedy to, že řízení probíhá mezi totožnými účastníky řízení a týká se stejného předmětu řízení. Rozhodčí řízení však probíhá mezi dvěma fyzickými osobami, zatímco v tomto řízení vystupuje jako žalovaná společnost , právnická osoba4. Zásadní zjištění pro rozhodnutí soud učinil ze smlouvy o pronájmu nebytových prostor a interní dohody. V obou listinách jsou jako smluvní strany označeny fyzické osoby , jméno FO, -pronajímatelka a žalobkyně-nájemkyně. Na žádném místě smluv se neobjevuje zmínka o společnosti , právnická osoba, , případně to, že by , jméno FO, jednala v pozici jednatelky této společnosti. , jméno FO, se ve smlouvě o pronájmu nebytových prostor zavázala přenechat žalobkyni k užívání nebytové prostory za účelem provozu hostinské činnosti – restaurace. Žalobkyně se naopak zavázala pronajímatelce především platit nájemné. Z interní dohody soud zjistil, že tato dohoda obsahově na smlouvu o pronájmu nebytových prostor navazuje a fakticky konkretizuje další vzájemná práva a povinnosti pronajímatelky a nájemkyně. Podstatné pro tento spor bylo zjištění, že žalobkyně se zavázala pro , jméno FO, : Ubytovávat hosty , Anonymizováno, penzionu , právnická osoba, a poskytovat hostům základní informace k pobytu, informace k fakturaci a recepci, předávat kódy a informace k wellness, přebírat peníze za tuto službu, připravovat snídaně pro hotelové hosty, uklízet salónek, restauraci, chodby, toalety, venkovní prostory, prodávat hostům poukazy atd. Obě strany tohoto řízení učinily nesporným, že k uzavření smlouvy o pronájmu nebytových prostor a interní dohody došlo dne 1. 4. 2019. Žalobkyně v tomto sporu požadovala úhradu za služby rozepsané v ručně psaných soupisech, a to především za červenec a září 2020. Soupis za měsíc srpen 2020 předložen nebyl. Z obou soupisů prací, o kterých žalobkyně tvrdí, že je pro žalovanou vykonala, bylo zjištěno, že se jednalo o tytéž ubytovací služby tak, jak byly popsány a vymezeny v interní dohodě. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, podniká v oborech: Hostinská činnost, prodej lihovin, výroba obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. , jméno FO, je zapsána v obchodním rejstříku jako jednatelka a jediná společnice , právnická osoba5. Soud posuzoval otázku pasivní legitimace žalované společnosti v tomto řízení a rozhodující bylo naprosto jednoznačné označení smluvních stran ve smlouvě o pronájmu nebytových prostor a v tzv. interní dohodě. V žádném z těchto dokumentů nefiguruje společnost , právnická osoba, zastoupená jednatelkou , jméno FO, , naopak v obou závazkových vztazích vystupovala , jméno FO, jako fyzická osoba pouze za sebe. Totéž k výkladu smluv uvedla a mimo jiné namítala žalovaná. Konečně stejné tvrzení opakovaně uvedla také žalobkyně, a to jak v žalobě, tak v replice s tím, že veškeré ubytovací služby prováděla s vědomím a podle pokynů , jméno FO, . Teprve v důsledku ukončení nájemního vztahu a následného rozhodčího řízení žalobkyně pojala pochybnost, že tyto služby provedla pro žalovanou společnost, která se tak na její úkor měla bezdůvodně obohatit. Významné pro posouzení pasivní legitimace bylo také porovnání, jaké práce se žalobkyně pro , Anonymizováno, . , jméno FO, zavázala provést podle interní dohody a jaké práce podle ručně psaného přehledu požaduje žalobkyně zaplatit v tomto řízení. Předmět činností byl v obou listinách totožný. Soud za této situace neprovedl žalobkyní navržené účastnické a svědecké výslechy a nečetl k důkazu další listiny označené žalobkyní, neboť v tuto chvíli nebylo pochyb o tom, že žalobkyně plnila smluvní závazkový vztah, který vznikl mezi dvěma fyzickými osobami. Žalovaná společnost tedy nebyla v řízení pasivně legitimována. Soud posoudil uvedený závazkový vztah ze smlouvy o pronájmu nebytových prostor podle § 2302 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přičemž interní dohoda se podle svého obsahu vymykala smluvním typům definovaným v občanském zákoníku a šlo tedy o inominátní smlouvu podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku. Její podstatou bylo vymezení dalších práv a povinností navazujících na nájemní vztah a pronajímatelka , Anonymizováno, . , jméno FO, se v této interní dohody zavázala hradit v plné výši náklady na služby související s provozem penzionu a restaurace a poskytnout žalobkyni restauraci v čistém stavu s funkční technikou, naopak žalobkyně se zavázala pro pronajímatelku zajistit ubytovací služby. Výklad obou smluv a toho, kdo z nich měl být zavázán, vyplýval podle § 555 a 556 občanského zákoníku primárně z jejich jednoznačného textu a sekundárně z toho, že obě účastnice řízení uvedly, že po uzavření smluv se smluvní strany chovaly tak, že ubytovací služby žalobkyně plnila na základě pokynů a pro , jméno FO, .6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 17 762,80 Kč. Žalované náleží náhrada nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 086 Kč sestávající z částky 2 740 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepsání obrany, zastoupení u nařízené mediace, zastoupení při jednání před soudem) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Žalované náleží náhrada cestovného zástupce k jednání u mediátora z , adresa, a zpět při ujeté vzdálenosti celkem 226km osobním automobilem reg. zn. , SPZ, , podle jehož technického průkazu činila průměrná spotřeba 5,2 l nafty na 100 km. Náhrada za spotřebované pohonné hmoty tak činila při sazbě 38,70 Kč za 1 l nafty podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. částku 454,80 Kč a náhrada za amortizaci při sazbě 5,6 Kč za 1 km částku 1 265,60 Kč, tj. celkem 1 720 Kč. Dále žalované náleží náhrada za promeškaných 8 půlhodin zástupce, tzn. částka 800 Kč podle § 14 a. t. náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 21 % z částky 14 680 Kč ve výši 3082,80 Kč. Žalované tak náleží náhrada