11 C 107/2024-20 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 287 806,70 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že její právní předchůdkyně (, Anonymizováno, , právnická osoba, ) s žalovaným dne 15. 9. 2022 uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Podle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč, které se zavázal vrátit prostřednictvím 96 měsíčních splátek ve výši 4 172 Kč společně s úrokem ve výši 12,79 % ročně. Žalovaný se tak zavázal k úhradě částky 400 512 Kč. Žalovaný ovšem uhradil pouze 16 688 Kč. Předchůdkyně žalobkyně tak odstoupila od smlouvy a prohlásila úvěr za splatný ke dni 31. 7. 2023. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 8. 2023 s účinností ke dni 21. 8. 2023. Žalovaný byl o postoupení informován. Žalobkyně tak požaduje: 243 870,22 Kč jako jistinu, 12 823,13 Kč jako úrok ke dni zesplatnění, 771,45 Kč jako smluvní pokutu a 600 Kč jako poplatky. Předchůdkyni žalobkyně rovněž vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Proto požaduje částku 43 936,48 Kč jako smluvní pokutu za období od 28. 7. 2023 do 25. 1. 2024 (částka 771,45 Kč je součástí předcházejícího nároku). Žalovanému byla zaslána výzva před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 9. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnou zákazníkovi částku 250 000 Kč. Zákazník se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 11 257 Kč prostřednictvím 96 měsíčních splátek ve výši 4 172 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 12,79 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení a náhrada nákladů vymáhání ve výši 600 Kč a poplatek za upomínku ve výši 100 Kč. Z dopisu ze dne 21. 9. 2022 soud zjistil, že úvěr byl schválen a částka 250 000 Kč byla vyplacena na účet č. , č. účtu, . Z formuláře pro standardní informace soud zjistil parametry úvěru.4. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 27. 6. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy a prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 31. 7. 2023. Z výzvy ze dne 11. 1. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 258 064,80 Kč do 19. 1. 2024. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání soud zjistil, že žalobkyně měla odeslat dne 2. 10. 2023 dopis žalovanému. Z platební historie úvěru soud zjistil, že žalovaný uhradil 16 688 Kč. Z dokumentu údaje pro posouzení žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů nebo dětí. Jeho čistý měsíční příjem měl činit 31 284 Kč a jeho výdaje měly činit 5 000 Kč.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 8. 2023 a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 8. 2023 a podacího lístku soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky. potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že žalobkyně zaplatila úplatu za postoupení pohledávky své předchůdkyni.6. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne 15. 9. 2022, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 250 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 96 měsíčními splátkami ve výši 4 172 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 12,79 % ročně. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána toliko na základě tvrzení žalovaného. Žalovaný závazky splnil pouze částečně, když uhradil pouze 16 688 Kč. Pohledávka z uzavřené smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 8. 2023, postoupení bylo oznámeno žalovanému. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 11. 1. 2024.7. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem,