11 C 11/2023-42 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 52 560 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 9. 12. 2019 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, ). Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované a zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se zavázala vrátit prostřednictvím 78 týdenních splátek společně s poplatkem ve výši 31 580 Kč sestávajícím z úroku ve výši 14 451 Kč (s úrokovou sazbou 25,14 % p.a.), poplatku za další péči o zákazníka ve výši 14 789 Kč nejpozději do 7. 6. 2021. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná svůj dluh řádně nehradila. Žalovaná uhradila částku 8 000 Kč. Žalobkyně tak celkem požaduje: jistinu ve výši 27 294,46 Kč, dlužný poplatek ve výši 25 265,54 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 479,25 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 337,58 Kč, úrok ve výši 25,14 % ročně z dlužné částky 27 294,46 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 27 294,46 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Předmětná pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 30. 1. 2022. Žalované byla zaslána předžalobní výzva ze dne 6. 6. 2022.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.3. Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 9. 12. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaná jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnout zákazníkovi částku 30 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy. Zákazník se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 31 580 Kč (včetně pojištění) prostřednictvím 78 týdenních splátek ve výši 790 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 56 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Žalovaná přistoupila k pojištění za poplatek ve výši 2 340 Kč.4. Z tabulky umoření soud zjistil přehled čerpání a splácení zápůjčky (žalovaná uhradila celkem 8 000 Kč). K prokázání tvrzení, že před uzavřením smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalované, žalobkyně předložila zákaznickou kartu (fakticky žádost o zápůjčku). Tato karta byla žalovanou i předchůdkyní žalobkyně podepsaná dne 9. 12. 2019. Z karty soud zjistil, že obsahuje základní informace o poměrech žalované, které žalovaná při žádosti sdělila. Takto bylo uvedeno, že v době žádosti o úvěr žalovaná žila v nájmu, má středoškolské vzdělání, důvodem žádosti o zápůjčku byly neočekávané výdaje. Žalovaná měla vyživovací povinnost k jedné osobě a vlastnila auto. Z karty bylo dále zjištěno, že žalovaná měla příjem z pracovního poměru ve výši 11 101 Kč čistého měsíčně. Dále uvedla částku 10 000 Kč jako další příjmy domácnosti. Výše jejího příjmu byla předchůdkyní žalobkyně ověřena oproti pracovní smlouvě. Ostatní příjmy nebyly ověřeny ani k nim nebyly uvedeny žádné další podrobnosti. Ohledně měsíčních výdajů pak žalovaná při žádosti uvedla, že je tvoří 3 000 Kč jako ostatní měsíční výdaje.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 a podacího lístku soud zjistil, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 6. 2022 a podacího lístku soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 65 813,70 Kč nejpozději do 21. 6. 2022.6. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že byla uzavřena mezi společnosti , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, . jako zaměstnavatelem a žalovanou jako zaměstnankyní. Den nástupu byl sjednán na 1. 9. 2019. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 6. 8. 2019 soud zjistil, že byla uzavřena mezi , právnická osoba, . jako pronajímatelem a , jméno FO, a žalovanou jako nájemci. Předmětem nájmu byl byt. Z výplatních pásek zaměstnavatele žalované soud zjistil, že žalovaná obdržela v září 2019 částku 13 519 Kč, v říjnu 2019 částku 8 683 Kč, v listopadu 2019 částku 14 772 Kč.7. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaná spolu uzavřely smlouvu ze dne 9. 12. 2019, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 78 týdenními splátkami ve výši 790 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 25,14 % ročně. Bonita žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána toliko na základě tvrzení žalované. Žalovaná nic neuhradila. Pohledávka z uzavřené smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, dopisem ze dne 30. 1. 2022 bylo postoupení oznámeno žalované. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 6. 6. 2022.8. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.10. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným