11 C 155/2023-12 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 16 446 Kč s příslušenstvím. V podrobnostech žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 4. 8. 2022 dne smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Úvěr byl poskytnut v souvislosti s koupí zboží žalovanou od společnosti , právnická osoba, (dále jen prodávající) za kupní cenu 32 939 Kč. Žalobkyně uhradila část kupní ceny ve výši 29 646 Kč jako úvěr žalované, přičemž peníze převedla rovnou prodávajícímu. Žalovaná se zavázala úvěr splatit prostřednictvím 9 měsíčních splátek ve výši 3 294 Kč. V případě prodlení se zaplacením dvou splátek byla žalobkyně oprávněna prohlásit celý úvěr za splatný. Žalovaná uhradila pouze tři splátky. Z tohoto důvodu žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne 11. 5. 2023. Žalovaná po zesplatnění uhradila 3 300 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní výzva ze dne 27. 3. 2023.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a zákona č. 99/1963Sb., občanský osudní řád, dále jen o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.).3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 8. 2022 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout klientovi úvěr ve výši 29 646 Kč jako doplatek kupní ceny společnosti , právnická osoba, (dále jen prodejce). Celková kupní cena činila 32 939 Kč a částku 3 293 Kč uhradila přímo žalovaná. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnutou částku prostřednictvím 9 měsíčních splátek ve výši 3 294 Kč. Úrok by sjednán ve výši 0 % ročně. Žalovaná uvedla svůj příjem ve výši 32 000 Kč čistého měsíčně a dále uvedla, že pracuje jako OSVČ. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky a informace o zpracování osobních údajů. Při sjednání smlouvy byla žalobkyně zastoupena prodejcem. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila celkem 13 200 Kč a k úhradě zbývá částka 16 446 Kč. Z dopisu ze dne 27. 3. 2023 a dodejky soud zjistil, že žalobkyně tímto oznámila žalované zesplatnění celého úvěru ve výši 19 746 Kč ke dni 27. 3. 2023 a současně byla upozorněna na možnost vymáhání pohledávky u soudu.4. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaná s žalobkyní uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které jí byla poskytnuta částka ve výši 29 646 Kč, a to převodem na účet prodejce, od kterého zakoupila zboží. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku. Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas, tak žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalovaná uhradila pouze 13 200 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.5. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Soud posoudil závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Na tento závazkový vztah soud aplikoval kromě obecných ustanovení také shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, jinak je smlouva neplatná.10. Žalobkyně prokázala, že splnila požadavky kladené zákonem o spotřebitelském úvěru na ověřování úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně postupovala s takovou odbornou péčí, kterou by po ní bylo možné požadovat. Zjišťovala podstatné informace o poměrech žalované, které by byly způsobilé ovlivnit její schopnost řádně splácet úvěr. Soud má současně za prokázané, že žalobkyně splnila svůj závazek poskytnout žalované sjednané peněžní prostředky. Pokud jde o žalovanou, soud má za to, že jí v plnění závazku nebránily žádné objektivní překážky, byla plně způsobilá hradit měsíční splátky řádně a včas. Pokud tedy žalovaná nevrátila právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaných souvisejících plateb v plné výši, porušila tím své smluvní povinnosti a dosud neuhrazené plnění žalobkyni náleží v plném rozsahu. Žalovaná nadto nárok žalobkyně nezpochybnila, ani neprokázala, že by dlužnu částku uhradila. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni částku 16 446 Kč s úrokem z prodlení, jelikož je žalovaná v prodlení se splněním svého závazku dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., z dlužné jistiny od 10. 4. 2023 do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalované, aby žalovanou částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění neshledal důvody.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Soud aplikoval § 14b a.t., neboť je mu z úřední činnosti známo (např. sp. zn. 112 C 15/2019, 3 C 2/2017, 20 C 168/2016), že žalobkyně vůči jiným svým klientům uplatňuje své nároky formulářovými žalobami (opakovaně používaný ustálený vzor), v nichž dochází v podstatě pouze ke změně čísla smlouvy, čísel faktur, jednotlivých dat a částek. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč