11 C 168/2024-29 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 28 360,73 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne 27. 10. 2022 byla mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalované byla na základě smlouvy poskytnuta částka 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr spolu s úroky. Úvěr měla splácet prostřednictvím splátek. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23,81 % ročně. Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas, tak žalobkyně zesplatnila celou dlužnou částku a vyzvala žalovanou k její úhradě. Dlužná částka činila ke dni podání žaloby částku 28 360,73 Kč. Žalobkyně zaslala dne 21. 12. 2023 předžalobní výzvu žalované. Úvěruschopnost žalované byla posouzena na základě výplatních pásek a lustrací v bankovních a nebankovních registrech.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), § 101 odst. 4 o.s.ř.).3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem ve výši 23,81 % ročně vrátit prostřednictvím 72 měsíčních splátek po 1 298 Kč. Žalovaná měla splátky hradit k 15. dni měsíce. Částka 30 000 Kč byla rozdělena: 5 724 Kč bylo vyplaceno na účet žalované, 18 276 Kč na účet věřitele žalované a 6 000 Kč započteno žalobkyní na poplatky a náklady. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky a sazebník. Z přílohy smlouvy (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele) soud zjistil, že žalovaná uvedla příjem ve výši 20 265 Kč a výdaje ve výši 3 000 Kč.4. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že žalobkyně odeslala dne 3. 11. 2022 částku 18 276 Kč na účet č. , č. účtu, společnosti , právnická osoba, , dne 3. 11. 2022 odeslala dále částku 5 724 Kč na účet č. , č. účtu, . Žalobkyně obdržela dne 27. 10. 2022 částku 1 Kč z účtu č. , č. účtu, . Z upomínky ze dne 20. 7. 2023 a 5. 8. 2023 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky. Z výzvy ze dne 21. 12. 2023 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 33 480,73 Kč do 3. 2. 2024. Ze zprávy , právnická osoba, . soud zjistil, že žalovaná byla alespoň v roce 2022 majitelkou účtu č. , č. účtu, .5. Z výsledku lustrací soud zjistil, že žalovaná neměla záznam v databázi neplatných dokladů, insolvenčním rejstříku, CRIBIS. Žalobkyně předložila fotografie občanského průkazu žalované. Z výplatních pásek společnosti , právnická osoba, soud zjisti, že žalovaná obdržela mzdu: v červenci 2022 ve výši 20 343 Kč, v srpnu 2022 ve výši 21 035 Kč a v záři 2022 ve výši 19 104 Kč.6. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 27. 10. 2022 smlouvu o úvěru. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěr ve výš 30 000 Kč. Žalovaná vyčerpala úvěr v plné výši. Žalovaná se zavázala úvěr splácet, a to včetně poplatků a úroků uvedených v sazebníku žalobkyně. Žalovaná však úvěr řádně nehradila, a proto žalobkyně dlužnou částku včetně poplatků a úroků v souladu s obchodními podmínkami a smlouvou zesplatnila. Následně žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě předmětného dluhu. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila příjmy žalované mimo jiné i výplatními páskami. Žalobkyně dále prověřila žalovanou v úvěrových registrech, evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku.7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustanovení § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.9. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Soud posoudil oba závazky mezi účastníky jako platně uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně soudu prokázala, že žalované poskytla částku 30 000 Kč, ale žalovaná dosud neuhradila celou částku. Žalobkyně dále prokázala, že prověřila úvěruschopnost žalované zejména tím, že měla přehled o příjmech ze zaměstnání žalované a dále lustrací v bankovních i nebankovních databázích. Žalovaná v řízení nijak netvrdila, a tedy ani neprokazovala, že by žalovanou částku žalobkyni vrátila. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 28 360,73 Kč. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 4. 2. 2024, soud proto žalobkyni přiznal požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 28 360,73 Kč od 4. 2. 2024 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 335 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 135 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 360,73 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.