11 C 173/2023-39 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 236 969,04 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným a s , jméno FO, (dále bude uváděn jen žalovaný) uzavřela dne 8. 7. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr do výše 891 842 Kč, přičemž úvěr byl poskytnut takto: částka 786 842 Kč na konsolidaci úvěrů a částka 105 000 Kč bez sledování účelu. Úvěr byl vyčerpán 8. 7. 2020 v plné výši. Žalovaný se zavázal úvěr hradit měsíčními splátkami ve výši 10 439 Kč do 20. dne příslušného měsíce; poslední splátka měla být uhrazena 22. 7. 2030. Úrok byl sjednán ve výši 6,99 % ročně. Dále se zavázal uhradit poplatky: 5 000 Kč za vyhodnocení úvěru, cenu za správu úvěru a poplatek za vedení účtu. Dodatkem ze dne 8. 4. 2022 byla splátka snížena na 3 037 Kč; žalovaný uhradil mimořádně 600 000 Kč. , jméno FO, podala dne 12. 4. 2023 návrh na oddlužení a dne 14. 4. 2023 bylo vydáno usnesení o úpadku spojené s povolením oddlužení. Žalobkyně proto dne 21. 3. 2023 zesplatnila zbytek úvěru. Žalovaný celkem uhradil 819 255 Kč. Žalovaný byl dne 25. 4. 2023 vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Žalobkyně požaduje: jistinu 229 388,94 Kč, řádný úrok 2 093,33 Kč (od 15. 4. 2023 do 31. 5. 2023), zákonný úrok z prodlení 4 587,77 Kč (15. 4. 2023 do 31. 5. 2023) a poplatky 899 Kč (pojištění).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 8. 7. 2020 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout úvěr žalovanému a M. Hebersteinové ve výši 891 842 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úvěr měsíčními splátkami ve výši 10 439 Kč do 20. dne příslušného měsíce. Byla sjednána úroková sazba ve výši 6,99 % ročně. Částka ve výši 786 842 Kč byla použita na konsolidaci úvěrů u žalobkyně. Ve smlouvě byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč. Součástí smlouvy bylo přistoupení k pojistné smlouvě č. ČSH 1/2009 ze dne 15. 12. 2009 uzavřené mezi , právnická osoba, a žalobkyní, a to za měsíční poplatek ve výši 939 Kč. Z dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne 8. 4. 2022 soud zjistil, že došlo ke snížení měsíční splátka na částku 3 037 Kč. Ze záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací soud zjistil parametry úvěru.4. Z dokumentu posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl příjem domácnosti ve výši 38 572 Kč a výdaje ve výši 0 Kč, proto byly výdaje určeny částkou 13 764 Kč. Žalovaný měl 6 úvěrů, 4 z nich byly zkonsolidovány novým úvěrem. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období od října 2019 do června 2020 soud zjistil přehled příjmů a výdajů žalovaného. Z dokumentu „doklady pre súdne konanie“, přehledu čerpání, přehledu poplatků, přehledu splátek a přehledu úroků soud zjistil způsob čerpání a splácení úvěru a dále předepisování poplatků a úroků.5. Z upomínky ze dne 2. 4. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné splátky. Z dopisu ze dne 15. 4. 2023 soud zjistil, že žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 14. 4. 2023. Z výzvy ze dne 25. 4. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 230 287,94 Kč nejpozději do 10. 5. 2023.6. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu poskytla částku 891 842 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpanou částku splatit splátkami ve výši 10 439 Kč měsíčně spolu s úrokem 6,99 % ročně a s poplatky. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobkyně jej opakovaně vyzvala k úhradě splátek, a nakonec celý úvěr ke dni 14. 4. 2023 zesplatnila a vyzvala jej k jeho úhradě. Žalovaný však ani přes zaslání předžalobní výzvy svůj dluh neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě výpisu z jeho účtu, na který mu byla zasílána mzda a lustrací v registrech.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 téhož zákona není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.10. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru. Žalobkyně dostála svému závazku poskytnout žalovanému peněžní prostředky a v souladu se smlouvou jí vznikl nárok na splacení jistiny úvěru a úroku a poplatků ze strany žalovaného. Žalovaný svoji povinnost vrátit poskytnuté prostředky spolu s příslušenstvím a uhradit splatné poplatky nesplnil a nesplatil úvěr ani poté, co byl žalobkyní prohlášen za zesplatněný a žalovaný byl vyzván k vrácení celé částky úvěru. Jelikož žalovaný netvrdil a neprokázal, že svůj dluh žalobkyni uhradil, případně že tento dluh zanikl či byl převeden na jiného, jeho dluh v žalované výši trvá, a proto je žaloba důvodná co do žalované částky 236 969,04 Kč s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky 229 388,94 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení. Soud došel k závěru, že žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného tím, že měla k dispozici výpisy z jeho účtu, na který mu přicházela mzda a současně mohla posoudit i jeho výdaje. Soud žalobě vyhověl i v rozsahu žalobkyní požadovaného úroku z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny úvěru pro dobu od 1. 6. 2023 do zaplacení, neboť prodlení žalovaného nadále trvá a žalovaný na svůj dluh po podání žaloby neuhradil ničeho. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 079 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 9 479 Kč a z nákladů řízení uplatněných v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky 300 Kč za každý ze dvou v řízení učiněných úkonů uvedených v § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky (návrh na zahájení řízení, výzva k plnění). V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby náhradu nákladů řízení zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.