11 C 191/2023-12 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 17 254 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 28. 12. 2019 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, ). Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se zavázal vrátit prostřednictvím 52 týdenních splátek společně s poplatkem ve výši 9 554 Kč sestávajícím z úroku ve výši 3 103 Kč (s úrokovou sazbou 26,10 % p.a.), poplatku za administrativní činnost ve výši 4 891 Kč nejpozději do 26. 12. 2020. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný svůj dluh řádně nehradil, poslední splátku uhradil dne 22. 3. 2021, přičemž vrátil pouze 2 300 Kč. Předmětná pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak celkem požaduje: jistinu ve výši 9 102,95 Kč, dlužný poplatek ve výši 8 151,05 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 760,35 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 303,81 Kč, úrok ve výši 26,10 % ročně z dlužné částky 9 102,95 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 9 102,95 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 1. 6. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.3. Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 28. 12. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnou zákazníkovi částku 10 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy. Zákazník se zavázal tuto částku vrátil společně s poplatkem ve výši 7 994 Kč prostřednictvím 52 týdenních splátek ve výši 377 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 26,10 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Z tabulky umoření soud zjistil přehled čerpání a splácení úvěru (žalovaný uhradil celkem 2 300 Kč). K prokázání tvrzení, že před uzavřením smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně předložila zákaznickou kartu (fakticky žádost o úvěr). Tato karta byla žalovaným i předchůdkyní žalobkyně podepsaná dne 28. 12. 2019. Z karty soud zjistil, že obsahuje základní informace o poměrech žalovaného, které žalovaný při žádosti sdělil. Takto bylo uvedeno, že v době žádosti o úvěr žalovaný žil s rodiči, má základní vzdělání, účel úvěru jsou neočekávané výdaje. Žalovaný dále měl mít vyživovací povinnost k jedné osobě. Z karty bylo dále zjištěno, že žalovaný měl příjem ze zaměstnaneckého poměru ve výši 10 000 Kč čistého měsíčně. Výše jeho příjmu byla předchůdkyní žalobkyně ověřena oproti výplatním páskám. Ohledně měsíčních výdajů pak žalovaný při žádosti uvedl, že je tvoří 3 000 Kč jako ostatní měsíční výdaje. Dále byly uvedeny další příjmy domácnosti ve výši 23 800 Kč, ale ty právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřila a ani nespecifikovala.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 a podacího lístku soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 6. 2023 a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 24 786,04 Kč nejpozději do 16. 6. 2023.5. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne 28. 12. 2019, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 52 týdenními splátkami ve výši 377 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 26,10 % ročně. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána toliko na základě tvrzení žalovaného. Žalovaný závazky splnil pouze částečně, když uhradil pouze 2 300 Kč. Pohledávka z uzavřené smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, oznámením z téhož dne byl žalovaný vyzván k vydání dlužných finančních prostředků. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 1. 6. 2023.6. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.8. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Na základě předložených listinných důkazů a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit