11 C 238/2024-13 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 240,40 Kč s příslušenstvím. V podrobnostech žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 16. 2. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly žalovanému vyplaceny převodem na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku do 18. 3. 2023 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 900 Kč a poplatkem „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a proto mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 1 175,40 Kč (0,1 % denně z dlužné částky od 19. 3. 2023 do 17. 6. 2023). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 24. 3. 2024. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila osobní a majetkové poměry žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a zákona č. 99/1963Sb., občanský osudní řád, dále jen o. s. ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.).3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 2. 2023 soud zjistil, že žalobkyně je označena jako „věřitel“ a žalovaný jako „klient“ a identifikován je jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, telefonním číslem, emailovou adresou a číslem bankovního účtu. Věřitel se měl zavázat poskytnout klientovi úvěr ve výši 10 000 Kč převodem na bankovní účet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutou částku a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 900 Kč, poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč, vše nejpozději do 18. 3. 2023. Klient se rovněž měl zavázat zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den případného prodlení. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky žalobkyně a sazebník.4. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 30 299 Kč a své výdaje ve výši 0 Kč na půjčky, 9 800 Kč na bydlení a 10 000 Kč na ostatní. Z dalších dokumentů soud zjistil, že příjem žalovaného byl ověřen výpisem z účtu. Dne 16. 2. 2023 byl žalovanému vyplacen úvěr ve výši 10 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Z výzvy k úhradě ze dne 24. 3. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 15 073,10 Kč do tří dnů.5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaný s žalobkyní měl uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, a to převodem na jeho účet. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku včetně poplatků. Pro případ prodlení se splacením úvěru se měl žalovaný zavázat k úhradě smluvní pokuty. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu. Před poskytnutím úvěru byla posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě ověřeného příjmu a uvedených výdajů.6. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustanovení § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.9. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Soud posoudil závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Na tento závazkový vztah soud aplikoval kromě obecných ustanovení také shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, jinak je smlouva neplatná.11. Žalobkyně prokázala, že splnila požadavky kladené zákonem o spotřebitelském úvěru na ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně postupovala s takovou odbornou péčí, kterou by po ní bylo možné požadovat. Zjišťovala podstatné informace o poměrech žalovaného, které by byly způsobilé ovlivnit jeho schopnost řádně splácet úvěr. Informace poskytnuté žalovaným nadto sama ověřovala. Pokud předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že poměry žalovaného jí umožňovaly bez hrozby dalšího zadlužení či ohrožení vlastní výživy splácet předmětný úvěr, učinila tak správně. Soud má současně za prokázané, že žalobkyně splnila svůj závazek poskytnout žalovanému sjednané peněžní prostředky. Pokud jde o žalovaného, soud má za to, že mu v plnění závazku nebránily žádné objektivní překážky, byl plně způsobilý uhradit úvěr řádně a včas. Pokud tedy žalovaný nevrátil právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaných souvisejících plateb v plné výši, porušil tím své smluvní povinnosti a dosud neuhrazené plnění žalobkyni náleží v plném rozsahu. Žalovaný nadto nárok žalobkyně nezpochybnil, ani neprokázal, že by dlužnu částku (byť částečně) uhradil. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni částku 14 240,40 Kč s úrokem z prodlení, jelikož je žalovaný v prodlení se splněním svého závazku dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., z částky 13 065 Kč od 19. 3. 2023 do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění neshledal důvody.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ust