11 C 24/2024-16 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 70 810,98 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 19. 5. 2022 smlouvu o úvěru. Žalobkyně dodala, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované přezkoumáním údajů jako je věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, způsob bydlení žalované a také nahlédnutím do externích úvěrových registrů. Dále že prověřila žalovanou v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Výsledkem bylo stanovení limitu nejvyšší měsíční splátky, kterou je žalovaná schopna hradit bez rizika předlužení. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 73 000 Kč. Žalovaná se zavázala hradit úvěr 60 měsíčními splátkami. Úrok byl sjednán ve výši 21,59 % ročně. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou jednotlivé splátky. Ve smlouvě byla sjednána náhrada nákladů vymáhání ve výši 100 Kč za měsíc vymáhání (od 1. 5. 2022 navýšena na 300 Kč). Žalovaná byla vyzvána k úhradě před podáním žaloby. Žalobkyně požaduje: jistinu ve výši 68 710,98 Kč, náklady vymáhání 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.).3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že ta měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou dne 19. 5. 2022. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že byl sjednán úvěr ve výši 73 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 1 993 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 21,59 % ročně. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč pro případ prodlení s platbou. Ve smlouvě byla sjednána náhrada vymáhání ve výši 300 Kč za měsíc. Žalovaná uvedla, že je důchodce a její čistý měsíční příjem činí 14 622 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 14 000 Kč.4. Z dokumentu „potvrzení o provedení ověření bonity“ soud zjistil, že příjem žalované je uveden ve výši 14 622 Kč čistého měsíčně a příjem ostatních členů domácnosti ve výši 14 000 Kč. Měsíční výdaje domácnosti činí 9 000 Kč. Žalovaná neměla záznam v prověřovaných registrech (zejména ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBS). Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil postup ověřování úvěruschopnosti.5. Z výpisu čerpání soud zjistil, že žalovaná vyčerpala částku 73 000 Kč a uhradila 12 289 Kč. Z výzvy ze dne 20. 4. 2023 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě celého úvěru ve výši 75 760,99 Kč. Z výzvy ze dne 15. 5. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 77 097,16 Kč do 22. 5. 2023.6. Z předložených listin soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou měla dne 19. 5. 2022 uzavřít smlouvu o úvěru, ve které se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 73 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit spolu s poplatky a úroky měsíčními splátkami. Úrok byl sjednán ve výši 21,59 % ročně. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč pro případ prodlení se zaplacením splátky a náhrada vymáhání ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vyšla z údajů sdělených žalovanou a dále z lustrace v registrech. Žalovaná byla vyzvána k úhradě částky před podáním žaloby. Žalovaná uhradila 12 289 Kč.7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustanovení § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.9. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Soud posoudil závazek mezi účastníky jako platně uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně soudu prokázala, že žalované poskytla částku 73 000 Kč, ale žalovaná dosud neuhradila celou částku. Žalobkyně dále prokázala, že prověřila úvěruschopnost žalované zejména lustrací v bankovních i nebankovních databázích. Žalovaná v řízení nijak netvrdila, a tedy ani neprokazovala, že by žalovanou částku žalobkyni vrátila. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 70 810,98 Kč (tj. jistinu včetně poplatků) s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 68 710,98 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 726,81 Kč. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 25. 7. 2023, soud proto žalobkyni přiznal požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 70 810,98 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení. Soud tak přiznal i nárok na kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 349,86 Kč za dobu od 5. 5. 2023 do 24. 7. 2023. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 224,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 833 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 70 810,98 Kč sestávající z částky 3 940 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, kvalifikovaná výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 12 720 Kč ve výši 2 671,20 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.