11 C 313/2023-25 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 81 727 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 5. 10. 2019 smlouvu o úvěru. Žalobkyně dodala, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované přezkoumáním údajů jako je věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, způsob bydlení žalované a také nahlédnutím do externích úvěrových registrů. Dále že prověřila žalovanou v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Výsledkem bylo stanovení limitu nejvyšší měsíční splátky, kterou je žalovaná schopna hradit bez rizika předlužení. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 93 798 Kč, a to na účet prodejce. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 31 % ročně. Žalovaná se zavázala hradit úvěr v 60 měsíčních splátkách ve výši 3 115 Kč, poslední splátka byla splatná dne 25. 10. 2024. Celkem měla být uhrazena částka 186 900 Kč. Úvěr byl zesplatněn ke dni 15. 3. 2022 z důvodu nesplácení. Žalovaná uhradila celkem 76 560 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě před podáním žaloby. Žalobkyně požaduje: dlužné splátky do zesplatnění 12 460 Kč, kapitalizovaný úrok 1 053,23 Kč, zbytek jistiny 66 883,77 Kč, smluvní pokutu 1 000 Kč a náklady vymáhání 330 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.).3. Ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, soud zjistil, že ta měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou dne 5. 10. 2019. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že byl sjednán úvěr ve výši 93 798 Kč. Úvěr měl být vyplacen společnosti , právnická osoba, jako platba za zboží – automobil Chevrolet Aveo. Žalovaná se zavázala splácet úvěr prostřednictvím 60 měsíčních splátek ve výši 3 115 Kč. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 31,494554 %. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč pro případ prodlení s platbou. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 10 % z nesplacené jistiny v případě zesplatnění úvěru.4. Z přehledu plateb a z výpisu čerpání soud zjistil, že žalovaná uhradila částku 76 560 Kč. Z výzvy ze dne 15. 3. 2022 soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila celý dluh ke dni 15. 3. 2022 a současně vyzvala žalovanou k úhradě částky 81 727 Kč.5. Z dokumentu „matriční list klienta“ soud zjistil, že příjem žalované je uveden ve výši 14 000 Kč čistého měsíčně a příjem partnera ve výši 60 000 Kč. Měsíční výdaje domácnosti jsou uvedeny ve výši 1 800 Kč měsíčně. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaná měla jeden existující úvěr s měsíční splátkou 1 722 Kč.6. Z předžalobní výzvy ze den 13. 9. 2022 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 98 550,26 Kč nejpozději do 20. 9. 2022.7. Z předložených listin soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou měla dne 5. 10. 2019 uzavřít smlouvu o úvěru za účelem zakoupení automobilu, ve které se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 93 798 Kč na účet prodejce a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit spolu s poplatky 60 měsíčními splátkami. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč pro případ prodlení. Úroková sazba byla sjednána ve výši 31 % ročně. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vyšla z údajů sdělených žalovanou a dále z lustrace v registrech. Žalovaná byla vyzvána k úhradě částky před podáním žaloby. Žalovaná uhradila 76 560 Kč.8. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.10. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud na základě předložených listinných důkazů nemůže učinit závěr o tom, jak se žalobkyně snažila ověřit schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona. Z matričního listu vyplněného se žalovanou před poskytnutím úvěru však vyplývá, že žalobkyně vyšla z nereálně vysokých příjmů a nízkých výdajů žalované, když příjmy žalované uvedla ve výši 14 000 Kč a příjmy partnera ve výši 60 000 Kč a výdaje celé domácnosti uvedla ve výši 1 800 Kč; tyto příjmy a výdaje podle obsahu zákaznické karty ani neověřila. Soud proto uzavírá, že se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalované ohledně jejích příjmů i výdajů.13. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudi