11 C 315/2023-17 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 14 874,24 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 6. 2. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru. Žalobkyně dodala, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované přezkoumáním údajů jako je věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, způsob bydlení žalované a také nahlédnutím do externích úvěrových registrů. Dále že prověřila žalovanou v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Výsledkem bylo stanovení limitu nejvyšší měsíční splátky, kterou je žalovaná schopna hradit bez rizika předlužení. Žalobkyně poskytla žalované úvěr do výše 13 265 Kč. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 26,28 % ročně. Žalovaná se zavázala hradit úvěr měsíčními splátkami alespoň ve výši 4 % z aktuálně vyčerpané dlužné částky. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou jednotlivé splátky. Ve smlouvě byl sjednán poplatek ve výši 39 Kč měsíčně za vedení účtu. Žalovaná vyčerpala celkem částku 14 285 Kč a uhradila částku 1 505 Kč. Úvěr byl zesplatněn ke dni 10. 7. 2023 z důvodu nesplácení. Žalovaná byla vyzvána k úhradě před podáním žaloby. Žalobkyně požaduje: jistinu ve výši 13 118,24 Kč, poplatky ve výši 156 Kč, náklady vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.).3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že ta měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou dne 6. 2. 2023. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že byl sjednán revolvingový úvěr s úvěrovým limitem do 13 265 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 4 % z dlužné částky (minimálně 400 Kč). Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 26,28 % ročně. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč pro případ prodlení s platbou. Při sjednávání žalovaná uvedla svůj příjem ve výši 18 000 Kč čistého měsíčně a příjem ostatních členů domácnosti ve výši 45 000 Kč.4. Z dokumentu „potvrzení o provedení ověření bonity“ soud zjistil, že příjem žalované je uveden ve výši 18 000 Kč čistého měsíčně a příjem ostatních členů domácnosti ve výši 45 000 Kč. Měsíční výdaje domácnosti činí 18 000 Kč. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil postup ověřování úvěruschopnosti. Z výpisu čerpání soud zjistil, že žalovaná uhradila částku 1 505 Kč a k úhradě zbývá částka 16 881,56 Kč.5. Z výzvy ze dne 10. 7. 2023 soud zjistil, že žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 10. 7. 2023. Z výzvy ze dne 27. 7. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 15 807,28 Kč do 7 dnů od odeslání výzvy.6. Z předložených listin soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou měla dne 6. 2. 2023 uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru, ve které se zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 13 265 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit spolu s poplatky a úroky měsíčními splátkami ve výši 4 % z dlužné částky (min. 400 Kč). Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč pro případ prodlení se zaplacením splátky. Úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 % ročně. Úvěr byl zesplatněn ke dni 10. 7. 2023. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vyšla z údajů sdělených žalovanou a dále z lustrace v registrech. Žalovaná byla vyzvána k úhradě částky před podáním žaloby. Žalovaná uhradila 1 505 Kč.7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustanovení § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.9. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Soud posoudil závazek mezi účastníky jako platně uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně soudu prokázala, že žalované poskytla částku 14 285 Kč, ale žalovaná dosud neuhradila celou částku. Žalobkyně dále prokázala, že prověřila úvěruschopnost žalované zejména tím, že měla přehled o příjmech a výdajích žalované a dále lustrací v bankovních i nebankovních databázích. Žalovaná v řízení nijak netvrdila, a tedy ani neprokazovala, že by žalovanou částku žalobkyni vrátila. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 874,24 Kč. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 10. 10. 2023, soud proto žalobkyni přiznal požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 14 874,24 Kč od 10. 10. 2023 do zaplacení. Dále pak soud žalobkyni přiznal smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 13 118,24 Kč od 10. 10. 2023 do zaplacení. Soud tak přiznal i nárok na kapitalizovaný úrok ve výši 1 540,1 Kč za období od 11. 7. 2023 do 9. 10. 2023 a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 467,22 Kč za období od 25. 7. 2023 do 9. 10. 2023. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Soud aplikoval § 14b a.t., neboť je mu z úřední činnosti známo (např. sp. zn. 24 C 306/2020, 11 C 301/2020, 4 C 202/2020), že žalobkyně vůči jiným svým klientům uplatňuje své nároky formulářovými žalobami (opakovaně používaný ustálený vzor), v nichž dochází v podstatě pouze ke změně čísla smlouvy, čísel faktur, jednotlivých dat a částek. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb.,