11 C 34/2024-53 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 99 611,20 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne 12. 11. 2020 byla mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalované byla na základě smlouvy poskytnuta částka 120 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr spolu s úroky. Úvěr měla splácet prostřednictvím 72 měsíčních splátek. Úroková sazba byla sjednána ve výši 11,50 % ročně. Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas, tak žalobkyně zesplatnila celou dlužnou částku a vyzvala žalovanou k její úhradě do 3. 7. 2023. Žalobkyně zaslala dne 25. 9. 2023 předžalobní výzvu žalované. Dlužná částka zahrnuje jistinu 91 311,20 Kč a poplatky 8 300 Kč (13 x 500 Kč za upomínky a poplatky za pojištění 3 x 120 Kč a 10 x 144 Kč). Příjmy a výdaje žalované byly ověřeny zejména výpisem z jejího účtu.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), § 101 odst. 4 o.s.ř.).3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 120 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem ve výši 11,50 % ročně vrátit prostřednictvím 72 měsíčních splátek po 2 338 Kč. Žalovaná měla splátky hradit k 20. dni měsíce. Ve smlouvě byl sjednán poplatek za pojištění ve výši 120 Kč měsíčně. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky a sazebník (poplatek za zaslání 1. upomínky činí 250 Kč, poplatek za zaslání další upomínky činí 500 Kč). Z formuláře standardní informace o spotřebitelském úvěru sodu zjistil parametry úvěru.4. Z účetního dokladu soud zjistil, že úvěr byl vyplacen na účet žalované dne 13. 11. 2020 ve výši 120 000 Kč. Z výpisu úvěru soud zjistil způsob čerpání a splácení úvěru; dlužná jistina činí 91 311,20 Kč a poplatky činí 8 300 Kč.5. Z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, soud zjistil přehled příjmů a výdajů žalované za období od května 2020 do září 2020. Z lustrace v registru SOLUS soud zjistil, že žalovaná v něm neměla žádný záznam. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí úvěru soud zjistil, že příjmy žalované byly uvedeny ve výši 500 000 Kč ročně a výdaje ve výši 2 500 Kč měsíčně na bydlení a 1 000 Kč na ostatní výdaje. Z oznámení o úrokových sazbách soud zjistil výši rokových sazeb žalobkyně. Z výzvy ze dne 25. 9. 2023 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 114 912,11 Kč do 2. 10. 2023.6. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 12. 11. 2020 smlouvu o úvěru. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěr ve výš 120 000 Kč. Žalovaná vyčerpala úvěr v plné výši. Žalovaná se zavázala úvěr splácet, a to včetně poplatků, poplatků za pojištění a úroků uvedených v sazebníku žalobkyně. Žalovaná však úvěr řádně nehradila, a proto žalobkyně dlužnou částku včetně poplatků a úroků v souladu s obchodními podmínkami a smlouvou zesplatnila. Následně žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě předmětného dluhu. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila příjmy žalované a její výdaje mimo jiné i výpisem z jejího účtu. Žalobkyně dále prověřila žalovanou v úvěrových registrech, evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku.7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustanovení § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.9. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Soud posoudil oba závazky mezi účastníky jako platně uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně soudu prokázala, že žalované poskytla částku 120 000 Kč, ale žalovaná dosud neuhradila celou částku. Žalobkyně dále prokázala, že prověřila úvěruschopnost žalované zejména tím, že měla přehled o příjmech a výdajích na účtu žalované a dále lustrací v bankovních i nebankovních databázích. Žalovaná v řízení nijak netvrdila, a tedy ani neprokazovala, že by žalovanou částku žalobkyni vrátila. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 99 611,20 Kč. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 8. 9. 2023, soud proto žalobkyni přiznal požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 91 311,20 Kč od 8. 9. 2023 do zaplacení. Dále pak soud žalobkyni přiznal smluvní úrok ve výši 11,50 % ročně z částky 91 311,20 Kč od 8. 9. 2023 do zaplacení. Soud tak přiznal i nárok na kapitalizované úroky a kapitalizované úroky z prodlení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 587 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 958 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 99 611,20 Kč sestávající z částky 5 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 16 200 Kč ve výši 3 402 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k