11 C 53/2024-15 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 489,81 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 29. 1. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru. Žalobkyně dodala, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného přezkoumáním údajů jako je věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, způsob bydlení žalovaného a také nahlédnutím do externích úvěrových registrů. Dále že prověřila žalovaného v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Výsledkem bylo stanovení limitu nejvyšší měsíční splátky, kterou je žalovaný schopen hradit bez rizika předlužení. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec do výše 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úvěr měsíčními splátkami ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný vyčerpal celkem částku 41 060 Kč a uhradil celkem částku 22 395 Kč. Jelikož žalovaný úvěr nehradil řádně, tak žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 11. 9. 2023 a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Žalobkyně tak požaduje jistinu ve výši 21 289,81 Kč náklady vymáhání ve výši 1 200 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč (500 Kč za každou splátku v prodlení). Žalovaný byl vyzván k úhradě před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.).3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že ta měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne 29. 1. 2022. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že byl sjednán revolvingový úvěr s úvěrovým limitem do 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 4 % z dlužné částky (min. 400 Kč). Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 26,28 % ročně. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč pro případ prodlení s platbou. Při sjednávání žalovaná uvedla svůj příjem ve výši 40 000 Kč čistého měsíčně a příjem ostatních členů domácnosti ve výši 20 000 Kč. První čerpání bylo provedeno na účet prodejce za zboží pračka Beko ve výši 15 060 Kč.4. Z dokumentu „potvrzení o provedení ověření bonity“ soud zjistil, že příjem žalovaného je uveden ve výši 40 000 Kč čistého měsíčně a příjem ostatních členů domácnosti ve výši 20 000 Kč. Měsíční výdaje domácnosti činí 15 000 Kč. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil postup ověřování úvěruschopnosti. Z výpisu čerpání soud zjistil, že žalovaná uhradila částku 22 395 Kč a k úhradě zbývá částka 27 968,98 Kč.5. Z výzvy ze dne 11. 9. 2023 soud zjistil, že žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 11. 9. 2023. Z výzvy ze dne 5. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 26 352,09 Kč do 12. 10. 2023.6. Z předložených listin soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným měla dne 29. 1. 2022 uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru, ve které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s poplatky a úroky měsíčními splátkami ve výši 4 % z dlužné částky (min. 400 Kč). Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč pro případ prodlení se zaplacením splátky. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29,69 % ročně. Úvěr byl zesplatněn ke dni 11. 9. 2023. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyšla z údajů sdělených žalovaným a dále z lustrace v registrech. Žalovaný byl vyzvána k úhradě částky před podáním žaloby. Žalovaný uhradil 22 395 Kč.7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustanovení § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.9. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Soud posoudil závazek mezi účastníky jako platně uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně soudu prokázala, že žalovanému poskytla částku 41 060 Kč, ale žalovaný dosud neuhradil celou částku. Žalobkyně dále prokázala, že prověřila úvěruschopnost žalovaného zejména tím, že měla přehled o příjmech a výdajích žalovaného a dále lustrací v bankovních i nebankovních databázích. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokazoval, že by žalovanou částku žalobkyni vrátil. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 489,81 Kč (tj. jistinu včetně poplatků) s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 21 289,81 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 709,65 Kč. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 12. 12. 2023, soud proto žalobkyni přiznal požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 24 489,81 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení. Soud tak přiznal i nárok na kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 769,52 Kč za dobu od 26. 9. 2023 do 11. 12. 2023. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 432 Kč. Soud aplikoval § 14b a.t., neboť je mu z úřední činnosti známo (např. sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ), že žalobkyně vůči jiným svým klientům uplatňuje své nároky formulářovými žalobami (opakovaně používaný ustálený vzor), v nichž dochází v podstatě pouze ke změně čísla smlouvy, čísel faktur, jednotlivých dat a částek. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 980 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 489,81 Kč sestá