11 C 60/2024-27 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 54 300,69 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 20. 12. 2021 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, .). Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet vyčerpanou částku spolu úrokem ve výši 19,99 % ročně z nesplacené jistiny úvěru. Úvěr měl být splacen měsíčními splátkami. Žalovaný úvěr řádně nesplácel. Úvěr byl zesplatněn ke dni 2. 4. 2023. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023. Žalovaný nic neuhradil. Žalovanému byla zaslána výzva před podáním žaloby. Žalobkyně tak požaduje: neuhrazenou část úvěru 50 975,35 Kč, přirostlé úroky 1 918,40 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 890,28 Kč, poplatky ve výši 1 406,94 Kč, úrok ve výši 19,99 % ročně z částky 1 918,40 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacením, úrok ve výši 19,99 % ročně z částky 50 975,35 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacením, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 54 300,69 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud tak jednal v nepřítomnosti žalovaného v souladu s občanským soudním řádem (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.).3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 12. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako klient. Věřitel se zavázal poskytnou klientovi úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr 94 měsíčními splátkami ve výši 1 069 Kč společně s úrokem 19,99 % ročně z nesplacené jistiny. Podle čl. 8.2 v případě prodlení s jednou splátkou delším než 3 měsíce nebo v případě prodlení se 2 splátkami byla banka oprávněna prohlásit celý úvěr za splatný. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky a ceník.4. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 1. 3. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 5 786 Kč do 2. 4. 2023. Z dopisu ze dne 2. 4. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 2. 4. 2023.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 7. 2023 a podacího lístku soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky. Z výzvy ze dne 12. 9. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 59 986,68 Kč do 27. 9. 2023.6. Z dokumentu podklady pre súdne konanie soud zjistil způsob splácení úvěru a výpočet úroků a poplatků. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 14 795 Kč čistého měsíčně a své výdaje ve výši 0 Kč. Žalovaný neměl záznam ve veřejných registrech. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z výdajů ve výši 6 777 Kč. Z potvrzení o výši příjmu soud zjistil, že zaměstnavatel , jméno FO, uvedl průměrný čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 14 795 Kč. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný uvedl že bydlí u rodičů. Žalovaný nesplácel žádné jiné úvěry.7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne 20. 12. 2021, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit pravidelnými splátkami ve výši 1 069 Kč měsíčně. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,99 % ročně. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána na základě tvrzení žalovaného a potvrzením zaměstnavatele o výši příjmu. Pohledávka z uzavřené smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023, oznámením byl žalovaný vyzván k vydání dlužných finančních prostředků. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 12. 9. 2023.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.11. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Soud posoudil závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Na tento závazkový vztah soud aplikoval kromě obecných ustanovení také shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, jinak je smlouva neplatná.13. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně splnila požadavky kladené zákonem o spotřebitelském úvěru na ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně postupovala s takovou odbornou péčí, ktero