11 C 65/2024-28 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 108 630,57 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 16. 11. 2022 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, .). Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet vyčerpanou částku spolu úrokem ve výši 30 % ročně z nesplacené jistiny úvěru. Úvěr měl být splacen 48 měsíčními splátkami ve výši 4 656 Kč. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení delším než 30 dnů. Úvěr byl zesplatněn ke dni 1. 5. 2023. Dále byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 8. 2023 (v souvislosti s rámcovou smlouvou ze dne 29. 6. 2023). Žalovaný uhradil pouze 9 312 Kč. Žalobkyně tak požaduje: jistinu 79 213,34 Kč, přirostlé úroky 12 623,32 Kč, smluvní pokuta 16 793,91 Kč, úrok ve výši 30 % ročně z částky 79 213,34 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacením, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 91 836,66 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud tak jednal v nepřítomnosti žalovaného v souladu s občanským soudním řádem (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.).3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 11. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnou zákazníkovi úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr 48 měsíčními splátkami ve výši 4 656 Kč společně s úrokem 64,09 % ročně z nesplacené jistiny. Podle čl. 6.3 v případě prodlení delším než 65 dnů se splacením jakékoliv částky je věřitel oprávněný prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. Podle čl. 6.1 je klient povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení. Podle čl. 6.5 je klient povinen zaplatit smluvní poutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za každý den v prodlení. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky a ceník.4. Z dokladu o vyplacení soud zjistil, že dne 16. 11. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně odeslala částku 80 000 Kč na účet žalovaného. Z platební historie soud zjistil, že žalovaný uhradil 9 312 Kč. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl své příjmy ve výši 28 000 Kč čistého měsíčně a výdaje ve výši 21 652 Kč měsíčně. Z potvrzení o provedení platby soud zjistil, že žalovaný obdržel mzdu ve výši 31 553 Kč (13. 7. 2022), 32 442 Kč (11. 8. 2022), 32 498 Kč (12. 9. 2022), 28 422 Kč (12. 10. 2022). Z lustrací soud zjistil, že žalovaný neměl záznam v SOLUS ani v NRKI.5. Z dopisu ze dne 1. 5. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně zesplatnila celý úvěr. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023, z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 8. 2023 a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 9. 2023 a podacího lístku soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky. Z výzvy ze dne 3. 11. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 127 643,32 Kč do 18. 11. 2023.6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne 16. 11. 2022, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit pravidelnými splátkami ve výši 4 656 Kč měsíčně. Úroková sazba byla sjednána ve výši 64,09 % ročně. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána na základě tvrzení žalovaného a výpisem z účtu. Pohledávka z uzavřené smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 8. 2023, oznámením byl žalovaný vyzván k vydání dlužných finančních prostředků. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 3. 11. 2023.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.10. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Soud posoudil závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Na tento závazkový vztah soud aplikoval kromě obecných ustanovení také shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, jinak je smlouva neplatná.12. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně spl