11 C 83/2023-42 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 97 481,83 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne 26. 1. 2017 byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalovanému byla na základě smlouvy poskytnuta částka 183 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr nejpozději do 16. 1. 2025 spolu s úroky. Úvěr měl splácet prostřednictvím 96 měsíčních splátek ve výši 2 515 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 7 % ročně. Splátky měl hradit do 16. dne příslušného měsíce. Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně a včas, tak žalobkyně zesplatnila celou dlužnou částku a vyzvala žalovaného k její úhradě do 29. 12. 2021. Žalovaný uhradil poslední splátku dne 27. 5. 2021. Žalobkyně zaslala dne 15. 3. 2022 předžalobní výzvu žalovanému. Žalobkyně vypočetla kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 093,89 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 898,62 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), § 101 odst. 4 o.s.ř.).3. Z žádosti o poskytnutí osobního úvěru ze dne 26. 1. 2017 soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 183 000 Kč, který by mohl splácet 95 měsíčními splátkami. Dále uvedl, že má maturitu, pracuje od roku 2012 a jeho měsíční příjem činí 22 437 Kč. Své výdaje uvedl ve výši 1 500 Kč na bydlení a 2 500 Kč jako ostatní výdaje. Z žádosti o poskytnutí osobního úvěru ze dne 26. 1. 2017 soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 200 000 Kč, který by mohl splácet 95 měsíčními splátkami. Dále uvedl, že má maturitu, pracuje od roku 2012 a jeho měsíční příjem činí 22 437 Kč. Své výdaje uvedl ve výši 1 500 Kč na bydlení a 2 500 Kč jako ostatní výdaje. Dále uvedl své závazy ve výši 150 000 Kč jako výše spotřebitelských úvěrů, které splácí splátkou ve výši 3 000 Kč měsíčně.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 26. 1. 2017 č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 183 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem ve výši 7 % ročně vrátit prostřednictvím 96 měsíčních splátek po 2 515 Kč. Poplatek za sjednání úvěru byl sjednán ve výši 490 Kč. Žalovaný měl splátky hradit k 16. dni měsíce. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky a sazebník (poplatek za zaslání 1. upomínky činí 250 Kč, poplatek za zaslání další upomínky činí 500 Kč).5. Z interního účetního dokladu soud zjistil, že žalovaný vyčerpal dne 26. 1. 2017 částku ve výši 182 510 Kč. Z výzvy ze dne 10. 11. 2021 a dodejky soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě částky 12 765,47 Kč, v opačném případě dojde k zesplatnění celé částky ke dni 29. 12. 2021. Z předžalobní upomínky ze dne 15. 3. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 105 027,34 Kč nejpozději do 22. 3. 2022. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru a příloh soud zjistil, že žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr. Dále zjistila, že žalovaný má dva úvěry ve výši 71 999,63 Kč a 44 168,24 Kč, nebyly zjištěny záznamy v nebankovních registrech, exekuce, ani záznamy v insolvenčním rejstříku.6. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 26. 1. 2017 smlouvu o úvěru. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výš 183 000 Kč. Žalovaný vyčerpal úvěr v plné výši. Žalovaný se zavázal úvěr splácet, a to včetně poplatků a úroků uvedených v sazebníku žalobkyně. Žalovaný však úvěr řádně nehradil, a proto žalobkyně dlužnou částku včetně poplatků a úroků v souladu s obchodními podmínkami a smlouvou zesplatnila. Následně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě předmětného dluhu. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila příjmy žalovaného a jeho výdaje mimo jiné i výpisem z jeho účtu. Žalobkyně dále prověřila žalovaného v úvěrových registrech, evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku.7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustanovení § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.9. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Soud posoudil závazek mezi účastníky jako platně uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně soudu prokázala, že žalovanému poskytla částku 183 000 Kč, ale žalovaný dosud neuhradil celou částku. Žalobkyně dále prokázala, že prověřila úvěruschopnost žalovaného zejména tím, že měla přehled o příjmech a výdajích na účtu žalovaného a dále lustrací v bankovních i nebankovních databázích. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokazoval, že by žalovanou částku žalobkyni vrátil. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 103 474,34 Kč (jistina, poplatky a kapitalizované úroky). Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 4. 2. 2022, soud proto žalobkyni přiznal požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 97 481,83 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení. Dále pak soud žalobkyni přiznal smluvní úrok ve výši 7 % ročně z částky 97 481,83 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 211 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 900 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 97 481,83 Kč sestávající z