120 C 21/2023-83 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 67 639,12 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že dne 10. 12. 2020 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému dne 11. 12. 2020 vyplacen na bankovní účet úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr s efektivním úrokem ve výši 45,21 % ročně v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 2 958 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem Leden 2021.2. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o příjmech žalovaného, prohlášení žalovaného a z úvěrové historie žalovaného v databázích , Anonymizováno, (nebankovní registr klientských informací). Žalovaný řádně neplnil povinnosti ze smlouvy, neboť nehradil řádně a včas sjednané splátky, v důsledku čehož se dostal do prodlení a žalobkyni vzniklo v souladu s bodem 6.5 smlouvy o úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny., právnická osoba, účinností ke dni 24. 4. 2022 došlo v souladu s bodem 6.3 smlouvy v důsledku prodlení žalovaného k zesplatnění celé částky nesplaceného úvěru. K tomuto datu se dle bodu 6.4 smlouvy staly dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, která činila 44 981,78 Kč.4. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč (bod 6.1 smlouvy) za každou splátku v prodlení, přičemž žalobkyně požaduje tuto smluvní pokutu za splátky č. 14 a 15, tedy 998. Žalobkyně dále požaduje náklady vymáhání (bod 6.2 smlouvy) ve výši 600 (200 Kč za každou z neuhrazených splátek č. , hodnota, a 15).5. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 19 971,12 Kč (0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení; bod 6.5 smlouvy). Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek; Žalovaný však ničeho neuhradil. Ve smlouvě bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění celého úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaný ničeho neuhradil a byla mu zaslána předžalobní upomínka.6. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že žalobou uplatněný nárok neuznal s odkazem na nesplnění povinnosti žalobkyně řádně prověřit jeho úvěruschopnost.7. Oprávnění žalobkyně poskytovat spotřebitelské úvěry bylo doloženo výpisem ČNB ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu. Skutečnost, že bylo jednáno s žalovanou, byl doložena kopií jejího občanského průkazu.8. Z listiny označené jako „Návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/smlouva o revolvingovému úvěru č. , hodnota, “ ze dne 10. 12. 2020 a z oznámení o schválení úvěru ze dne 11. 12. 2020, bylo zjištěno, že žalovaný podepsal návrh smlouvy o úvěru, který žalobkyně akceptoval dopisem, jehož součástí byl i splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit 36 měsíčními splátkami ve výši 2 958 Kč, splatnými vždy do každého 17. dne v měsíci.9. Celková částka, kterou měl žalovaný na úvěru zaplatit, byla sjednána ve výši 106 488 Kč. Dále bylo uvedeno, že je sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 45,21 %, která byl dohodnuta jako pevná úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V článku 6.1 byl sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení delším 30 dnů. V článku 6.2 bylo sjednáno právo žalobkyně na zaplacení účelně vynaložených nákladů. Výše nákladů u každé splátky v prodlení činí 200 Kč. Podle článku 6.3 v případě prodlení delším než 65 dnů dojde k zesplatnění úvěru. Podle článku 6.4 se nezaplacené úroky stávají součástí nové jistiny úvěru. V článku 6.5 byl sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Součástí smlouvy byl splátkový kalendář, prohlášení klientů. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že obsahuje parametry úvěru.10. Z karty klienta soud zjistil přehled splácení úvěru. Z dopisu ze dne 24. 4. 2022 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno okamžité zesplatnění úvěru a současně byl vyzván k jeho úhradě.11. Z výzvy k zaplacení ze dne 21. 3. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě splátek splatných dne 17. 2. 2022, 17. 3. 2022 a 17. 4. 2022. Z dokumentu hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl příjmy ve výši 22 500 Kč ze zaměstnání, dále uvedl výdaje ve výši 3 860 Kč (jako životní minimum) a 2 603 Kč na bydlení. Volné zdroje tak činily 15 037 Kč.12. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a Žalovaný uzavřely na základě návrhu ze dne 10. 12. 2020 akceptovaného dopisem ze dne 11. 12. 2020 úvěrovou smlouvu, v níž se žalobkyně zavázal poskytnout žalovaného úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku z úvěru spolu s úrokem ve výši 45,21 % ročně splatit 36 měsíčními splátkami ve výši 2 958 Kč, splatnými vždy do každého 17. dne v měsíci s tím, že celková částka k zaplacení činil 106 488 Kč. Dále byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení.13. Žalobkyně převedla na bankovní účet označený ve smlouvě žalovanou částku 50 000 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek. Ke dni zesplatnění měl činit dlužná částka 44 981,78 Kč, přičemž tato sestávala z původní dlužné jistiny úvěru ve výši 50 000 Kč, úroků ve výši 4 458,13 Kč, neuhrazených smluvních pokut ve výši 998, náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 600 a úhrady za pojištění schopnosti splácet ve výši 1 089 Kč. Před uzavřením smlouvy prověřil žalobkyně příjmy žalovaného zejména potvrzením zaměstnavatele a výplatními páskami. Dále prověřil žalovaného v bankovních a nebankovních registrech.14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2993 o. z. platí, že pokud plnil strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.16. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky řízení podle § 2395 a násl. o. z. a podle zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že žalobkyně jako podnikatelka vystupovala v rámci výkonu své podnikatelské činnosti, zatímco Žalovaný v této pozici nejednal. Žalobkyně ani po poučení soudu dle § 118a odst. 1 o. s. ř. nenavrhla důkazy ke svému tvrzení, že dostatečně zkoumala i výdajovou stránku žalovaného při prověřování bonity. Žalobkyně obsáhle argumentovala částkou životního minima určenou právním předpisem a dále přenesla svou povinnost prověřit schopnosti žalovaného na jeho stranu s odůvodněním, že žalovaný podepsal příslušná prohlášení a případně porušil svou povinnost tvrdit další výdaje. Podle názoru soudu však žalobkyně měla přistoupit k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalovaného, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o výdajích žalovaného (s výjimkou tvrzení žalovaného, na které ale nemůže žalobkyně spoléhat). Pouhý odkaz na životní minimum je dle soudu jednoznačně nedostatečný, když nemůže obsáhnout konkrétní situaci žadatele. V moci žalobkyně nepochybně bylo požadovat od žalovaného doložení např. výpisů z účtu, které by obsahovaly i debetní operace, či dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením, když samotným žalovaným byly tyto náklady tvrzeny v částce velmi nízké, neodpovídající obvyklým současným nákladům (2 603 Kč), byť by šlo o vlastní formu bydlení.17. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného v pozici spotřebitele, když neposoudila schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů a výdajů žalovaného ve smyslu ZoSÚ, a tedy žalobkyně n