20 C 105/2024-69 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 11 528 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela dne , datum, úvěrovou smlouvu, na základě které žalovanému poskytla částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, vše do 30 dnů od poskytnutí. , adresa, 000 Kč byla žalovanému zaslána dne , datum, na bankovní účet č. , č. účtu, , který žalovaný ve smlouvě uvedl. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, kdy totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím kopie dokladů totožnosti zaslaných ze strany žalovaného a na základě zaslaného ověřovacího poplatku ve výši 1 Kč. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného na základě jím poskytnutých informací a v neposlední řadě lustrací jí dostupných rejstříků. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla zaslána na emailovou adresu uvedenou žalovaným a žalovaný k ní měl přístup i z mobilní aplikace. Mezi stranami byly sjednány také další volitelné služby, a to poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč a poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč. Žalobkyně tvrdila, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byl žalobkyní informován o výši dluhu a vyzýván prostřednictvím SMS a e-mailu k jeho úhradě. Tím žalobkyni vznikly účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč, které žalovanému vyúčtovala dne , datum, . Z důvodu neuhrazení dluhu byla žalovanému vyúčtována také smluvní pokuta dne , datum, a , datum, vždy ve výši 300 Kč. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, žalobkyně proto požaduje uhrazení dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč a smluvní pokuty v celkové výši 600 Kč. Jako příslušenství pohledávky žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 94,75 Kč od , datum, do , datum, (kapitalizovaný od 15. dne po odeslání předžalobní výzvy) a zákonný úrok z prodlení z částky 11 528 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 %2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svoji účast u jednání řádně omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.3. Na základě předložených listinných důkazů s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně poskytla dne , datum, na bankovní účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně postupovala na základě ujednání, které mělo být dne , datum, dohodnuto právě s žalovaným. Na základě takového ujednání měla žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 a žalovaný měl vyčerpané prostředky vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč do , datum, . Mezi stranami měl být sjednán také poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč a poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč. Takové ujednání probíhalo elektronicky na internetové stránce žalobkyně, kdy dohodu měl žalovaný podepsat elektronicky zadáním verifikačního SMS kódu (písemná podoba smlouvy o úvěru předložená soudu obsahuje namísto podpisu žalovaného IP adresu mobilního zařízení, telefonní číslo a datum a čas zaslání SMS kódu na uvedené telefonní číslo a jeho zadání do systému za účelem podpisu smlouvy). Znění smlouvy mělo být zasláno na emailovou adresu žalovaného a žalovaný k ní měl mít přístup i z mobilní aplikace. Z účtu žalovaného byly odeslány verifikační platba ve výši 1 Kč. Žalobkyně po žalovaném požadovala úhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč a smluvní pokutu v celkové výši 600 Kč, neboť ve lhůtě splatnosti od žalovaného poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatky neobdržela. Z účtu žalovaného byla uhrazena pouze 1 Kč. Žalovaný byl dopisem ze dne , datum, vyzván k úhradě dluhu v celkové výši 11 528 Kč nejpozději do 14 dnů od odeslání výzvy a byl současně upozorněn na možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Výzva byla odeslána žalovanému dne , datum, .4. Na základě právního posouzení věci soud dospěl k závěru, že předmětný závazkový vztah nelze považovat za platnou smlouvu o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s ustanovením § 104 uvedeného zákona musí být smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle ustanovení § 105 odst. 1 uvedeného zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis [ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne , datum, , o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES]. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dostupný na www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným elektronicky prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu nepodepsal způsobem uvedeným výše. Z ostatních okolností kontraktačního procesu, které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním smlouvy o úvěru, by bylo možné dovodit, že žalobkyně skutečně jednala s žalovaným (zejména pokud jde o provedení bankovních transakcí). Z písemného vyhotovení smlouvy předloženého soudu je pak zřejmé, že se jedná o elektronickou podobu právního jednání, které nebylo žalovaným podepsáno zákonem požadovaným způsobem. Údajný podpis smlouvy žalovaným byl proveden formou zadání vygenerovaného SMS kódu.5. Žalobkyně tvrdila, že smlouva byla odeslána na emailovou adresu žalovaného a žalovaný měl ke smlouvě přístup také z mobilní aplikace. Jak vyplývá z Důvodové zprávy k zákonu 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (k § 3 odst. 2 písm. k), [cit., datum, ], dostupné z: ASPI), pro účely definice trvalého nosiče dat je nutné sledovat eurokonformní výklad evropského práva. Takový výklad poskytnul rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci E-4/09 Inconsult Anstalt a Orgán pro dohled nad finančním trhem (Finanzmarktaufsicht), který judikoval, že internetová stránka je trvalým nosičem (tzv. trvalé médium), pokud umožňuje zákazníkovi ukládat informace způsobem vhodným pro jejich pozdější využití po dobu odpovídající účelu těchto informací. Internetová stránka může být označena za trvalé médium, pokud umožní reprodukci uložených informací v nezměněném stavu (informace musí být uložena tak, aby ji zprostředkovatel nemohl jednostranně změnit). Za trvalý nosič dat nemůže být považováno řešení, které neumožňuje spotřebiteli ověřit, zda informace v něm obsažené nebyly změněny. S ohledem na tyto skutečnosti soud uvádí, že emailová adresa ani mobilní aplikace nesplňují uvedenou charakteristiku.6. S ohledem na výše uvedené, kdy smlouva nebyla žalovaným podepsána požadovaným způsobem a nebyla žalovanému poskytnuta na trvalém nosiči dat, nelze uzavřít, že znění posuzované smlouvy v okamžiku jejího „podepsání“ žalovaným (tj. v okamžiku zadání SMS kódu) bylo totožné se zněním poskytnutým soudu. Tzn. nelze mít za prokázané, že nedošlo k následné změně smlouvy. Absence formy právního jednání a podpisu osoby jednající má za následek, že není zřejmé, kdo, kdy a jak takové právní jednání učinil. Žalobkyně tedy neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení jeho obsahu a jeho nezměnitelnost. Žalobkyně sice doložila, že v květnu 2023 jednala s žalovaným, avšak neprokázala, že výsledkem takového jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě nebo poskytnuta na trvalém nosiči dat, jež by zajistily nezměnitelnost obsahu právního jednání. V takovém případě je nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít posuzo