20 C 70/2024-27 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že její právní předchůdkyně (, právnická osoba, .) uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne 23. 9. 2015. Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované a zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Pohledávka byla postoupena dne 11. 12. 2019 na přechodného věřitele společnost , právnická osoba, Pohledávka byla dne postoupena z přechodného věřitele na žalobkyni. Žalovaná svůj závazek nesplnila. Žalobkyně požaduje: jistinu 15 000 Kč, smluvní úrok ve výši 15 % ročně z jistiny od 24. 9. 2015 (tj. od poskytnutí) do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z jistiny od 24. 11. 2016 (od splatnosti jistiny) do zaplacení. Žalované byla zaslána předžalobní výzva dne 25. 10. 2023.2. Žalobkyně poté vzala částečně žalobu zpět ohledně celého smluvního úroku a části zákonného úroku z prodlení za období od 24. 11. 2016 do 3. 11. 2023. Soud tak v uvedeném rozsahu řízení zastavil.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 9. 2015 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaná jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnou zákazníkovi částku 15 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy. Zákazník se zavázal tuto částku vrátil společně s poplatkem ve výši 12 272 Kč prostřednictvím 14 měsíčních splátek ve výši 1 948 Kč. Úrok byl sjednán pevnou částkou ve výši 1 444 Kč. Dále byly sjednány poplatky: úplata za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 078 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 750 Kč.5. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 2. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 30 144,94 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 10. 2023 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 43 260,13 Kč do 7 dnů ode dne odeslání výzvy.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena na přechodného věřitele. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni.7. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaná spolu uzavřely smlouvu ze dne 23. 9. 2015, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 14 měsíčními splátkami ve výši 1 948 Kč. Úroková sazba byla sjednána pevnou částkou. Předmětná pohledávka byla přes přechodného věřitele postoupena na žalobkyni. Žalované byla zaslána výzva před podáním žaloby.8. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 téhož zákona není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.9. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.10. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná v rámci tohoto právního jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. , spisová značka, ). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalované a dále po ní nepožadovala tato tvrzení doložit, a tím si ověřit jejich správnost. Rovněž neprokázala, že by zkoumala, jaké má žalovaná závazky. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatnou (§ 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru). Absolutně neplatná jsou taktéž ujednání o smluveném úroku a poplatcích.13. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a že tento nárok na vrácení těchto prostředků žalovanou byl platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupen na žalobkyni. Žalovaná neuhradila nic. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou či mezi žalobkyní a žalovanou není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalobkyně jí plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalované plnila její právní předchůdkyně. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu poníženou o uhrazenou částku. Soud tudíž rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 15 000 Kč, přičemž žalobkyni rovněž náleží úrok z prodlení z této částky dle ustanovení § 1