21 C 234/2024-46 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podaným návrhem domáhala po žalované zaplacení částky 75 463,30 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru, na základě které mohla žalovaná čerpat úvěr do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, který byl sjednán ve výši 80 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách stanovených jako 2,93 % z výše sjednaného úvěrového rámce splatných vždy 20. dne v kalendářním měsíci s tím, že první splátka je splatná 20. den kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání úvěru. Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 80 000 Kč; na poskytnutý úvěr však uhradila pouze částku ve výši 35 130 Kč. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, přistoupila žalobkyně k zesplatnění dlužné částky a vyzvala žalovanou k její úhradě dopisem ze dne 12. 2. 2024. Žalovaná dlužnou částku ve lhůtě neuhradila, a to ani následně na základě předžalobní výzvy. Žalobkyně tak ke dni sepsání žaloby eviduje pohledávku za žalovanou ve výši 75 463,30 Kč sestávající z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 73 063,30 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. K výzvě soudu pak žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy prověřovala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr dotazem na NRKI, SOLUS, ISIR a CEE, dále výpisem z bankovního účtu žalované. Žalobkyně tak vycházela z toho, že žalovaná má čistý měsíční příjem 9 500 Kč, ostatní členové jeho domácnosti pak 22 000 Kč, má jedno vyživované dítě, a splácí závazky ve výši 1 483 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K nařízenému jednání se žalovaná se bez omluvy nedostavila, soud tak v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále také jen „o. s. ř.“), jednal v její nepřítomnosti.3. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , RČ, soud zjistil, že účastníci uzavřeli tuto smlouvu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, . Úvěrový rámec byl stanoven na 80 000 Kč. Účastníci si ve smlouvě sjednali úrok ve výši 25,90 % ročně. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet splátkami ve výši 2,928 % z úvěrového rámce, tj. 2 342 Kč měsíčně. Současně se zavázala hradit poplatky. Pro případ prodlení s placením úvěru si strany ve smlouvě sjednaly smluvní pokutu ve výši 500 Kč pro případ prodlení s placením splátek, a v případě, že splátka bude nižší, pak ve výši této dlužné splátky. Dále byla sjednána povinnost žalované hradit v případě prodlení náklady účelně vynaložené na vymáhání pohledávky stanovené částkou 300 Kč za měsíc vymáhání. Úvěrová smlouva není žalovanou podepsána, pouze je v místě pro její podpis uveden kód , Anonymizováno, , který měl nahradit podpis žalované.4. Dle dokumentu „potvrzení o provedení ověření bonity klienta“ vycházela žalobkyně z údajů uvedených žalovanou, konkrétně že má jedno dítě, bydlí u rodičů a jako stav uvedla, že je družka. Příjem ve výši 9 500 Kč měsíčně měla žalovaná z mateřské dovolené, příjem ostatních členů domácnosti činil 22 000 Kč, výdaje domácnosti pak 6 000 Kč.5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná uhradila 18 splátek úvěru po 2 342 Kč. Celkem tak uhradila 35 130 Kč. Žalované byla předepsána smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 900 Kč.6. Z dokumentu nazvaného „Úvěrová zpráva“ soud zjistil přehled dřívějších žádostí žalované o úvěr; v době kontroly měla žalovaná dva existující úvěry, jeden se nacházel ve fázi „žádost“.7. Z výpisu z účtu č. , hodnota, za období 6. 4. 2022 až 2. 7. 2022 soud zjistil příjmy a výdaje žalované v tomto období. Příjmy žalované tvoří zejména rodičovský příspěvek ve výši 9 500 Kč měsíčně, jiné příjmy se pohybují v rozmezí 40 Kč až 1 500 Kč, jedná se o příchozí platby s popiskem „, jméno FO, .“ Výdaje činila měsíční splátka částky 1 462 Kč, jiné výdaje se pohybovaly v řádu stovek korun, nicméně těchto plateb bylo velké množství (za měsíc červen okolo 50).8. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 12. 2. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 82 804,86 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy; podle poštovního podacího archu byla tato výzva odeslána žalované dne 13. 2 2024. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 2. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 83 775,72 Kč do 7. 3. 2024; podle poštovního podacího archu byla výzva odeslána žalované 1. 3. 2024.9. Z provedeného dokazování soud zjistil, žalobkyně měla uzavřít s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí poskytla částku 80 000 Kč. Žalovaná se měla zavázat splácet poskytnutou částku ve splátkách spolu s poplatky, úroky a pro případ svého prodlení se splácením úvěru i s náklady žalobkyně na vymáhání dluhu a smluvní pokutou. Předmětnou smlouvu měla žalovaná uzavřít poté, co na internetových stránkách žalobkyně elektronicky požádala o předmětný úvěr. Úvěruschopnost žalované posoudila žalobkyně nahlédnutím do dostupných registrů. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 35 130 Kč. Před podáním žaloby ji žalobkyně vyzvala k úhradě dluhu.10. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalované poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičkách smluv), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zápůjčka měla souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obez