21 C 69/2024-38 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 96 814,57 Kč s příslušenstvím jako dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 6. 2021 uzavřené mezi účastníky ohledně částky 150 000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, kdy vycházela mimo jiné z informací získaných z bankovních registrů klientských informací, nebankovních registrů, informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb. Dále z veřejně dostupných registrů a databází, přičemž komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného a doložené skutečnosti žalovaným konfrontovala s dostupnými údaji umožňujícími posouzení úvěryschopnosti spotřebitele. Žalovaný řádně nesplácel poskytnutý úvěr a proto žalobkyně ke dni 25. 10. 2023 úvěr zesplatnila. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 92 874,57 Kč, poplatky ve výši 3 940 Kč, smluvním úrokem ve výši 6 212,84 Kč a úrokem z prodlení ve výši 2 129,69 Kč. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přes zaslání předžalobní upomínky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud nařídil ve věci jednání, k němuž se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač řádně předvolán. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, k úvěrovému účtu č. , č. účtu, vzal soud za prokázané, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 150 000 Kč a že se žalovaný zavázal tento úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 9,5 % ročně a příslušnými poplatky 48měsíčními splátkami ve výši 3 835 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 15. 6. 2025. Součástí smlouvy je rovněž splátkový kalendář.4. V historického výpisu bylo k úvěrovému účtu , tel. číslo, bylo zjištěno, že žalovaný čerpal částku 150 000 Kč dne 30. 6. 2021, zpočátku pravidelně hradil splátky úvěru i pojištění splátek, následně však splátky hradil jen částečně či vůbec. Celkem tak dle předloženého výpisu na uvedený úvěrový účet uhradil částku 79 972,41 Kč (17 x 150 Kč, 4 x 180 Kč, 18 x 3 835 Kč, 593,75 Kč, 1 005,01 Kč, 2 829,99 Kč, 1,68 Kč, 1 290,69 Kč, 2 544,31 Kč, 0,73 Kč). Čerpání částky 150 000 Kč je prokázáno rovněž periodickým výpisem při pohybu za období 30. 6. – 22. 7. 2021 k úvěrovému účtu , Anonymizováno, .5. Z výzvy ze dne 6. 9. 23023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžitému splacení dluhu z výše uvedené úvěrové smlouvy do 25. 10. 2023. Dle vrácené nedoručené zásilky byla výzva předána k poštovní přepravě dne 7. 9. 2023. Z předžalobní upomínky a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 16. 11. 2023 prostřednictvím své zástupkyně a upozornila jej na možnost podání žaloby.6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne 29. 6. 2021, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 48měsíčními splátkami ve výši 3835 Kč. Žalovaný čerpal částku 150 000 Kč dne 30. 6. 2021, následně však splatil jen část pohledávky, když celkem dle výpisu z úvěrového účtu uhradil žalobkyni částku 79 972,41 Kč. Výzvou ze dne 6. 9. 2023, zaslanou dne 7. 9. 2023, byl žalovaný vyzván k okamžitému splacení částky z úvěru do 25. 10. 2023. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 9. 11. 2023.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k následujícím závěrům. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jejichž závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Žalobkyně ověření bonity žalovaného pouze tvrdila, k prokázání svých tvrzení však žádný důkaz nenavrhla, a to ani přes písemnou výzvu soudu ze dne 17. 4. 2024. K nařízenému jednání se pak žalobkyně nedostavila, nemohla tak být poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že soud nemá ověření úvěryschopnosti žalovaného za prokázané. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr.12. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky jako neplatnou podle § 87 ZoSÚ.13. Žalobkyně však soudu prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 150 000 Kč. Z historického výpisu k úvěrovému účtu bylo pak zjištěno, že žalovaný na tento účet zaslal celkem částku 79 972,41 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi ani jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Žalobkyně tak má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu.