24 C 167/2024-36 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 11 700 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 24. 5. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a v níž se žalovaný zavázal úvěr vrátit prostřednictvím 60 týdenních splátek po 300 Kč od 31. 5. 2020 do 18. 7. 2021 spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě lustrace v dostupných databázích, výplatních pásek, nájemní smlouvy a pokladního dokladu. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou ze dne 1. 6. 2023 na žalobkyni a toto postoupení písemně oznámila žalovanému. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 7 900 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě svého dluhu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí bez nařízení jednání, postupoval soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Na základě částečného zpětvzetí žaloby, doručeného soudu dne 14. 6. 2024, soud usnesením ze dne 18. 6. 2024, č. j. 24 C 167/2024-33, řízení zastavil ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 1 843,63 Kč vzniklého za období od 19. 7. 2021 do 1. 6. 2023 a úroku ve výši 12,32 % ročně z částky 9 100,07 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 5. 2020 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 60 týdenních splátkách po 300 Kč spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a úrokem ve výši 32,15 % ročně. Součástí smlouvy jsou i všeobecné obchodní podmínky. Z karty zákazníka ze dne 24. 5. 2020 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že žije se spolubydlící(m) v bytě na základě nájemní smlouvy, zaměstnán je u společnosti , právnická osoba, , adresa, s.r.o. jako , Anonymizováno, veřejného prostoru, pobírá čistou mzdu ve výši 11 656 Kč měsíčně, jeho výdaje činí 8 178 Kč a jeho použitelný příjem činí 3 478 Kč. K ověření uvedených údajů měly být použity výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva a faktury za energie. Z nájemní smlouvy ze dne 19. 5. 2017 soud zjistil, že žalovaný je spolu s , jméno FO, do 31. 5. 2018 nájemcem bytu statutárního města , adresa, a že výše sjednaného nájemného činí 6 071 Kč měsíčně; z dodatku č. 1 k nájemní smlouvě soud zjistil, že doba nájmu byla sjednána na dobu neurčitou. Z evidenčního listu nájemného soud zjistil, že celkové měsíční nájemné včetně záloh na služby a plateb za vybavení bytu činí celkem 7 448 Kč měsíčně. Z příjmového pokladního dokladu ze dne 8. 4. 2020 soud zjistil, že , jméno FO, zaplatila statutárnímu městu , adresa, za nájem a služby za březen 2020 částku 7 356 Kč. Z výplatních pásek soud zjistil, že hrubá mzda žalovaného v lednu 2020 činila 16 056 Kč, za měsíc únor 2020 mu byla vyplacena čistá mzda ve výši 11 600 Kč a za březen 2020 mu byla vyplacena čistá mzda ve výši 11 684 Kč. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil na splátkách úvěru za období od 28. 5. 2020 do 26. 4. 2022 celkem částku 7 900 Kč.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 a z její přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení ze dne 23. 6. 2023 a z podacího lístku soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému. Z výzvy ze dne 29. 9. 2023 a z podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 14. 10. 2023.6. Z předložených listin soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tento úvěr spolu se sjednanými poplatky a úrokem v 60 týdenních splátkách. Při uzavírání smlouvy žalovaný předložil nájemní smlouvu, výplatní pásky a příjmový pokladní doklad. Žalovaný však svůj dluh neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako platně postoupený nárok z platně a účinně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně dostála svému závazku poskytnout žalovanému peněžní prostředky a v souladu se smlouvou jí vznikl nárok na splacení jistiny úvěru, úhradu poplatků a úroku ze strany žalovaného. Žalovaný svoji povinnost vrátit poskytnuté prostředky spolu s příslušenstvím a uhradit splatné poplatky nesplnil a nesplatil úvěr ani poté, co byl vyzván k vrácení celé částky úvěru. Žalobkyně rovněž doložila, že její právní předchůdkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavírání smlouvy o úvěru, a to na základě listin prokazujících příjmy a výdaje žalovaného. Jelikož žalovaný netvrdil a nedoložil, že svůj dluh žalobkyni uhradil, případně že tento dluh zanikl či byl převeden na jiného, jeho dluh v žalované výši trvá, a proto je žaloba důvodná co do dlužné jistiny a poplatků ve výši 11 700 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 467,51 Kč za období od 19. 7. 2021 do 1. 6. 2023 a s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 750,91 Kč za období od 19. 7. 2021 do 1. 6. 2023. Soud žalobě vyhověl i v rozsahu smluvních úroků v sazbě 8,5 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 9 100,07 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny úvěru ve výši 9 100,07 Kč pro dobu od 2. 6. 2023 do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 větou první o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 19 934,57 Kč, úspěšná byla jen ohledně částky 16 757,88 Kč, tj. z 84 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do částky 3 176,69 Kč, ohledně níž bylo řízení zastaveno zaviněním žalobkyně, tj. ze 16 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 68 % a v tomto rozsahu jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tyto náklady zahrnují zaplacený soudní poplatek v částce 800 Kč, náklady zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 11 700 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) v celkové výši 900 Kč a náhrady hotových výdajů s těmito úkony spojených v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a náhradu za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 252 Kč. Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 2 252 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 68 %, tj. částka 1 531,36 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za jeden úkon právní služby, a to podání ze dne 13. 6. 2024, neboť doplnění tvrzení a důkazních návrhů v něm obsažená mohla a měla být již součástí žaloby a částečné zpětvzetí žaloby v něm rovněž obsažené bylo zaviněno žalobkyní a nikoliv žalovaným; soud proto tento úkon vyhodnotil jako neúčelně vy