4 C 382/2023-42 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalované, která mu byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 30. 6. 2017, č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka v , adresa, ze dne 16. 11. 2017, č. j. , spisová značka, , za dobu od 25. 2. 2017 do budoucna ve výši 3 800 Kč měsíčně. Žalobce jako důvod svého návrhu uvedl, že žalovaná v červnu 2021 ukončila obor ubytovací a stravovací služby, ve kterém získala výuční list. Současně absolvovala obor kuchař, kde ji přijali do 2. ročníku. I během tohoto studia žalobce žalovanou podporoval, přičemž žalovaná získala v oboru kuchař výuční list v červnu 2023. S ohledem na tuto skutečnost žalobce předpokládal, že studium žalované bylo ukončeno ke dni 31. 8. 2023. Žalobce je přesvědčen, že vyživovací povinnost skončila. Žalobce žalovanou kontaktoval s tím, zda má zajištěno zaměstnání, ale žalovaná na jeho dotazy nereagovala. Matka žalované současně žalobci sdělila, že žalovaná bude ve studiu pokračovat. Žalobce nesouhlasil s dalším studiem žalované v oboru pekař, neboť žalovaná je na své budoucí zaměstnání dosavadním studiem již dostatečně připravena. Získala dva výuční listy v oborech v gastronomii, proto další studium oboru pekař považuje za nadbytečné. Žalovaná byla ochotna přistoupit pouze na snížení výživného v návaznosti na možné brigády, ani k této dohodě však nedošlo. Žalobce je přesvědčen, že další studium žalované již nepředstavuje soustavnou přípravu na budoucí povolání, ale fakticky pouze oddalování nástupu do práce, neboť dosavadní vzdělání žalované zcela umožňuje uplatnění žalované na trhu práce. Žalobce nadto uvedl, že výuční list v oboru kuchař umožňuje žalované pracovat i v oboru pekař, proto dalším studiem nedochází k prohlubování nebo zvyšování kvalifikace. Žalobce požadoval kromě zrušení dosavadní vyživovací povinnosti s účinností od 1. 9. 2023 také náhradu nákladů řízení.2. Žalovaná zdůraznila, že studiem v oboru pekař rozvíjí své dosavadní znalosti a schopnosti v gastronomii. Další studium je tedy soustavnou přípravou na budoucí povolání. Nejedná se o žádné zbytečné studium a ani o situaci, že by žalovaná řádně školu nenavštěvovala, a tím se fakticky vyhýbala nástupu do zaměstnání. Jde naopak o rozšíření kvalifikace v příbuzných pracovních oborech. V budoucnu tak bude mít větší pravděpodobnost získání konkrétního pracovního místa s vyšším výdělkem, a to i s ohledem na skutečnost, že absolvovala speciální základní školu. Při nižším rozsahu získané kvalifikace by totiž mohla mít potíže se získáním stejného místa jako uchazeč, který prošel běžným vzděláváním. Žalovaná proto navrhla, aby soud podanou žalobu zamítl.3. Při jednání konaném dne 22. 7. 2024 účastníci shodně uvedli, že žalovaná dosud získala dva výuční listy, a to v oboru ubytovací a stravovací služby a v oboru kuchař. Obor kuchař přitom žalovaná ukončila v červnu 2023. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalované byla stanovena rozsudkem Okresního sodu v , adresa, ze dne 30. 6. 2017, č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka v , adresa, ze dne 16. 11. 2017, č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 29. 11. 2017, jak vyplynulo z připojeného spisu zdejšího soudu. Soud dále provedl dokazování listinami. Z výzvy zástupkyně žalobce ze dne 31. 7. 2020 soud zjistil, že žalobce kontaktoval žalovanou ohledně ukončení vyživovací povinnosti. Z vyjádření ze dne 15. 8. 2023 bylo zjištěno, že zástupce žalované sdělil zástupkyni žalobce, že považuje další studium za soustavnou přípravu na budoucí povolání. Zástupkyně žalobce dále kontaktovala zástupce žalované e-mailem ze dne 24. 8. 2023, ve kterém jej informovala o případném podání žaloby na zrušení vyživovací povinnosti. Z potvrzení o studiu ze dne 8. 11. 2023 soud zjistil, že žalovaná byla ve školním roce 2023/2024 studentkou denního studia 1. ročníku , právnická osoba, a , právnická osoba, , adresa, , oboru pekař. Z dohody o provedení práce uzavřené dne 4. 7. 2024 soud zjistil, že žalovaná se zavázala vykonávat s účinností od 4. 7. 2024 do 31. 12. 2024 práce (vybalování zboží, práce na podkladně v obci , adresa, ) podle potřeb zaměstnavatele, společnosti , právnická osoba, , a to v rozsahu 300 hodin v kalendářním roce za hodinovou odměnu 175 Kč. Z katalogového listu žalované ze dne 3. 6. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla hodnocena v prvním pololetí školního roku 2023/2024 v angličtině známkou 3 (ve druhém pololetí známkou 4), v předmětu suroviny známkou 2, v předmětu stroje a zařízení pekáren známkou 1 (ve druhém pololetí rovněž známkou 1), v předmětech pekařská technologie a odborný výcvik známkami 3. Předměty český jazyk a literatura, občanská nauka, základy přírodních věd, matematika, tělesná výchova a informační a komunikační technologie byly žalované jak v 1., tak i ve 2. pololetí uznány. Průměrný prospěch žalované za první pololetí školního roku 2023/2024 byl 2,40. Z výpisu z internetových stránek Úřadu práce ČR soud zjistil, že ke dni 8. 7. 2024 bylo v , adresa, inzerováno 66 nabídek zaměstnavatelů z oboru kuchař zahrnujících 194 volných míst, kdežto v oboru pekař se jednalo o 3 nabídky zaměstnavatelů zahrnující 4 volná místa. Z rozvrhu hodin žalované soud zjistil, že žalovaná má výuku každý pracovní den. Z vysvědčení žalované za školní rok 2023/2024 soud zjistil, že nad rámec hodnocení předmětů uvedených v katalogovém listu žalované byla žalovaná hodnocena ve druhém pololetí školního roku 2023/2024 v předmětu suroviny stupněm chvalitebný, předmětu pekařská technologie stupněm dobrý a předmětu odborný výcvik stupněm chvalitebný. Žalovaná v prvním pololetí zameškala 28 a ve druhém pololetí 19 vyučovacích hodin. Nad rámec listinných důkazů soud další dokazování neprováděl. Především soud nepřistoupil k výslechu účastníků a neprovedl ani další důkazy navržené žalobcem v závěru prvního jednání, neboť dospěl k závěru, že skutkový stav věci byl pro účely rozhodnutí (tedy posouzení, zda se žalovaná studiem třetího učebního oboru soustavně připravuje na své budoucí povolání a není proto schopna se sama živit) zjištěn dostatečně z listinných důkazů.4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce doposud žalované hradil výživné ve výši 3 800 Kč měsíčně. Žalovaná získala po ukončení povinné školní docházky dva výuční listy, a to v oborech ubytovací a stravovací služby a kuchař. Posledně uvedený obor žalovaná ukončila v červnu 2023. Žalovaná aktuálně studuje obor pekař a nastoupila od 4. 7. 2024 do zaměstnání u společnosti , právnická osoba, Soud vzal rovněž za prokázané, že v oboru kuchař je na trhu práce dostupných více nabídek než v oboru pekař.5. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.6. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.7. Podle § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), je možno na návrh změnit rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.8. Občanský zákoník stojí na koncepci, že vyživovací povinnost rodičů vůči jejich dětem trvá do té doby, dokud dítě není schopno živit se samostatně. Trvání vyživovací povinnosti proto není vázáno na dosažení zletilosti, ani jiné věkové hranice, ale na posouzení schopnosti, resp. neschopnosti dítěte samo se živit. Základním hmotněprávním kritériem pro zachování (trvání) vyživovací povinnosti je její potřebnost – tedy stav odkázanosti na výživu rodiče. Takový stav trvá, pokud dítě nedisponuje žádným vlastním příjmem, případně disponuje příjmem tak nízkým, že není schopno samo uhradit své osobní potřeby. Schopnost dítěte živit se samostatně musí soud zkoumat v každém jednotlivém případě, podle specifik každého konkrétního případu (viz nález Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. II. ÚS 2155/09). V případě studujících zletilých dětí je přitom nezbytné se s ohledem na konkrétní okolnosti případu zabývat účelností daného studia. Je proto potřeba vážit, zda se v daném případě jedná o racionální přípravu na budoucí povolání, zda jde skutečně o prohlubování kvalifikace, zda studium navazuje na dosud získané vzdělání, zda další studium skutečně zvyšuje šance na budoucí uplatnění na trhu práce apod. (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2121/14).9. Na základě zjištěných skutkových okolností věci a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že na straně žalované došlo ke změně poměrů, která odůvodňuje zrušení vyživovací povinnosti žalobce – otce žalované. Především je nutno zdůraznit, že žalovaná od poslední úpravy vyživovací povinnosti rozhodnutím soudu získala celkem dva výuční listy v