4 C 410/2023-71 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 91 991,86 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný podepsal dne 28. 4. 2015 a na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 671 114 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 10 % p. a. v pravidelných měsíčních splátkách po 10 289 Kč. Žalobkyně měla dle smlouvy právo v případě, kdy dojde k prodlení se splácením poskytnutého úvěru zastavit další čerpání úvěru a prohlásit celý úvěr za splatný. Žalovaný dohodnuté splátky nehradil včas. Žalobkyně tak využila svého práva a ke dne 28. 9. 2022 celý úvěr zesplatnila. Žalobkyně tak po žalovanému požadovala uhrazení jistiny ve výši 91 991,86 Kč, částku 7 674 Kč jako smluvní úrok ve výši 10 % p. a. za dobu od 29. 9. 2022 do 22. 5. 2023, částku 11 457, 44 Kč jako zákonný úrok z prodlení od dne 29. 9. 2022 do 22. 5. 2023, smluvní úrok ve výši 10 % p. a. z částky 96 991,86 Kč od 23. 5. 2023 do 28. 6. 2023, z částky 91 991,86 Kč od 29. 6. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 96 991,86 Kč od 23. 5. 2023 do 28. 6. 2023 a z částky 91 991,86 Kč od 29. 6. 2023 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh uhradil do podání žaloby částku 5 000 Kč. K ověření úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. Ty následně vyhodnotila. Dále byla úvěruschopnost žalovaného ověřována prostřednictvím náhledu do interních a externích databází. Žalobkyně následně vzala žalobu částečně zpět, a to co do částky 92 000 Kč z důvodu zaplacení této částky žalovaným. Soud usnesením ze dne 3. 4. 2024, č. j. 4 C 410/2023-61 zastavil řízení co do částky 91 991, 86 Kč a co do částky 8,14 Kč představující poměrnou část kapitalizovaného úroku. Řízení je tedy aktuálně vedeno pouze o příslušenství pohledávky.2. Žalovaný na svoji obranu uvedl, že nesouhlasí s tím, aby zaplatil i úroky a úroky z prodlení, neboť mu to přijde nespravedlivé. Žalovaný dále uvedl, že po vypovězení úvěru dále pravidelně hradil měsíční splátky, a i přes to na něj žalobkyně podala žalobu. Odmítl sepsání notářského zápisu s nákladem ve výši 7 000 Kč. Snažil se s žalobkyní dohodnout, což se mu však nepodařilo, a proto přestal úvěr splácet. Žalobkyně po něm v rámci dohody požadovala zaplacení veškerého příslušenství, s tím žalovaný nesouhlasil. Žalovaný se dostavil dne 17. 10. 2023 na pobočku banky, kde chtěl zjistit celkovou částku dluhu, aby ho mohl uhradit. Úředník mu však celou výši dluhu nesdělil. Žalovaný tedy dne 18. 10. 2023 uhradil jistinu dluhu. Žalovaný souhlasí se zpětvzetím žaloby v části 10 % úroku a zákonného úroku z prodlení, a to za období následující po 19. 10. 2023 do zaplacení (v této části řízení nebylo usnesením ze dne 3. 4. 2024 zastaveno).3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 28. 4. 2015 bylo zjištěno, že se žalobkyně jako úvěrující banka zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 671 114 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit nejpozději do 15. 5. 2023 měsíčními splátkami ve výši 10 289 Kč. Strany si dohodly úrokovou sazbu ve výši 10 % ročně. V článku 8. smlouvy bylo sjednáno, že v případě, kdy se žalovaný dostane do prodlení se splácením, byť i jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce či se dostane do prodlení se splacením více než dvou splátek je žalobkyně oprávněna prohlásit úvěr za okamžitě splatný. Součástí smlouvy byly i všeobecní obchodní podmínky.4. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 22. 4. 2015 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je zaměstnaný s pracovní smlouvou na dobu neurčitou. Příjem žalovaného byl 18 578 Kč měsíčně. Dále uvedl, že u žalobkyně splácí již jeden úvěr s měsíční splátkou ve výši 2 917 Kč. Dále pak žalovaný uvedl, že měsíčně splácí u jiných poskytovatelů úvěru splátky ve výši 14 000 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena pomocí OP. Dále pak žalobkyně doložila dohodu o pracovní činnosti a rozhodnutí o přiznání podpory v nezaměstnanosti. Dohoda o pracovní činnosti však nebyla uzavřena se žalovaným, stejně tak rozhodnutí o přiznání podpory v nezaměstnanosti se netýká žalovaného. Soud proto těmto dokumentům ve vztahu k prověření úvěruschopnosti žalovaného žádný význam nepřikládal.5. Z dokumentu označeného jako „podklady pre súdne konanie“ soud zjistil, že žalovaný ke dni 31. 5. 2023 dlužil na jistině částku ve výši 91 991,86 Kč.6. Z výzvy ze dne 24. 5. 2023 soud zjistil, že tou byl žalovaný vyzván k zaplacení částky ve výši 116 258,01 Kč s příslušenstvím ve lhůtě 5 dnů od odeslání výzvy.7. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému celkem částku 671 114 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit ve splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 10 % a s poplatky uvedených v ceníku. Žalovaný dluh zpočátku hradil. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 91 991,86 Kč s příslušenstvím. Žalovaný teprve v průběhu řízení jistinu zaplatil. Při uzavírání smlouvy o úvěru ověřila žalobkyně totožnost žalovaného a žalovaný jí sdělil své příjmy, výdaje. Žalobkyně neprokázala, na základě čeho žalovaným poskytnuté informace ověřovala. K této povinnosti by byla podle § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzvána v průběhu jednání dne 22. 7. 2024.8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Soud proto postupoval v souladu s recentní judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. 28 Co 221/2020-205) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost.9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Ač je předmětem řízení pouze příslušenství pohledávky, zabýval se soud zprvu závazkovým vztahem mezi žalobkyní a žalovaným, jelikož příslušenství pohledávky je nárokem odvozeným od nároku hlavního. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně plnila žalovanému v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce