4 C 54/2024-26 — Okresní soud v Jihlavě

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částek 47 820 Kč a 22 830 Kč s příslušenstvím jako neuhrazených příspěvků za dobu, po kterou byla vozidla žalovaného provozováno bez sjednaného pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutkový stav.Žalovaný byl v době od 1. 6. 2020 do 7. 4. 2022 vlastníkem a provozovatelem vozidla registrační značky , SPZ, , přičemž v této době nebylo k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Dále byl žalovaný v době od 16. 1. 2021 do 7. 4. 2022 vlastníkem a provozovatelem vozidla registrační značky , SPZ, , přičemž v této době nebylo k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně vyzvala naposledy dne 16. 6. 2022 dopisem žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel do garančního fondu , právnická osoba, za uvedené nepojištěné období včetně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v celkové výši 47 820 Kč, resp. 22 830 Kč ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy.Soud dospěl k závěru, že žalovaný v rozporu s § 1 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), provozoval vozidlo na pozemní komunikaci, aniž měl platně sjednáno pojištění za újmu způsobenou provozem vozidla. V souladu s § 4 odst. 1 citovaného zákona tak žalobkyni vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku, jehož výše se podle § 4 odst. 3 téhož zákona vypočte jako součin počtu dní, kdy byla žalovaným porušována povinnost podle § 1 odst. 2 uvedeného zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla uvedené v § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Současně podle § 4 odst. 4 téhož zákona žalobkyni náleží náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši stanovené v § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalovaný byl tudíž povinen uhradit žalobkyni příspěvek odpovídající součinu počtu nepojištěných dní a denní sazby ve výši 65 Kč a dále náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč; celkem tak dluh žalovaného činí částku 47 820 Kč, resp. 22 830 Kč. Jelikož žalovaný soudu neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo po uplynutí třicetidenní lhůty k plnění uvedené ve výzvě podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 4 091 Kč v případě uplatnění nároku původně v řízení ve věci sp. zn. 4 C 54/2024. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 913 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 47 820 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Soud žalobkyni dále přiznal náhradu za soudní poplatek ve výši 914 Kč zaplacený v řízení vedeném pod sp. zn. 11 C 200/2024. Naopak nebyla žalobkyni přiznána náhrada odměny a režijních paušálů za úkony zástupkyně v uvedeném řízení, neboť tyto náklady by nebyly vznikly, pokud by oba nároky žalobkyně účelně a ekonomicky uplatnila již v řízení vedeném pod sp. zn. 4 C 54/2024. Takovému postupu žalobkyně nebránil časový aspekt postupného vzniku nároků.