8 C 176/2023-36 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost uhradit jí částku 14 194,05 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, (dále též jen „PF“) uzavřela se žalovanou dne 4. 6. 2008 smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, , na jejímž základě žalovaná převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč v 53 týdenních splátkách do 10. 6. 2009. Souhrnný poplatek byl dle žalobkyně nepochybně příslušenstvím pohledávky a jiným označením pro úroky ve smyslu § 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Žalovaná nesplácela řádně. Celkem zaplatila částku 11 245,95 Kč. PF postoupila pohledávku za žalovanou na společnost , Anonymizováno, . ke dni 1. 7. 2015 smlouvou o postoupení pohledávek z 19. 6. 2015, o čemž byla žalovaná informována. Ke dni postoupení činila pohledávka částku ve výši 14 194,05 Kč na jistině. Následně byla pohledávka postoupena smlouvou z 24. 8. 2018 na žalobkyni, což bylo opět žalované oznámeno. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ode dne 2. 7. 2015 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručována do vlastních rukou postupem dle § 49 o.s.ř. na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků za splnění zákonných podmínek.3. Právní osobnost žalobkyně, jakož i PF a společnosti , Anonymizováno, byla zjištěna z výpisů z rejstříků.4. Z listiny označené jako „Smlouva o půjčce“ bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, jako věřitelka a žalovaná jako dlužnice uzavřely smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí půjčky ve výši 15 000 Kč. Strany si sjednaly, že žalovaná zaplatí v souvislosti s půjčkou tzv. souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč, celkem tedy byla žalovaná povinna věřitelce vrátit částku 25 440 Kč v 53 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč. Ujednání o souhrnném poplatku bylo formulováno takto: „Zákazník se zavazuje zaplatit Providentu v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek v částce 10 440 Kč.“ Smlouva ani smluvní podmínky, které strany učinily součástí smlouvy a byly vytištěny na zadní straně formulářové smlouvy, avšak tyto nebyly žalovanou podepsány, dále souhrnný poplatek a jeho specifikaci neupravuje. První splátka byla splatná sedmého dne po uzavření smlouvy, každá další pak ve lhůtě 7 dnů. Žalovaná potvrdila podpisem smlouvy, že převzala v hotovosti částku 15 000 Kč. Smlouva byla označena č. , tel. číslo, a podepsána byla žalovanou a zástupkyní věřitelky dne 4. 6. 2008. Ze smluvních podmínek soud mj. zjistil, že v článku 1 smluvních podmínek byla žalovaná upozorněna, že roční procentní sazba nákladů činila v daném případě 206,8 %. Podle článku 5 podmínek byla věřitelka oprávněna započíst plnění od žalované nejdříve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení částky souhrnného poplatku na jistinu půjčky. Oprávnění věřitelky k zesplatnění celého dluhu v případě neuhrazení byť jen jedné splátky je stanoveno v článku 8 smluvních podmínek.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 uzavřené mezi PF a společností , Anonymizováno, resp. také z přílohy k této smlouvě a potvrzení o úplatě, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky na společnost , Anonymizováno, bylo žalované oznámeno přípisem z 25. 6. 2015, který byl dle poštovního podacího archu podán k poštovní přepravě dne 29. 7. 2015.6. Podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 uzavřené mezi společností , Anonymizováno, a žalobkyní, resp. také z přílohy k této smlouvě, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalované oznámeno přípisem ze 17. 9. 2018, který byl dle poštovního podacího archu podán k poštovní přepravě dne 19. 9. 2018.7. Před podáním žaloby zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve výši 14 194,05 Kč přípisem z 26. 4. 2023, který byl dle poštovního podacího archu odeslán 26. 4. 2023.8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná s PF uzavřela smlouvu o půjčce, na základě níž byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky včetně souhrnného poplatku ve výši 10 440 Kč vrátit v 53 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaná zaplatila PF částku 11 245,95 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena písemnou smlouvou na společnost , Anonymizováno, ., která pohledávku následně postoupila na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.9. Dle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se jiné právní poměry (než týkající se práv osobních, rodinných a věcných) vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. do 31. 12. 2013), jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí dosavadními právními předpisy.10. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2008 (dále též jen „obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 lze při peněžité půjčce dohodnout úroky.11. Podle § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2010.12. Podle ustanovení § 52 odst. 1 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle ustanovení § 55 odst. 1, odst. 3 obč. zák. se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.13. Podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Právní úkon je neurčitý, a tedy neplatný, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, ale jednoznačný (a tím určitý) není jeho věcný obsah, přičemž neurčitost obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel obsažených v § 35 odst. 2 a 3 obč. zák., která soudu ukládají, aby případné pochybnosti odstranil výkladem, včetně návodu, jak to má učinit (jaká hlediska jsou pro tento výklad rozhodná). Podle ustanovení § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.14. Soud posoudil závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako vztah z platně postoupené pohledávky z platně a účinně uzavřené smlouvy o půjčce podle ustanovení § 657 a násl. obč. zák. Soud smlouvu posoudil jako smlouvu spotřebitelskou, neboť právní předchůdkyně žalobkyně (PF) vystupovala při sjednání smlouvy a poskytnutí půjčky jako dodavatel v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná v této pozici nejednala. Žalobkyně prokázala, že PF řádně splnila své povinnosti vyplývající ze smlouvy, neboť jako věřitelka poskytla žalované peněžní prostředky ve sjednané výši. Soud se dále zabýval platností sjednaného souhrnného poplatku. Smluvní ujednání týkající se této platby je formulováno tak, že „zákazník se zavazuje zaplatit Providentu v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek v částce 10 440 Kč“. Právní úkon je neurčitý, a tedy neplatný, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, ale jednoznačný (a tím určitý) není jeho věcný obsah, přičemž neurčitost obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel obsažených v ustanovení § 35 odst. 2, odst. 3 obč. zák., která soudu ukládají, aby případné pochybnosti odstranil výkladem, včetně návodu, jak to má učinit (jaká hlediska jsou pro tento výklad rozhodná). Ve světle tohoto požadavku na určitost právního úkonu je smluvní ujednání, jímž byl mezi účastníky sjednán souhrnný poplatek, obsažené v předmětné smlouvě o půjčce, zcela neurčitý a tuto nejednoznačnost nelze nijak odstranit, neboť ze smlouvy o půjčce ani ze smluvních podmínek této smlouvy nelze žádným způsobem dovodit, z jakých jednotlivých položek se tzv. souhrnný poplatek sklá