11 C 170/2025-44 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 84 816,43 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 13. 3. 2019 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, .). Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 130 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet vyčerpanou částku spolu úrokem ve výši 15,90 % ročně z nesplacené jistiny úvěru. Úvěr měl být splacen měsíčními splátkami. Žalovaný úvěr řádně nesplácel. Úvěr byl zesplatněn ke dni 2. 6. 2024. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 7. 2024. Žalovanému byla zaslána výzva před podáním žaloby. Žalobkyně tak požaduje: neuhrazenou část úvěru 80 890,93 Kč, přirostlé úroky 1 988,50 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 922,26 Kč, poplatky ve výši 1 937 Kč, úrok ve výši 15,90 % ročně z částky 1 988,50 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacením, úrok ve výši 15,90 % ročně z částky 80 890,93 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacením, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 84 816,43 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud tak jednal v nepřítomnosti žalovaného v souladu s občanským soudním řádem (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.).3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 3. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako klient. Věřitel se zavázal poskytnout klientovi úvěr ve výši 130 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr 96 měsíčními splátkami ve výši 2 429 Kč společně s úrokem 15,90 % ročně z nesplacené jistiny. Podle čl. 8.2 v případě prodlení s jednou splátkou delším než 3 měsíce nebo v případě prodlení se 2 splátkami byla banka oprávněna prohlásit celý úvěr za splatný. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky a ceník. Dodatkem ze dne 30. 10. 2020 bylo změněno datum splátek z 15. na 20. den příslušného měsíce.4. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 1. 5. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 10 005 Kč do 2. 6. 2024. Z dopisu ze dne 2. 6. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 2. 6. 2024.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 7. 2024 a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2024 a podacího lístku soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky. Z dohody o úplatě a potvrzení o zaplacení kupní ceny soud zjistil, že žalobkyně zaplatila cenu za postoupené pohledávky. Z výzvy ze dne 26. 11. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 95 087,38 Kč do 11. 12. 2024.6. Z dokumentu podklady pre súdne konanie soud zjistil způsob splácení úvěru a výpočet úroků a poplatků. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu soud zjistil, že žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 24 549 Kč a své výdaje ve výši 5 000 Kč. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 24 549 Kč čistého měsíčně a své výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 5 000 Kč. Žalovaný neměl záznam ve veřejných registrech. Žalovaný měl úvěry ve výši 50 000 Kč a 5 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z výdajů ve výši 9 353 Kč.7. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, soud zjistil, že v březnu 2018 měl příjmy 73 349,04 Kč a výdaje 76 952,02 Kč, v dubnu 2018 měl příjmy 59 417,03 Kč a výdaje 55 770,13 Kč, v květnu 2018 měl příjmy 36 670,01 Kč a výdaje 40 729,78 Kč, v červnu 2018 měl příjmy 34 074,01 Kč a výdaje 33 646,72 Kč, v červenci 2018 měl příjmy 57 866,04 Kč a výdaje 57 852,67 Kč, v srpnu 2018 měl příjmy 73 511,05 Kč a výdaje 70 631,03 Kč, v září 2018 měl příjmy 64 902,08 Kč a výdaje 66 919,79 Kč, v říjnu 2018 měl příjmy 49 898,05 Kč a výdaje 50 769,05 Kč, v listopadu 2018 měl příjmy 55 955,03 Kč a výdaje 55 131,59 Kč, v prosinci 2018 měl příjmy 73 549,16 Kč a výdaje 74 109,56 Kč, v lednu 2019 měl příjmy 34 652,03 Kč a výdaje 34 609,13 Kč, v únoru 2019 měl příjmy 38 891,02 Kč a výdaje 30 218,65 Kč, v březnu 2019 měl příjmy 99 697,80 Kč a výdaje 12 880,87 Kč.8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne 13. 3. 2019, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 130 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit pravidelnými splátkami ve výši 2 429 Kč měsíčně. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15,90 % ročně. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána na základě tvrzení žalovaného a výpisem z účtu. Pohledávka z uzavřené smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 7. 2024, oznámením byl žalovaný vyzván k vydání dlužných finančních prostředků. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 26. 11. 2024.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.12. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Soud posoudil závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Na tento závazkový vztah soud aplikoval kromě obecných ustanovení také shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbor