11 C 268/2025-12 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 20 362,01 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovanou dne 30. 7. 2018 uzavřela rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě níž byl žalované aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne 19. 9. 2018 uzavřela žalobkyně s žalovanou dodatek č. , hodnota, k výše uvedené rámcové smlouvě. Na základě toho byl žalované poskytnut úvěr formou kontokorentu, na jehož základě žalovaná čerpala úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnuté finanční prostředky s úrokem 18,9 % ročně (od 17. 3. 2025 ve výši 12,75 % ročně), přičemž úroky jsou počítány denně z dlužné částky. Splácení úvěru mělo probíhat průběžně z připsaných peněz na účet. Žalobkyně přistoupila ke dni 17. 2. 2025 v souladu s podmínkami kontokorentu ke zesplatnění celé dlužné částky. Celkový dluh tak ke dni zesplatnění činil na jistině 19 114,27 Kč. K tomu žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 19 114,27 Kč od 17. 2. 2025 do 16. 3. 2025, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 19 114,27 Kč od 17. 3. 2025 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení z částky 19 114,277 Kč od 27. 2. 2025 do zaplacení. Žalovaná byla rovněž upozorněna na možnost uplatnění pohledávky u soudu. Žalobkyně dále požaduje částku 1 247,74 Kč jako nepovolený debetní zůstatek, který vznikl na účtu žalované.2. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Z rámcové smlouvy č. , hodnota, uzavřené dne 30. 7. 2018 soud zjistil, že jako její součást bylo mezi žalobkyní a žalovanou sjednáno zřízení běžného účtu č. , č. účtu, . Dále soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě č. , hodnota, , na základě kterého poskytla žalované kontokorent s limitem ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se v rámcové smlouvě č. , hodnota, a dodatku č. , hodnota, k téže rámcové smlouvě zavázala splácet poskytnuté finanční prostředky průběžně z peněz připsaných na účet, spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně. Nedílnou součástí rámcové smlouvy byly mimo jiné též obchodní podmínky, ceník, podmínky pro používání karet, podmínky kontokorentu. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil parametry úvěru. Z přehledu plateb soud zjistil způsob čerpání a splácení úvěru, žalovaná vyčerpala částku 19 114,27 Kč a splatila částku 1 247,74 Kč. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, soud zjistil přehled čerpání kontokorentu.4. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 2. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 20 362,011 Kč nejpozději do 26. 2. 2025.5. Na základě listin obsažených ve spisu učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 30. 7. 2018 rámcovou smlouvu, na základě které byl žalované zřízen platební účet. Dne 19. 9. 2018 žalobkyně s žalovanou uzavřela dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, ve kterém se zavázala poskytnout žalované úvěr formou kontokorentu s limitem ve výši 20 000 Kč. Žalovaná úvěr v plné výši čerpala a zavázal se poskytnuté finanční prostředky uhradit společně s úrokem ve výši 18,9 % ročně. Žalovaná však kontokorent nesplácela a dlužila tak na jistině částku ve výši 19 114,27 Kč. Žalobkyně dlužné částky ze smlouvy o úvěru zesplatnila pro porušení podmínek kontokorentu a oznámila toto žalované. Předžalobní upomínka byla žalované odeslána dne 17. 2. 2025. Žalovaná zaplatila celkem 1 247,74 Kč.6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustanovení § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.8. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Soud posoudil závazky mezi účastníky jako platně uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně soudu prokázala, že žalované poskytla částku 19 114,27 Kč, ale žalovaná dosud neuhradila celou částku. Žalobkyně dále prokázala, že prověřila úvěruschopnost žalované zejména tím, že měla přehled o příjmech a výdajích žalované. Žalovaná v řízení nijak netvrdila, a tedy ani neprokazovala, že by žalovanou částku žalobkyni vrátila. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 114,27 Kč (jistina) s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 19 114,27 Kč od 17. 2. 2025 do 16. 3. 2025, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 19 114,27 Kč od 17. 3. 2025 do zaplacení a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 114,277 Kč od 27. 2. 2025 do zaplacení. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 815 Kč, které představuje zaplacený soudní poplatek. Žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.