22 C 344/2025-31 — Okresní soud v Jihlavě

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení 10 029 Kč s příslušenstvím jako neuhrazeného příspěvku ve výši 9 729 Kč za období od 5. 2. 2024 do 29. 8. 2024, během něhož bylo vozidlo žalovaného registrační značky , SPZ, provozováno v rozporu s povinností uvedenou v § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých zákonů, (pro období do 31. 3. 2024) a v § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, (pro období od 1. 4. 2024) a nákladů 300 Kč spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí bez nařízení jednání, postupoval soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z nich soud zjistil, že žalobkyně vyzvala písemně žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel do garančního fondu žalobkyně za vozidlo registrační značky , SPZ, , jehož byl žalovaný vlastníkem a provozovatelem, a to za nepojištěné období od 5. 2. 2024 do 29. 8. 2024 včetně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy. Žalobkyně odeslala výzvu dne 26. 9. 2024 a žalovanému byla výzva doručena dne 27. 9. 2024. Dne 27. 6. 2025 odeslala zástupkyně žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku.Na základě zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaný porušil povinnost podle § 1 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon 1999“) pro období do 31. 3. 2024, respektive v § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, (dále jen „zákon 2024“) pro období od 1. 4. 2024, a provozoval vozidlo, jehož byl v rozhodném období vlastníkem, na pozemní komunikaci bez platného pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. Žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku ve lhůtě uvedené v § 4 odst. 6 zákona 1999, respektive v § 47 zákona 2024, a vznikl jí tak vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 1 zákona 1999, respektive § 45 odst. 2 zákona 2024, ve výši určené podle § 4 odst. 3 zákona 1999, respektive § 45 odst. 3 zákona 2024, jako součin počtu dní, kdy žalovaný porušoval výše uvedenou povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla uvedené v § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb. (pro období do 31. 3. 2024), respektive v § 5 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 69/2024 Sb. (pro období od 1. 4. 2024), včetně nákladů na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona 1999, respektive podle § 45 odst. 4 zákona 2024, ve výši podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., respektive podle § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb. Výše nároku tak činí 10 029 Kč a je představována součtem součinu denní sazby 47 Kč a počtu 207 nepojištěných dní a částky 300 Kč jako nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni i úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého dluhu ve smyslu § 1968 o. z. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal z dlužného příspěvku 9 729 Kč v sazbě stanovené nařízením vlády č. 351/2014 Sb. od 11. 12. 2024, kdy již žalovaný byl v prodlení s úhradou svého dluhu po uplynutí lhůty splatnosti uvedené ve výzvě doručené žalovanému dne 27. 9. 2024, do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.