11 C 26/2026-24 – Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 24 672 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 20. 6. 2023 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ). Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného. Na základě takto zjištěných údajů právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec do výše 20 000 Kč. Žalovaný mohl úvěr čerpat opakovaně. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr s úrokem ve výši 19,48 % ročně měsíčními splátkami v minimální výši 1 580 Kč splatnými do 15. dne příslušného měsíce. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný svůj dluh řádně nehradil, proto byl úvěr zesplatněn ke dni 9. 5. 2024. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025. Dopisem ze dne 23. 6. 2025 bylo postoupení oznámeno žalovanému. Žalobkyně tak požaduje: jistinu 20 000 Kč, poplatky 1 000 Kč, smluvní pokutu 1 500 Kč, pojistné 597,63 Kč, smluvní úrok z jistiny ve výši 1 574,37 Kč a zákonný úrok z prodlení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 10. 10. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný svoji neúčast neomluvil. Žalobkyně svoji neúčast omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s občanským soudním řádem (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.).3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 6. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnout zákazníkovi částku 15 183 Kč jako úhradu kupní ceny společnosti , právnická osoba, . za černou techniku. Žalovanému byl rovněž poskytnut úvěrový limit do 20 000 Kč. Žalovaný měl vyčerpanou částku splácet měsíčními splátkami v minimální výši 1 504 Kč společně s úrokem ve výši 19,48 % a pojistným ve výši 76 Kč. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky, produktové podmínky a sazebník. Ze sazebníku soud zjistil, že obsahuje ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 500 Kč v případě ukončení smlouvy pro nesplácení úvěru klientem. Z formuláře pro standardní informace o úvěru soud zjistil parametry úvěru.4. Z výpisu splátek soud zjistil, že žalovaný nic neuhradil. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem. Byla provedena lustrace v SOLUS. Žalovaný uvedl, že jeho příjem činí 25 600 Kč. Výdaje uvedl ve výši 4 200 Kč na splátky úvěru. Údaje nebyly nijak ověřeny. Z oznámení banky soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala dne 21. 6. 2023 částku 15 183 Kč na účet č. , č. účtu, a dne 22. 6. 2023 částku 4 817 Kč na účet č. , č. účtu, . Žalobkyně dále předložila kopii občanského průkazu žalovaného.5. Z dopisu ze dne 9. 4. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr ze smlouvy č. , hodnota, za splatný ke dni 9. 5. 2024 ve výši 24 672 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025 a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Dopisem ze dne 23. 6. 2025 bylo postoupení oznámeno žalovanému. Z výzvy ze dne 10. 10. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 30 029,23 Kč nejpozději do 20. 10. 2025.6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne 20. 6. 2023, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit měsíčními splátkami. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,48 % ročně. Bonita žalovaného byla žalobkyní zkoumána na základě tvrzení žalovaného a nebyla nijak ověřena. Úvěr byl zesplatněn ke dni 9. 5. 2024. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 10. 10. 2025. Žalovaný nic neuhradil.7. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/201539, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu).12. Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, jak se právní předchůdkyně