11 C 344/2025-49 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 731 889,02 Kč s příslušenstvím. V podrobnostech žalobkyně uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 1. 12. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Nedílnou součástí smlouvy byly produktové podmínky. Na základě smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 785 265 Kč, které byly žalované vyplaceny převodem na účet. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku měsíčními splátkami ve výši 10 050 Kč do 20. dne příslušného měsíce. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 8,99 % ročně. Žalovaná nehradila splátky řádně, a proto byl úvěr ke dni 2. 11. 2024 zesplatněn. Úvěruschopnost žalované byla ověřena lustrací v registrech, prověřením výpisů z účtu žalované. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 20. 6. 2025. Žalobkyně požaduje jistinu ve výši 731 889,02 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 42 252 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 59 392,75 Kč a běžící úrok a úrok z prodlení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání se nedostavil a svoji neúčast neomluvil. Soud tak jednal v nepřítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 12. 2022 soud zjistil, že žalobkyně je označena jako „věřitel“ a žalovaná jako „klient“ a identifikována je jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, telefonním číslem. Věřitel se zavázal poskytnout klientovi úvěr ve výši 785 265 Kč převodem na bankovní účet. Účelem úvěru byla konsolidace úvěru žalované vůči žalobkyni ve výši 730 357 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnutou částku prostřednictvím 120 měsíčních splátek ve výši 10 050 Kč k 20. dni příslušného měsíce. Úrok byl sjednán ve výši 8,19 % ročně. Podle čl. 8.1 a 8.2 smlouvy mohla žalobkyně zesplatnit celý úvěr v případě prodlení s jednou splátkou delším než 3 měsíce nebo v případě prodlení se dvěma splátkami. Z žádosti o úvěrový produkt soud zjistil, že žalovaná uvedla svůj příjem ve výši 22 000 Kč. Součástí smlouvy jsou produktové podmínky žalobkyně, sazebník a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterých soud zjistil parametry úvěru.4. Z dokumentu „podklady pre súdne konanie“ soud zjistil, že výši vyčerpaného úvěru v částce 785 265 Kč. Žalovaná uhradila celkem 212 937,95 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil výši úvěru 792 479 Kč. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistilo, že žalovaná uvedla svůj příjem ve výši 22 000 Kč měsíčně a výdaje ve výši 0 Kč (žalobkyně tak výdaje určila částkou 7 662 Kč). Žalovaná měla dále dva úvěry se splátkami 1 650 Kč, 1 500 Kč a 8 978 Kč. Nové splátkové zatížení by tak činilo 13 200 Kč.5. Z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, za období od 1. 9. 2022 do 1. 11. 2022 soud zjistil příjmy a výdaje žalované. Žalovaná měla v září 2022 příjem 65 254 Kč a výdaje 63 775,71 Kč, v říjnu 2022 měla příjem 85 891 Kč a výdaje 80 085,75 Kč, v listopadu 2022 měla příjem 92 524 Kč a výdaje 98 192,39 Kč. Zůstatek v listopadu 2022 činil -48 591,85 Kč (čerpání kontokorentu s limitem 55 000 Kč). Ve výdajích byla uvedena částka 12 000 Kč měsíčně na nájem.6. Z poslední výzvy k úhradě ze dne 1. 10. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 34 399 Kč do 2. 11. 2024 a současně byla upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne 2. 11. 2024 byla žalovaná vyzvána k okamžité úhradě částky 751 566 Kč (splatnost ke dni 2. 11. 2024). Dopisem ze dne 20. 6. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 835 302,69 Kč nejpozději do 5 dní od odeslání výzvy.7. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaná s žalobkyní uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které jí byla poskytnuta částka ve výši 785 265 Kč, a to úhradou předchozího úvěru ve výši 730 357 Kč (zbytek částky nebyl účelově vázán). Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku včetně úroku. Před podáním žaloby byl žalovaná vyzvána k úhradě svého dluhu. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích a lustrací v dostupných registrech a výpisem z účtu. Příjem žalované činil 22 000 Kč měsíčně a výdaje činily 11 000 až 12 000 Kč na nájem a dále 12 128 Kč na splátky úvěrů. Žalovaná uhradila celkem částku 212 937,95 Kč.8. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.10. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru v uvedeném znění, neboť žalobkyně žalované poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i půjčka, respektive zápůjčka podle terminologie užívané o. z., je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně vyšla z měsíčního příjmu ve