11 C 347/2025-21 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 320 163,24 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále též jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným uzavřela dne 1. 12. 2008 smlouvu o půjčce č. , č. účtu, na částku 265 000 Kč, která byla žalovanému poskytnuta na běžný účet. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 11,90 % ročně prostřednictvím měsíčních splátek. Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně a včas, tak byl úvěr zesplatněn ke dni 16. 9. 2010. Dále vznikla žalovanému povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 20 % z dlužných splátek. Dne 4. 10. 2024 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud tak jednal v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.).3. Ze smlouvy č. , č. účtu, ze dne 1. 12. 2008 soud zjistil, že ji uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným. Podle smlouvy měla být žalovanému poskytnuta částka ve výši 265 000 Kč, kterou měla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému převést na účet č. , č. účtu, . Úrok byl sjednán ve výši 11,90 % ročně. Současně bylo sjednáno přistoupení k pojištění za měsíční poplatek ve výši 133 Kč. Žalovaný měl úvěr splácet částkou 3 786,68 Kč měsíčně. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky a sazebník. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta pro případ opakovaného prodlení s úhradou splátek, jejíž výše podle sazebníku činila 20 % z neuhrazené dlužné částky.4. Z dopisu ze dne 16. 9. 2010 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 16. 9. 2010 ve výši 332 730,05 Kč (jistina 246 493,43 Kč, smluvní úrok narostlý ke dni zesplatnění 9 859,36 Kč, úroky z prodlení 191 Kč, dlužné poplatky 910 Kč, náklady upomínání 300 Kč, smluvní pokuta 74 976,26 Kč).5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 včetně přílohy soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni.6. Předžalobní výzvou ze dne 6. 5. 2025 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 355 629,76 Kč ve lhůtě do 21. 5. 2025; z podacího lístku vyplývá, že tato byla odeslána 6. 5. 2025.7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne 1. 12. 2008, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 265 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit měsíčními splátkami ve výši 3 786,68 Kč. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta pro případ opakovaného prodlení s úhradou splátky ve výši 20 % z dlužné částky. Pohledávka z uzavřené smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou ze dne 6. 5. 2025.8. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění do 19. 7. 2009 (dále jen obch. z.), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 365 obch. z. dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele. Podle § 369 odst. 1 obch. z. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.10. Podle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění do 19. 7. 2009 (dále jen obč. zák.) jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění do 30. 6. 2010, výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Podle § 544 obč. zák. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.11. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.12. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky, které žalovaný obdržel na svůj běžný účet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit úroky, poplatek za pojištění a smluvní pokutu. Žalovaný vrátil pouze část poskytnutých finančních prostředků. Jelikož žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil i zbytek závazku, tak soud žalobě zcela vyhověl. Žalovaný je tak povinen zaplatit částku 320 163,24 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 152,16 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 414,66 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 245 186,98 Kč od 10. 10. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,90 % ročně z částky 244 158,98 Kč od 10. 10. 2024 do zaplacení. Jelikož žalovaný byl v prodlení s plněním peněžitého závazku, tak má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., a to ode dne uvedeného v žalobě, neboť žalovaný v té době již byl v prodlení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 62 069,54 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 807 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen a. t., z tarifní hodnoty ve výši 320 163,24 Kč sestávající z částky 9 620 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, kvalifikovaná výzva k plnění, účast při jednání dne 3. 3. 2026) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrady cestovného podle § 13 odst. 1 a. t. ve spojení s vyhláškou č. 573/2025 Sb. za jízdu osobním automobilem Volkswagen Touareg, reg. zn. , SPZ, , k jednání soudu dne 3. 3. 2026 v trase , adresa, a zpět, celkem , hodnota, km, s průměrnou spotřebou paliva 6,6 litru motorové nafty na 100 km při vyhláškové ceně 34,10 Kč/l [§ 4 písm. c) vyhlášky č. 573/2025 Sb.] a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy osobním silničním motorovým vozidlem ve výši 5,90 Kč [§ 1 písm. b) vyhlášky č. 573/2025 Sb.] v celkové výši 415,68 Kč, náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 a. t. v rozsahu 3 započatých půlhodin po 150 Kč (žalobkyně požaduje pouze polovinu náhrady cestovného (207,84 Kč) a polovinu náhrady za promeškaný čas (225 Kč)), a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 40 712,84 Kč ve výši 8 549,71 Kč. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za vyjádření ze dne 29. 10. 2025, kterým zástupce žalobkyně sdělil, že nesouhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, neboť se nejedná o úkon podle advokátního tarifu. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.