11 C 392/2025-14 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 15 750 Kč s příslušenstvím. V podrobnostech žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, ) dne 4. 8. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru (dále jen „obchodní podmínky“) a sazebník. Na základě smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly žalované vyplaceny převodem na účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 5 750 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, a proto jí vznikla povinnost zaplatit smluvní úrok ve výši 15 750 Kč. Jistinu představuje částka 10 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 15. 2. 2025.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.).3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 8. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně je označena jako „věřitel“ a žalovaná jako „klient“ a identifikována je jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, emailovou adresou a číslem bankovního účtu. Věřitel se zavázal poskytnout klientovi úvěr ve výši 10 000 Kč převodem na bankovní účet. Klient se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutou částku a zaplatit úrok ve výši 279,83 % ročně. Klient se rovněž měl zavázat zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den případného prodlení. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterých soud zjistil parametry úvěru. Z dodatku č. , hodnota, ze dne 4. 8. 2024 soud zjistil, že byla navýšena částka úvěru na 25 000 Kč.4. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, byla dne 4. 8. 2024 odeslána částka 10 000 Kč a 15 000 Kč. Z upomínky ze dne 7. 10. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 31 675 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 a její přílohy soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Z dopisu ze dne 15. 2. 2025 soud zjistil, že postoupení bylo oznámeno žalované. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 2. 2025 (odeslané stejného dne) soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 41 476 Kč.5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně měla uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které jí byla poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč, a to převodem na její účet. Žalovaná se měla zavázat vrátit poskytnutou částku včetně úroku. Pro případ prodlení se splacením úvěru se měla žalovaná zavázat k úhradě smluvní pokuty. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou převedena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalované bylo toto postoupení oznámeno dopisem. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě svého dluhu.6. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.8. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru v uvedeném znění, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i půjčka, respektive zápůjčka podle terminologie užívané o. z., je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalované. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovanou byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje soudu nijak neprokázala. Žalobkyně uvedla, že nedisponuje dokumentací, ze které vycházela při posuzování úvěruschopnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatnou dle ustanovení § 86 odst. 1 o spotřebitelském úvěru. Soud k neplatnosti smluv přihlédl přesto, že žalovaná jejich neplatnost v řízení sama nenamítla, neboť soud je k takovému postupu povinen s ohledem na aktuální judikaturu Soudního dvora EU týkající se ochrany spotřebitele. Soud proto i z tohoto důvodu posoudil předmětná právní jednání jako neplatná pro jej