11 C 440/2025-15 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 31 060 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 2. 11. 2024 mezi žalovaným a žalobkyní. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného. Na základě takto zjištěných údajů žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní ve výši 20 000 Kč, které se zavázal vrátit prostřednictvím měsíčních splátek společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Žalovaný musel každý měsíc uhradit alespoň přirostlé úroky za poslední období. Jelikož žalovaný úvěr řádně nehradil, tak dopisem ze dne 4. 3. 2025 byl úvěr prohlášen za splatný ke dni 17. 1. 2024. Žalovanému byla zaslána výzva před podáním žaloby dne 7. 3. 2025. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž úhradou je žalovaný v prodlení. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 3 060 Kč za období od 8. 3. 2025 do 8. 8. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se nedostavil ani se neomluvil. Žalobkyně svoji neúčast omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 11.2024 soud zjistil, že žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnout zákazníkovi částku až do výše 20 000 Kč převodem na účet. Zákazník se zavázal vyčerpanou částku vrátit společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Zákazník měl hradit úvěr splátkami alespoň ve výši úroků přirostlých za poslední období. V článku 4.2 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, se kterou je žalovaný v prodlení. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky.4. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalobkyně odeslala dne 2. 11. 2024 částku 20 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Žalobkyně předložila kopii občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného.5. Z výpisu z účtu žalovaného za dobu od 3. 6. 2024 do 31. 10. 2024 soud zjistil, že žalovaný obdržel v červnu částku 34 933 Kč, v červenci částku 33 057 Kč, v srpnu 2024 částku 37 290 Kč, v září 2024 částku 89 700 Kč, v říjnu 2024 částku ve výši 136 211 Kč; žalovanému byly poskytnuty další půjčky od jiných poskytovatelů (9 000 Kč, 12 000 Kč, 15 500 Kč, 22 000 Kč, 9 790 Kč, 18 000 Kč, 9 790 Kč, 6 000 Kč, 44 000 Kč, 15 000 Kč, 5 000 Kč, 10 000 Kč, 25 000 Kč, 16 000 Kč, 9 790 Kč, 22 000 Kč, 24 200 Kč, 16 000 Kč, 16 000 Kč, 35 000 Kč, 85 000 Kč, 9 790 Kč, 22 000 Kč, 20 000 Kč, 5 000 Kč, 15 000 Kč, 15 000 Kč, 20 000 Kč). Žalovaný měl další výdaje na sázení (např. sazka.cz, tipsport.cz) a na splácení úvěrů.6. Z dopisu ze dne 4. 3. 2025 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno zesplatnění celého úvěru ke dni 4. 3. 2025. Z výzvy k úhradě ze dne 8. 8. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 61 900,36 Kč do tří dnů.7. Žalobkyně předložila smlouvu o postoupení pohledávek a přílohou, ze kterých nevyplývá, že by žalovanou pohledávku postoupila. Soud tak k těmto listinám dále nepřihlížel.8. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne 2. 11. 2024, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit měsíčními splátkami, přičemž každý měsíc musel splatit alespoň přirostlé úroky. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný vyčerpal částku ve výši 20 000 Kč. Bonita žalovaného byla žalobkyní zkoumána na základě tvrzení žalovaného a ověřena oproti výpisu z účtu. Podle pohybů na účtu žalovaný obdržel několik úvěrů měsíčně, hrál hazardní hry a splácel další úvěry. Žalovaný nic neuhradil. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 8. 8. 2025.Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou dlužné částky.9. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona. Žalobkyně ověřila příjmy a výdaje žalovaného výpisem z jeho účtu, ale z něj rovněž vyplynulo, žalovaný obdržel větší počet úvěru každý měsíc ve výši několika desítek tisíc korun a další úvěry podobnými částkami splácel. K tomu dále se často účastnil hazardních her. Jeho výdaje tak byly kryty dalšími úvěr