20 C 264/2025-45 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne , datum, byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalovanému byla poskytnuta částka , částka, . Žalovaný se zavázal uhradit částku spolu s poplatkem ve výši , částka, do , datum, . Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně. Žalobkyně ji požaduje za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, . Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky emailem.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit společně s poplatkem , částka, do 28 dnů od poskytnutí. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení.4. Z žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaný měl příjem ve výši , částka, a výdaje činí , částka, a splátky úvěru , částka, . Z lustrace REPI vyplývá, že žalovaný měl 3 další úvěry ke dni , datum, . Z přehledu příjmů a výdajů vyplývá, že žalovaný převzal další úvěry a rovněž další úvěry již splácel. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalobkyně odeslala na účet č. , č. účtu, částku , částka, dne , datum, . Žalobkyně dále předložila fotografii občanského průkazu žalovaného a jeho fotografii. Žalobkyně předložila výzvu ze dne , datum, , která byla odeslána jako příloha emailové zprávy (tato zpráva byla předložena jen jako .txt soubor, nevyplývá tak z ní datum odeslání).5. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku , částka, převodem na účet. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši , částka, do , datum, . Úvěr byl poskytnut , datum, . Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích a kontrolou jeho účtu. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky neznámého dne.6. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Právní předchůdkyně žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti vycházela z tvrzení žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů. Z předložených listin vyplývá, že žalovaný uzavíral více úvěrových smluv a rovněž několik dalších úvěrů již splácel. Příjem žalovaného byl uveden relativně vysokou částkou (přes , částka, ) a jeho výdaje byly uvedeny nízké (asi , částka, ).10. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.11. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši , částka, . Žalovaný dosud nic neuhradil. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu poníženou o uhrazenou částku.12. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku , částka, (tj. neuhrazenou část jistiny) s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne , datum, (počátek prodlení je určen podle data podání žaloby) do zaplacení, neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Žalobkyně neprokázala datum odeslání předžalobní výzvy žalovanému (pouze předložila textové znění emailov