22 C 2/2026-25 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 33 864 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady školy za neoprávněný odběr elektřiny. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne 17. 12. 2024 byl mezi žalobkyní a žalovanou ukončen smluvní vztah, jehož předmětem byly dodávky elektřiny žalované. Po ukončení smluvního vztahu mělo dojít k demontáži elektroměru, o což se žalobkyně opakovaně neúspěšně pokoušela, jelikož elektroměr byl uvnitř nemovitosti a žalovaná žalobkyni neumožnila do nemovitosti vstoupit. Při kontrole odběrného místa bylo zjištěno, že na tomto odběrném místě je elektřina odebírána i nadále bez existence smluvního vztahu. Žalobkyně proto vyúčtovala žalované náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny v období od 18. 12. 2024 do 15. 4. 2025 částkou 33 864 Kč, a to fakturou č. , hodnota, ze dne 19. 5. 2025, splatnou dne 2. 6. 2025. Žalovaná na dluh z předmětné faktury do dnešního dne ničeho neuhradila, a to ani přes výzvu žalobkyně.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř., a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Ze zápisu o provedené kontrole odběrného místa s pořadovým číslem , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že ve vztahu k odběrnému místu na adrese , Anonymizováno, , adresa, , byl inspektor žalobkyně instruován ke kontrole odběrného místa a k demontáži elektroměru. Ze zápisu vyplývá, že na zvonek nikdo neotevřel a žalovaná na telefonický dotaz sdělila, že odběrné místo nemůže zpřístupnit, jelikož je v práci.4. Ze zápisu o provedené kontrole odběrného místa s pořadovým číslem , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že v odběrném místě na adrese , Anonymizováno, , adresa, , žalovaná odebírala elektřinu, přestože její dosavadní smlouva o odběru elektřiny uzavřená s žalobkyní byla ke dni 17. 12. 2024 ukončena a nová smlouva uzavřena nebyla. Ze zápisu vyplývá, že nemovitost, resp. odběrné místo, zpřístupnila obyvatelka bytového domu. Žalobkyně provedla demontáž elektroměru a došlo k zaplombování odběrného místa. Žalobkyně současně zjistila neoprávněný odběr elektřiny, jelikož smlouva byla ukončena se stavem 18 648 kWh, avšak stav elektroměru v době demontáže vykazoval spotřebu 20 268 kWh.5. Z podkladů pro výpočet výše náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny a dále oprávněných nákladů soud zjistil, že za období od 18. 12. 2024 do 15. 4. 2025 žalovaná neoprávněně odebrala elektřinu v množství 1,620 MWh. Žalobkyni jako provozovateli distribuční soustavy tak vznikla celková škoda ve výši 33 864 Kč představující skutečnou škodu za neoprávněně odebranou elektřinu a oprávněně vynaložené náklady spojené s kontrolou odběrného místa.6. Z faktury č. , hodnota, ze dne 19. 5. 2025 soud zjistil, že splatnost náhrady škody ve výši 33 864 Kč byla stanovena ke dni 2. 6. 2025. Na tuto fakturu žalovaná neuhradila ničeho, a to ani přes výzvy žalobkyně ze dnů 9. 6. 2025 a 24. 6. 2025.7. Soud na základě listin obsažených ve spise učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaná neoprávněně odebírala od žalobkyně elektřinu v odběrném místě v období od 18. 12. 2024 do 15. 4. 2025. Žalobkyni tak vznikla škoda spočívající v neoprávněně odebrané elektřině a dále v oprávněně vynaložených nákladech spojených s opakovanou kontrolou odběrného místa. Vzniklá škoda byla žalované vyúčtována částkou 33 864 Kč. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, ačkoliv byla k úhradě dlužné částky opakovaně vyzývána.8. Podle § 50 odst. 1 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), je neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl. Podle § 51 odst. 2, 3 energetického zákona se neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy zakazuje. Při neoprávněném odběru elektřiny je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu. Nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit škodu určenou výpočtem podle hodnoty hlavního jističe před elektroměrem nebo předřazeného jistícího prvku a obvyklé doby jejich využití, nedohodnou-li se obě strany jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny.9. Podle § 16 odst. 1 vyhlášky č. 359/2020 Sb., o měření elektřiny, při neoprávněném odběru elektřiny určí množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny provozovatel distribuční soustavy na základě naměřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny, a to nejvýše za 36 měsíců předcházejících zjištění neoprávněného odběru. Pokud nejsou tyto údaje dostupné nebo zjevně neodpovídají skutečnosti, použije provozovatel distribuční soustavy podle okolností jiné údaje, zejména údaje o spotřebě elektřiny téhož odběratele v odběrném místě z doby před neoprávněným odběrem elektřiny. Podle § 17 odst. 8 in fine vyhlášky je součástí náhrady za neoprávněně odebranou elektřinu, která vznikla provozovateli distribuční soustavy, i náhrada prokazatelných nezbytně nutných nákladů vzniklých provozovateli soustavy v souvislosti s neoprávněným odběrem, včetně nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny, jeho ukončení, přezkoušení měřicího zařízení a případné znalecké posudky, a dalších souvisejících nákladů.10. Podle § 1968 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Na základě zjištěného skutkového stavu a výše citované zákonné úpravy soud dospěl k závěru, že žalovaná se dopustila neoprávněného odběru elektřiny, jak je popsán v energetickém zákoně. Soud má za prokázané, že elektřinu z příslušeného odběrného místa odebírala žalovaná, přestože smlouva na dodávku elektřiny pro toto odběrné místo byla ukončena dne 17. 12. 2024. Žalovaná odebírala elektřinu a využívala služeb distribuční soustavy, a to bez uzavřené smlouvy, jejímž předmětem by byla dodávka elektřiny, a rovněž bez uzavřené smlouvy na distribuci elektřiny. Dodávku elektřiny do odběrného místa žalované v období od 18. 12. 2024 do 15. 4. 2025je tudíž třeba považovat za neoprávněný odběr a neoprávněnou distribuci elektřiny. Žalobkyně žalované v souladu s energetickým zákonem vyúčtovala náhradu za neoprávněný odběr a neoprávněnou distribuci plynu v předmětném období. Žalovaná tuto skutečnost nijak nerozporovala, k nároku žalobkyně se nevyjádřila a ani netvrdila a neprokázala, že by se neoprávněného odběru elektřiny nedopustila. V souladu s citovanou zákonnou úpravou tak vzniklo žalobkyni jako provozovateli distribuční soustavy (§ 25 energetického zákona) proti žalované právo na náhradu škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny ve výši 33 864 Kč, která byla vyúčtována v souladu s vyhláškou č. 359/2020 Sb., o měření elektřiny. Žalobkyně soudu doložila způsob výpočtu náhrady škody, i náklady, které účelně vynaložila v souvislosti se zjištěním neoprávněného odběru. Jelikož žalovaná v řízení nijak netvrdila, a tedy ani neprokázala, že by na dlužnou částku hradila, soud žalobě vyhověl v celém rozsahu, a to i ohledně úroku z prodlení, jenž je požadován dle § 1970 o. z. ode dne následujícího po splatnosti faktury. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro jinou lhůtu nebyly shledány důvody.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 955 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 355 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení ji