22 C 433/2025-45 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 599,60 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela distančním způsobem dne 29. 9. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 24 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím a s poplatky za zvolené služby. Tyto poplatky představuje poplatek za službu „klidné spaní“ 113,46 Kč a informační SMS servis za poplatek ve výši 29,76 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky jedním převodem na účet, a to dne 29. 9. 2024 v částce 5 500 Kč. Podle smlouvy byl žalovaný povinen úvěr splatit do 22. 3. 2026. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem 27,15 Kč dne 25. 12. 2024. Žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet získáním informací od žalovaného, což bylo ověřeno zejména lustrací v databázi ISIR, CEE, NRKI, BRKI, registru neplatných dokladů. Žalobkyně si od žalovaného dále vyžádala výpisy z účtů a platební pásky, z čehož zjistila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 18 466 Kč. Na základě podané žaloby tak žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky ve výši 12 599,60 Kč s úrokem z prodlení, přičemž evidovaná pohledávka se skládá z jistiny ve výši 5 472,85 Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 92,05 Kč, smluvního úroku ve výši 6 933,06 Kč, poplatku za službu klidné spaní ve výši 80,52 Kč a poplatku za službu informační SMS servis ve výši 21,12 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, proto bylo v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v jeho nepřítomnosti. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast předem omluvila.3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně je v tomto dokumentu označena jako „věřitel“ a žalovaný, identifikovaný jménem a příjmením, adresou trvalého pobytu, rodným číslem, telefonním číslem, e-mailem a číslem bankovního účtu, jako „klient“. Uvedená smlouva obsahuje závazek věřitele, že poskytne dlužníkovi úvěr až do výše 24 000 Kč, a závazek dlužníka splatit tento úvěr do 22. 3. 2026 (první splátka splatná dne 29. 10. 2024) spolu s denním úrokem 1,066 % a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Úvěr měl být poskytnut na účet žalovaného č. , č. účtu, . Součástí smlouvy je také dokument nazvaný údaje o poskytovateli úvěru, obsahující popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, náklady spotřebitelského úvěru, další důležité právní aspekty a dodatečné informace, které mají být poskytnuty v případě uvádění finančních služeb na trh na dálku. Součástí smlouvy byly dále informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů, předpis denních splátek a všeobecné obchodní podmínky. Ke smlouvě byla doložena listina označená jako a „autorizace ověření totožnosti“, z níž vyplynulo, že totožnost žalovaného byla ověřena a autorizována prostřednictvím služby BankID od společnosti , právnická osoba, . dne 29. 9. 2024. Z BankID výpisu byla zjištěna a ověřena totožnost (jméno, příjmení, pohlaví, datum a místo narození, rodné číslo), adresa trvalého bydliště, státní příslušnost, platný občanský průkaz, kontaktní údaje (telefon, e‑mail) a bankovní účet žalovaného.4. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . soud zjistil, že žalovaný uvedl pravidelné měsíční výdaje na půjčky částkou 2 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje na bydlení částkou 5 000 Kč, další nezbytné výdaje částkou 5 000 Kč a další zbytné výdaje částkou 13 000 Kč. Rezervu pro výdaje evidovala žalobkyně částkou 700 Kč a minimální výdaje vypočítala na 10 570 Kč. Výši ověřeného čistého měsíčního příjmu evidovala jako částku 18 466 Kč (žalovaný uvedl 27 000 Kč), přičemž disponibilní příjem činí 7 800 Kč. V domácnosti žalovaného je přitom 5 a více lidí, z toho 3 s příjmem.5. Z dokumentu označeného jako „identifikované příjmy“ soud zjistil, že žalobkyně evidovala ověřila příjem žalovaného na základě „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. K tomu je připojen dokument obsahující obecné principy posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.6. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému na účet č. , č. účtu, dne 29. 9. 2024 částku ve výši 5 500 Kč.7. Z e-mailu ze dne 28. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o nejstarší neuhrazené splátce, která je 94 dní po splatnosti, čímž dochází k zesplatnění celé dlužné částky. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím zástupkyně žalobkyně do tří dnů. Z připojeného podacího lístku je zřejmé, že tato výzva byla žalovanému odeslána dne 2. 9. 2025.8. Z přípisu , právnická osoba, ., ze dne 9. 2. 2026 soud zjistil, že účet č. , č. účtu, byl veden na jméno žalovaného. Z výpisu z bankovního účtu soud zjistil, že dne 29. 9. 2024 na něj byla žalobkyní připsána částka 5 500 Kč.9. Z vyjádření žalobkyně ze dne 4. 3. 2026 soud zjistil, že tímto žalobkyně k výzvě soudu sdělovala, jak prověřovala úvěruschopnost žalovaného a způsob podpisu smlouvy. K úvěruschopnosti uvedla, že její posouzení provedla dle interní metodiky a vycházela z ověřené výše čistého měsíčního příjmu žalovaného (což soudu doložila výpisem z účtu žalovaného, pořízeného prostřednictvím služby , Anonymizováno, ). Žalobkyně dále prověřila veřejně přístupné registry. K uzavření smlouvy došlo elektronicky, a to po přihlášení žalovaného pomocí dvou faktorového ověření, kdy žalovaný prvně odsouhlasil formulář a následně návrh smlouvy odsouhlasil kliknutím na volbu „podepisuji“.10. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se s žalovaným dohodla na poskytnutí finančních prostředků až do výše 24 000 Kč, a to prostřednictvím webového rozhraní www., Anonymizováno, .cz. Součástí dohody mezi žalobkyní a žalovaným byla také povinnost žalovaného zaplatit poplatek za vyplacení úvěru, poplatek za službu „klidné spaní“ a poplatek za informační servis. Příjmy žalovaného činily podle výpisu o posouzení úvěruschopnosti celkem částku 18 466 Kč měsíčně. Žalobkyně zaslala dne 29. 9. 2024 na účet žalovaného částku 5 500 Kč, žalovaný uhradil částku 27,15 Kč. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů. Výzva byla odeslána dne 2. 9. 2025.11. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o ú