3 C 110/2026-19 – Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 49 825,33 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela dne 6. 11. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byly také úvěrové podmínky žalobkyně. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřovala, zda žalovaný bude schopen úvěr splácet, a to kontrolou v dostupných registrech, výpočtem tzv. MLS částky a zjišťováním kreditního skóre žalovaného. Žalobkyně popsala, jakým způsobem obecně probíhá zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, a rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 17 Co 152/2019. K samotné smlouvě uvedla, že na jejím základě byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce, který bylo možné v souladu s úvěrovými podmínkami měnit i v průběhu trvání úvěrového vztahu. Celkem žalovaný načerpal částku 96 124,40 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách, jejichž výše byla stanovena na 4 % aktuální dlužné částky. Žalovaný však uhradil pouze celkovou částku 64 010,64 Kč. Jelikož žalovaný úvěr řádně nehradil, prohlásila jej žalobkyně ke dni 16. 12. 2025 za splatný. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou, ani poté však žalovaný dluh neuhradil. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném zaplacení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 46 913,85 Kč (přičemž tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalovaného, které byly započteny na jistinu; jedná se tedy v plné výši o částku úvěru, která byla žalovanému poskytnuta a kterou žalovaný neuhradil), poplatků ve výši 156 Kč, poplatků za pojištění ve výši 355,48 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 1 500 Kč. Dále žalobkyně požadovala příslušenství v podobě úroku kapitalizovaného ke dni sepsání žaloby ve výši 8 006,44 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši kapitalizovaného ke dni sepsání žaloby ve výši 1 302,21 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 46 913,85 Kč od 24. 3. 2026 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 49 825,33 Kč od 24. 3. 2026 do zaplacení. V doplňujícím podání ze dne 28. 4. 2026 žalobkyně zopakovala postup, jakým prověřovala úvěruschopnost žalovaného a odkázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 106 VSPH 186/2025. Žalobkyně zdůraznila, že provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, jak vyplývá také z předložené karty klienta. Žalobkyně počítala s tím, že žalovaný měsíčně splácí částku 9 640 Kč, kterou zohlednila při výpočtu tzv. MLS částky. O schopnosti žalovaného úvěr splácet pak svědčí i to, že žalovaný hradil úvěr po dobu téměř dvou let, k čemuž žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2025, č. j. 8 Co 202/2025-72.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání dne 8. 7. 2026 se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o věci jednal s rozhodl v nepřítomnosti účastníků.3. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že předmětem podnikání žalobkyně je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 6. 11. 2023 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši úvěrového rámce 19 000 Kč, s roční úrokovou sazbou 26,28 %. V souladu s bodem 3. úvěrových podmínek bylo možné zvýšit úvěrový rámec až do výše 500 000 Kč. Výše prvního čerpání úvěru činila 18 987 Kč, která představovala kupní cenu zboží – černá technika (telefon zn. Apple), jehož kupní cena činila celkem 38 987 Kč (žalovaný měl uhradit 20 000 Kč v hotovosti). Žalovaný při podpisu smlouvy uvedl, že je svobodný, má střední vzdělání s maturitou a bydlí ve vlastním bytě/domě. Nevyživuje žádnou další osobu a jeho měsíční příjem činí 80 000 Kč, přičemž jde o příjem z podnikání (žalovaný je označen identifikačním číslem osoby). K výdajům žalovaného je ve smlouvě uvedeno, že na bydlení vynakládá 3 000 Kč, na splátky dalších úvěrů 6 000 Kč a jako ostatní výdaje částku 12 000 Kč. Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku 21 704 Kč, přičemž výše měsíční splátky byla sjednána na 4 % z aktuální dlužné částky. Součástí smlouvy byl také přehled služeb, poplatků a odměn platný k 1. 6. 2023 (sazebník). Z připojených úvěrových podmínek platných od 1. 6. 2023 (bod 2.4) soud zjistil, že úvěrovým rámcem je maximální částka, kterou je možné čerpat, přičemž výše konkrétního úvěrového rámce je uvedena ve smlouvě o úvěru.5. Z listiny označené jako karta klienta soud zjistil specifikaci úvěru č. , hodnota, . Jako datum schválení je uvedeno datum 6. 11. 2023; výše úvěru činila 50 000 Kč. Pokud jde o finanční údaje žalovaného, v kartě klienta jsou uvedeny příjmy ve výši 80 000 Kč, zdroj příjmů: podnikatel; příjem ostatních členů domácnosti činí 0 Kč a jako měsíční výdaje domácnosti je uvedena částka 21 000 Kč.6. Z listiny označené jako úvěrová zpráva soud zjistil, že žalovaný má již přiděleny 2 existující splátkové kontrakty a 1 nesplátkový kontrakt.7. V listině označené jako „ověření bonity MLS“ žalobkyně popisuje obecný způsob výpočtu tzv. MLS částky a v návaznosti na to vypočítává tento údaj k žalovanému. Žalobkyně odečetla od příjmu žalovaného životní minimum ve výši 4 860 Kč a splátky ostatních závazků ve výši 9 640 Kč, včetně splátky schváleného úvěru ve výši 760 Kč. Zbývající MLS žalovaného mělo činit 64 640 Kč.8. Z výpisu čerpání splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný čerpal od žalobkyně celkem částku 96 124,40 Kč, a to postupně ode dne 6. 11. 2023 až do 13. 4. 2025 (jedná se o součet všech částek čerpání). Žalovaný naopak hradil úvěr nepravidelnými splátkami od 19. 12. 2023 do 22. 8. 2025, přičemž celkem žalobkyni uhradil částku 64 010,64 Kč (jedná se o součet všech provedených úhrad).9. Dopisem ze dne 16. 12. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého poskytnutého úvěru. Podle připojeného poštovního podacího archu byla výzva žalovanému odeslána téhož dne.10. Dopisem ze dne 29. 1. 2026 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby. Podle připojeného poštovního podacího archu byla výzva žalovanému odeslána 30. 1. 2026.11. Podle výpisu z živnostenského rejstříku byl žalovaný v době poskytnutí finančních prostředků podnikatelem; živnostenské oprávnění mu vzniklo 20. 9. 2021 na dobu neurčitou.12. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně dne 6. 11. 2023 jednala s žalovaným ohledně poskytnutí finančních prostředků, přičemž na základě smlouvy z uvedeného dne se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 19 000 Kč, přičemž tento úvěrový rámec mohl být podle obsahu smlouvy zvýšen až do částky 500 000 Kč. Podle výpisu z živnostenského rejstříku byl žalovaný v době poskytnutí finančních prostředků skutečně podnikatelem, nicméně soud nemá k dispozici žádné listinné důkazy, z nichž by bylo možné dovodit, že finanční prostředky žalobkyně poskytla žalovanému v přímé souvislosti s podnikatelskou činností žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou měsíčních splátek, jejichž výše činila 4 % aktuální dlužné částky. Žalobkyně při sjednávání úvěru vycházela z údajů poskytnutých žalovaným ohledně jeho příjmů a výdajů. Žalovaný celkem čerpal finanční prostředky ve výši 96 124,40 Kč, a to postupně ode dne 6. 11. 2023 až do 13. 4. 2025 (jedná se o součet všech částek čerpání). Žalovaný naopak hradil úvěr nepravidelnými splátkami od 19. 12. 2023 do 22. 8. 2025, přičemž celkem žalobkyni uhradil částku 64 010,64 Kč (jedná se o součet všech provedených úhrad). Žalovaný úvěr nehradil řádně, proto jej žalobkyně vyzvala ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 16. 12. 2025. Žalobkyně znovu vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 29. 1. 2026.13. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala přímou souvislost mezi poskytnutím finančních prostředků a podnikatelskou činností žalovaného. Samotné uvedení IČO žalovaného s tím, že má příjem z podnikání, ani skutečnost, že v době vyplacení peněžních prostředků žalovanému byl žalovaný podnikatelem, nejsou způsobilé prokázat, že se jednalo právě o podnikatelský úvěr. Žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by při jednání s žalovaným zjišťovala oblast podnikatelské působnosti žalovaného, tedy že by měla za osvědčené, že finanční prostředky budou použity právě pro podnikání žalovaného. Žalobkyně nemohla být ani ve smyslu § 118a o. s. ř. vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a předložení důkazů k jejich prokázání, neboť nařízeného jednání se neúčastnila. Soud proto na uzavřenou smlouvu nahlížel tak, jako by se jednalo o úvěr poskytnutý spotřebiteli.14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (tj. i ke dni podpisu smlouvy dne 6