3 C 117/2026-28 – Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 121 008,42 Kč s tím, že dne 21. 2. 2019 uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru. Žalobkyně popsala, že před sjednáním smlouvy prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet, a to kontrolou v dostupných registrech, výpočtem tzv. MLS částky a zjišťováním kreditního skóre žalovaného. Žalobkyně popsala, jakým způsobem obecně probíhá zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, a rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 17 Co 152/2019. K samotné smlouvě uvedla, že na jejím základě byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce, který bylo možné v souladu s úvěrovými podmínkami měnit i v průběhu trvání úvěrového vztahu. Celkem žalovaný načerpal částku 221 898 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách, jejichž výše byla stanovena na 4 % aktuální dlužné částky. Žalovaný však uhradil pouze celkovou částku 191 302 Kč. Jelikož žalovaný úvěr řádně nehradil, prohlásila jej žalovaná ke dni 11. 11. 2025 za splatný. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou, ani poté však žalovaný dluh neuhradil. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném zaplacení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 118 608,42 Kč (přičemž tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalovaného, které byly započteny na jistinu; jedná se tedy v plné výši o částku úvěru, která byla žalovanému poskytnuta a kterou žalovaný neuhradil), nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 1 500 Kč. Dále žalobkyně požadovala příslušenství v podobě úroku kapitalizovaného ke dni podání žaloby ve výši 19 674,02 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 118 608,42 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení, úroku z prodlení v zákonné výši kapitalizovaného ke dni sepsání žaloby ve výši 3 164,47 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 121 008,42 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení. V doplňujícím podání ze dne 29. 4. 2026 žalobkyně zopakovala postup, jakým prověřovala úvěruschopnost žalovaného a odkázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 79 ICm 1788/2024 a 106 VSPH 186/2025 a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích sp. zn. 27 Co 141/2025-71. Žalobkyně zdůraznila, že započitatelný příjem žalovaného činil 19 000 Kč, od kterého žalobkyně odečetla částku životního minima ve výši 3 410 Kč, součet splátek úvěrů ve výši 93 Kč a splátku schvalovaného úvěru ve výši 720 Kč. Zbývající MLS žalovaného tak činilo 14 777 Kč. K ověření příjmové a výdajové stránky měla žalobkyně k dispozici výpis z účtu žalovaného za období od 14. 1. do 31. 1. 2019. Žalobkyně dále zdůraznila, že žalovaný úvěr hradil po dobu delší 6 let, což svědčí o jeho schopnosti úvěr splácet. Při jednání dne 1. 7. 2026 žalobkyně dále odkázala na rozsudek Krajského soudu v Plzni, č. j. 27 Icm 794/2024-58.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání dne 1. 7. 2026 se bez omluvy nedostavil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.3. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že předmětem podnikání žalobkyně je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.4. Ze smlouvy o úvěru s opakovaným čerpáním č. , hodnota, ze dne 21. 2. 2019 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši úvěrového rámce 17 990 Kč, s roční úrokovou sazbou 26,28 %. V souladu s bodem 3. úvěrových podmínek bylo možné zvýšit úvěrový rámec až do výše 500 000 Kč. Výše prvního čerpání úvěru činila 17 990 Kč, která představovala kupní cenu zboží – IdeaPad 330S-15IKB. Žalovaný při podpisu smlouvy uvedl, že je svobodný, má učňovské vzdělání a bydlí ve vlastním bytě/domě. Jeho měsíční příjem činí 19 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti 28 000 Kč. Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku 21 259 Kč, přičemž výše měsíční splátky byla sjednána na 4 % z aktuální dlužné částky. Součástí smlouvy byl také sazebník poplatků a odměn platný k 1. 2. 2019. Z připojených úvěrových podmínek platných od 1. 12. 2018 (bod 2.4) soud zjistil, že úvěrovým rámcem je maximální částka, kterou je možné čerpat, přičemž výše konkrétního úvěrového rámce je uvedena ve smlouvě o úvěru. Smlouva není žalovaným vlastnoručně podepsána. V podpisové části je uveden kód 365487.5. Z listiny označené jako karta klienta soud zjistil specifikaci úvěru č. , hodnota, . Jako datum schválení je uvedeno datum 21. 2. 2019; výše úvěru činila 120 000 Kč. Pokud jde o finanční údaje žalovaného, v kartě klienta jsou uvedeny příjmy ve výši 19 000 Kč, zdroj příjmů: zaměstnanec; příjem ostatních členů domácnosti činí 28 000 Kč a jako měsíční výdaje domácnosti je uvedena částka 7 000 Kč.6. Z listiny označené jako úvěrová zpráva soud zjistil, že žalovaný má již přidělen 1 existující splátkový a 1 nesplátkový kontrakt.7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný čerpal od žalobkyně celkem částku 221 898 Kč, a to postupně ode dne 7. 3. 2019 až do 28. 7. 2025 (uvedená částka představuje součet veškerých čerpaných plateb). Žalovaný naopak hradil úvěr původně splátkami ve výši 1 799 Kč, přičemž celkem žalobkyni uhradil částku 191 302 Kč (tato částka představuje součet všech žalovaným provedených plateb).8. Dopisem ze dne 11. 11. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého poskytnutého úvěru. Podle připojeného poštovního podacího archu byla výzva žalovanému odeslána následujícího dne.9. Dopisem ze dne 3. 12. 2025 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby. Podle připojeného poštovního podacího archu byla výzva žalovanému odeslána 4. 12. 2025.10. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 1. 2019 do 31. 1. 2019, který doložila žalobkyně, soud zjistil, že příjem žalovaného ze zaměstnání činil v tomto měsíci částku 19 697 Kč. Celkový kreditní obrat žalovaného činil částku 21 197 Kč a celkový debetní obrat částku 20 785 Kč. Konečný zůstatek na účtu činil zápornou hodnotu -4 620,21 Kč.11. Soud si vyžádal také výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období měsíce únor 2019, přičemž z něj zjistil, že příjem žalovaného ze zaměstnání činil 21 131 Kč. Celkový kreditní obrat žalovaného činil částku 27 932 Kč a celkový debetní obrat částku 28 385,89 Kč. Konečný zůstatek na účtu činil zápornou hodnotu -5 074,10 Kč.12. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně dne 21. 2. 2019 jednala s žalovaným ohledně poskytnutí finančních prostředků, přičemž na základě smlouvy z uvedeného dne se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 17 990 Kč, přičemž tento úvěrový rámec mohl být podle obsahu smlouvy zvýšen až do částky 500 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou měsíčních splátek, jejichž výše činila 4 % aktuální dlužné částky. Žalobkyně při sjednávání úvěru vycházela z údajů poskytnutých žalovaným ohledně jeho příjmů a výdajů, přičemž měla k dispozici výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 1. 2019 do 31. 1. 2019. Žalovaný celkem čerpal finanční prostředky ve výši 221 898 Kč, a to postupně ode dne 7. 3. 2019 až do 28. 7. 2025. Žalovaný naopak hradil úvěr původně splátkami ve výši 1 799 Kč, přičemž celkem žalobkyni uhradil částku 191 302 Kč. Žalovaný úvěr nehradil řádně, proto jej žalobkyně vyzvala ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 11. 11. 2025. Žalobkyně znovu vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 3. 12. 2025.13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (tj. i ke dni sjednání smlouvy dne 21. 2. 2019), dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.14. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku poso