3 C 51/2026-27 — Okresní soud v Jihlavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení celkové částky 19 151 Kč s příslušenstvím. Tuto částku představují neuhrazené příspěvky za období, během kterých byla vozidla žalovaného registrační značky , SPZ, provozována bez sjednaného pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Konkrétně jde v případě vozidla registrační značky , SPZ, období od 4. 9. 2022 do 6. 11. 2022 a období od 7. 11. 2022 do 20. 3. 2023. V případě vozidla registrační značky , SPZ, jde o období od 6. 11. 2024 do 17. 1. 2025 a období od 18. 1. 2025 do 18. 3. 2025. Dále jde o částky čtyři částky po 300 Kč představující náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.2. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí bez nařízení jednání, postupoval soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z nich soud zjistil, že žalobkyně vyzvala písemně žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel do garančního fondu žalobkyně za vozidlo registrační značky , SPZ, , jehož byl žalovaný provozovatelem, a to za nepojištěné období od 4. 9. 2022 do 6. 11. 2022 včetně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy; tato výzva byla žalovanému odeslána dne 5. 1. 2023. Dne 21. 8. 2025 odeslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku. Za nepojištěné období od 7. 11. 2022 do 20. 3. 2023 vyzvala žalobkyně písemně žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel do garančního fondu žalobkyně včetně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve lhůtě 60 dnů výzvou ze dne 13. 4. 2023, kterou odeslala žalovanému dne 13. 4. 2023. Ve vztahu k tomuto nepojištěnému období odeslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku dne 25. 9. 2025.3. Pokud jde o vozidlo registrační značky , SPZ, , jehož je žalovaný provozovatelem, vyzvala žalobkyně písemně žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel do garančního fondu žalobkyně za nepojištěné období od 6. 11. 2024 do 17. 1. 2025 včetně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvou ze dne 27. 2. 2025 odeslanou žalovanému téhož dne. Za nepojištěné období od 18. 1. 2025 do 18. 3. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě téhož příspěvku včetně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvou ze dne 22. 5. 2025 odeslanou žalovanému dne 23. 5. 2025. Ve vztahu k oběma nepojištěným obdobím u vozidla registrační značky , SPZ, odeslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku dne 25. 9. 2025.4. Na základě zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaný porušil povinnost podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon 1999“) pro období do 31. 3. 2024, respektive v § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, (dále jen „zákon 2024“) pro období od 1. 4. 2024, a provozoval vozidla, kterých byl v rozhodných obdobích provozovatelem, na pozemních komunikacích bez platného pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem těchto vozidel. Žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku ve lhůtě uvedené v § 4 odst. 6 zákona 1999, respektive v § 47 zákona 2024, a vznikl jí tak vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 1 zákona 1999, respektive § 45 odst. 2 zákona 2024, ve výši určené podle § 4 odst. 3 zákona 1999, respektive § 45 odst. 3 zákona 2024, jako součin počtu dní, kdy žalovaný porušoval výše uvedenou povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla uvedené v § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb. (pro období do 31. 3. 2024 pokud jde o vozidlo registrační značky , SPZ, ), respektive v § 5 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 69/2024 Sb. (pro období od 1. 4. 2024 pokud jde o vozidlo registrační značky , SPZ, ), včetně nákladů na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona 1999, respektive podle § 45 odst. 4 zákona 2024, ve výši podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., respektive podle § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb. Výše nároku tak činí 19 151 Kč a je představována součtem následujících částek: i) denní sazby 47 Kč a počtu 64 nepojištěných dní a částky 300 Kč jako nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek [tj. částky 3 308 Kč za nepojištěné období od 4. 9. 2022 do 6. 11. 2022 vozidla registrační značky , SPZ, ]; ii) denní sazby 47 Kč a počtu 134 nepojištěných dní a částky 300 Kč jako nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek [tj. částky 6 598 Kč za nepojištěné období od 7. 11. 2022 do 20. 3. 2023 vozidla registrační značky , SPZ, ]; iii) denní sazby 65 Kč a počtu 73 nepojištěných dní a částky 300 Kč jako nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek [tj. částky 5 045 Kč za nepojištěné období od 6. 11. 2024 do 17. 1. 2025 vozidla registrační značky , SPZ, ]; a iv) denní sazby 65 Kč a počtu 60 nepojištěných dní a částky 300 Kč jako nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek [tj. částky 4 200 Kč za nepojištěné období od 18. 1. 2025 do 18. 3. 2025 vozidla registrační značky , SPZ, ]. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni i úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého dluhu ve smyslu § 1968 o. z.5. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal z dlužného příspěvku 3 008 Kč v sazbě stanovené nařízením vlády č. 351/2014 Sb. od 22. 3. 2023 do zaplacení, z dlužného příspěvku 6 298 Kč v sazbě stanovené nařízením vlády č. 351/2014 Sb. od 28. 6. 2023 do zaplacení, z dlužného příspěvku 4 745 Kč v sazbě stanovené nařízením vlády č. 351/2014 Sb. od 14. 5. 2025 do zaplacení a z dlužného příspěvku 3 900 Kč v sazbě stanovené nařízením vlády č. 351/2014 Sb. od 6. 8. 2025 do zaplacení. V uvedených dnech již byl žalovaný byl v prodlení s úhradou svého dluhu po uplynutí lhůty splatnosti uvedené ve výzvách, které mu byly zaslány. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč tak, jak požadovala žalobkyně v podané žalobě. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 19 151 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu na zahájení řízení včetně podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.