4 C 17/2026-35 – Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení celkem 32 740 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 19. 1. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit společně se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně v pravidelných měsíčních splátkách splatných k 18. dni kalendářního měsíce, přičemž jistinu mohl žalovaný splatit kdykoliv během trvání smlouvy. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz, a to registrací žalovaného na těchto stránkách zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Prostřednictvím internetových stránek si žalovaný nastavil parametry úvěru a souhlasil se zněním smlouvy. Smlouva byla uzavřena zadáním pětimístného SMS kódu zaslaného žalovanému. Úvěr byl žalovanému vyplacen právní předchůdkyní žalobkyně na účet č. , č. účtu, . Úvěruschopnost žalovaného byla prověřována z výpisů z bankovního účtu či výplatních listin a dále byl žalovaný lustrován v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným dne 2. 6. 2025 na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , která ji následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 dále postoupila žalobkyni. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní výzvou ze dne 20. 7. 2025. Kromě jistiny ve výši 20 000 Kč žalobkyně po žalovaném požaduje smluvní úrok v kapitalizované výši 8 000 Kč za první měsíc, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně v kapitalizované výši 4 740 Kč.2. K podané žalobě podal žalovaný prostřednictvím obecného zmocněnce v zákonné lhůtě odpor, v němž uvedl, že nerozporuje skutečnost, že od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel 20 000 Kč. Žalobkyně však vůbec nezohlednila, že v průběhu smluvního vztahu žalovaný uhradil 3 200 Kč. K uzavření smlouvy uvedl, že domnělé uzavření pomocí SMS nestaví najisto, kdo smlouvu skutečně „podepsal“. Žalobkyně tak měla doložit další dokumenty prokazující, že vůli uzavřít smlouvu projevil skutečně žalovaný, a to např. logy systému, otiskem dokumentu apod. Výši smluvního úroku a smluvní pokuty žalovaný považuje za zjevně rozporný s dobrými mravy. K tomuto poukázal na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Podle žalovaného může žalobkyně požadovat pouze bezdůvodné obohacení, avšak snížené o uhrazenou částku 3 200 Kč, která měla být započítána na jistinu. Žalovaný tak navrhl zamítnout žalobu, příp. uložit povinnost uhradit maximálně 16 800 Kč jako bezdůvodné obohacení (a pokud tak soud učiní, ať je žalovanému povoleno uhradit tuto částku ve splátkách).3. Z nařízeného jednání se žalobkyně předem omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád). Během soudního jednání žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta, eventuálně aby žalobkyni byl přiznán nárok na vydání bezdůvodného obohacení, přičemž žalovaný by tuto povinnost byl schopen splnit ve splátkách, neboť tuto částku není schopen zaplatit naráz, když mu měsíčně na živobytí zbývá cca 13 000 Kč.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný je v této smlouvě identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, e-mailovou adresou, telefonním číslem a číslem bankovního účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 30 000 Kč a žalovaný byl oprávněn úvěr v daném limitu opakovaně čerpat. Úvěr se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala vyplatit na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v měsíčních splátkách s měsíční úrokovou sazbou ve výši 40 % z jistiny až do doby úplného splacení jistiny. Žalovaný byl oprávněn jistinu splatit kdykoliv. V případě prodlení s úhradou splátky delší než dva kalendářní měsíce bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnit celý úvěr. Ve smlouvě bylo sjednáno, že podpisem se rozumí také potvrzení souhlasu verifikačním SMS kódem 74130. Součástí smlouvy byly také všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a dále byl žalovanému poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 1. 20245. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný v ní uvedl své identifikační údaje, č. občanského průkazu a datum jeho platnosti. K dotazu na způsob bydlení uvedl, že bydlí v nájmu společně s dalšími 3 členy domácnosti s příjmem, je bez vzdělání/má neúplné základní vzdělání a zaměstnaný je od srpna 2022 u společnosti , právnická osoba, na pozici výroba s měsíčním příjmem 32 983 Kč. Měsíční výdaje uvedl ve výši 12 000 Kč. Uvedl, že není politicky exponovaný, není hledaný a není v exekuci či insolvenci. Vyslovil souhlas se zpracováním osobních údajů, s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a s podmínkami smlouvy. Soudu byla žalobkyní předložena také kopie občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného.6. Z potvrzení o provedených platbách vystavených společností , právnická osoba, , soud zjistil, že dne 19. 1. 2024 byla na účet č. , č. účtu, zaslána částka 3 000 Kč a dne 5. 3. 2024 byla na účet č. , č. účtu, zaslána částka 17 000 Kč.7. Z potvrzení o platbách vystavených společností , právnická osoba, ., soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, byla dne 19. 2. 2024 zaslána částka 1 200 Kč a dne 10. 5. 2024 částka 2 000 Kč.8. Z dopisu ze dne 18. 6. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o tom, že pro opakované porušení smluvních podmínek došlo téhož dne k zesplatnění úvěru. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 51 948,20 Kč do tří dnů od doručení.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a společností , právnická osoba, ., a seznamu pohledávek soud zjistil, že s účinností ke dni 2. 6. 2025 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 a seznamu pohledávek soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. O postoupení pohledávky na žalobkyni byl žalovaný informován právní předchůdkyní žalobkyně dopisem ze dne 20. 7. 2025.10. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě zesplatněného úvěru ve výši 59 265 Kč. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána 23. 7. 2025, jak vyplývá z přiloženého potvrzení o odeslání.11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 19. 1. 2024 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě zaslala právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného č. , č. účtu, celkovou částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit v měsíčních splátkách s úrokem ve výši 40 % p. m., které však nehradil řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem 3 200 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zesplatněnou pohledávku za žalovaným postoupila na společnost , právnická osoba, ., která pohledávku následně postoupila žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku ani po výzvách neuhradil, dne 23. 7. 2025 tak byl vyzván předžalobní výzvou k zaplacení dlužné částky do tří dnů.12. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Soud proto postupoval v souladu s judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. , spisová značka, ) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotře