4 C 30/2026-35 – Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 20 294,85 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 19. 6. 2023 smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový limit pro čerpání až do výše 150 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit společně s úrokem ve výši 19,48 % p. a., a to v pravidelných minimálních měsíčních splátkách ve výši 1 415 Kč včetně pojistného. Vedle úroku se žalovaná zavázala hradit poplatky dle sazebníku. Žalovaná řádně a včas nehradila sjednané splátky, v důsledku čehož došlo k odstoupení od smlouvy a okamžitému zesplatnění celého úvěru ke dni 11. 4. 2024. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně tak za žalovanou eviduje pohledávku ve výši 20 294,85 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 15 818,01 Kč, dlužných poplatků ve výši 1 000 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, dlužného pojistného ve výši 602,18 Kč a dlužných smluvních úroků kapitalizovaných ke dni odstoupení od smlouvy. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení. Žalovaná od okamžiku odstoupení od smlouvy ničeho neuhradila, žalobkyně ji tak vyzvala k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 10. 10. 2025. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila žalobu, že totožnost žalované ověřila právní předchůdkyně žalobkyně na základě občanského průkazu a úvěruschopnost byla zkoumána na základě interní analýzy a veřejně dostupných zdrojů (z registru SOLUS). Měsíční příjem žalovaná uvedla ve výši 24 800 Kč a náklady na bydlení uvedla ve výši 0 Kč (splátky úvěrů uvedla ve výši 4 500 Kč). S ohledem na rozdíl příjmů a výdajů došla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že žalovaná je úvěruschopná. Co se týče čerpání úvěru, k tomu žalobkyně uvedla, že částka 13 591 Kč byla poskytnuta prodejci dle účelového určení sjednaného ve smlouvě a další částku 6 409 Kč žalovaná čerpala převodem na svůj účet. Celkem tak čerpala 20 000 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně uhradila první tři splátky, kdy dne 10. 7. 2023 uhradila 1 785 Kč, dne 16. 8. 2023 uhradila 1 785 Kč a dne 11. 9. 2023 uhradila 1 785 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. Soud tak jednal v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř.3. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že ověření žalované proběhlo na základě občanského průkazu. Z protokolu dále vyplývá, že žalobkyně prověřovala žalovanou v registru SOLUS, ve kterém žalovaná nebyla vedena jako dlužník. Další registry zmíněné v protokolu, jako je centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr CRIF, CRIBIS a registr NRKI, žalobkyně ve vztahu k žalované neprověřovala. V části týkající se příjmů a výdajů žalované bylo uvedeno, že čistý měsíční příjem žalované je 24 800 Kč, a měsíčními výdaji jsou splátky úvěrů ve výši 4 500 Kč, náklady na bydlení uvedla ve výši 0 Kč. Z dokumentu vyplývá, že k prokázání těchto skutečností nebyl předložen žádný podklad. Žalobkyně si tak musela vystačit s tvrzením žalované.4. Z oznámení o odchozí platbě, vyhotovených dne 23. 4. 2026, soud zjistil, že ve prospěch účtu č. , č. účtu, byla dne 20. 6. 2023 zaslána částka 13 591 Kč a ve prospěch účtu č. , č. účtu, byla dne 26. 6. 2023 zaslána částka 6 409 Kč.5. Z rozkladu splátek ze dne 2. 7. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku celkem 20 000 Kč a žalovaná uhradila celkem 5 355 Kč.6. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 12. 3. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně v důsledku prodlení žalované s úhradou dluhu odstoupila od smlouvy. Dle přiloženého podacího archu bylo toto oznámení žalované odesláno dne 14. 3. 2024.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávku za žalovanou. Dopisem ze dne 23. 6. 2025 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky. Téhož dne byla sepsána žalobkyní upomínka s výzvou k úhradě dlužné částky 23 328,73 Kč nejpozději do 3. 7. 2025.8. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 10. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky 23 891,14 Kč do 20. 10. 2025. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 13. 10. 2025, o čemž svědčí přiložený výpis ze sledování zásilek.9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu, v níž se zavázala žalované poskytnout částku až do výše 20 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem splatit měsíčními splátkami. Úrok byl sjednán ve výši 19,48 % p. a. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně učinila dotaz na registr SOLUS. Dále se dotázala na majetkové poměry žalované, která uvedla, že její čistý měsíční příjem je 24 800 Kč, a měsíčními výdaji jsou splátky úvěrů ve výši 4 500 Kč. Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně celkem 5 355 Kč. Jelikož žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně dopisem oznámila žalované odstoupení od smlouvy, zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky. Právní předchůdkyně následně svoji pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku, ve které ji znovu vyzvala k úhradě dlužné částky, avšak žalovaná ničeho neuhradila.10. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Soud proto postupoval v souladu s judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. , spisová značka, ) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalované.11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, pln