19 C 87/2022-21 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se domáhal zaplacení částky 29 820 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel se žalovanou právní předchůdce žalobce [právnická osoba] Pohledávka přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.6.2021 s účinností 14.6.2021, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 25.6.2021. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z něho omluvil a žalovaná, která měl doručení vykázáno fikcí, se k jednání nedostavila a ve věci se nevyjádřila. Soud vycházel vedle návrhu na zahájení řízení z důkazů listinných předložených žalobcem úvěrové smlouvy, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Obchodních podmínek, Sazebníku, výpisů z účtu původního věřitele, smlouvy o postoupení pohledávky, 3 ks upomínek a poštovního archu. Z těchto důkazů soud zjistil, že žalovaná prostřednictvím [právnická osoba], [anonymizováno] uzavřela uvěrovou smlouvu dne 27.12.2019 a získala úvěr ve výši 20 000 Kč, čímž souhlasila s jeho OP. Splatnost úvěru byla stanovena jednorázově na den 26.1.2020. Žalovaná se zavázala vrátit vedle úvěrované částky navíc úrok ve výši 279,83% ročně. Žalovaná svůj závazek ve lhůtě splatnosti neuhradila. Smluvní strany si dohodly, že žalovaná v případě prodlení s vrácením zápůjčky povinna zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši ve výši 0,1% denně. Žalovaná svůj závazek nesplnila a ke dni postoupení 14.6.2021 dlužila žalobci vedle jistiny 20 000 Kč, smluvní úrok 4 600 Kč, za upomínky 150 Kč, náklady vymáhání 39 Kč (odchozí dopis 39 Kč) a smluvní pokutu 9 820 Kč. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaná své povinnosti neplnila, zejména nesplnila povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti. Soud žalobě vyhověl v rozsahu žalobního požadavku dlužné jistiny 20 000 Kč a v té době obvyklé úrokové míry uplatňované bankami. Nemohl totiž žalobě vyhovět především v rozsahu uplatněného smluvního lichvářského úroku ve výši 279,83 % p.a., neboť tato výše je v rozporu s dobrými mravy, jak má na mysli občanský zákoník č. 89/2012 Sb. Podle § 2 odst.3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 3 odst. l soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. Podle § 6 odst.1 má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst.2 cit. ust. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 7 se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Podle § 8 zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Obchodní úrok byl žalobci přiznán ode dne následujícího po zesplatnění dluhu podle § 2396 o.z. a § 2399 odst. 2 věty druhé s použitím § 577 o.z., kdy soud nepovažoval toto ujednání úvěrové smlouvy za neplatné. V době podpisu smlouvy tato úroková sazba bank činila 8,28% p.a., tuto výši lze považovat za spravedlivou a soud takto stanovený úrok z původní jistiny žalobci přiznal a co do požadavku na zaplacení vyššího úroku z částky 20 000 Kč od 27.12.2019 (poskytnutí úvěru) do 26.1.2020 žalobu zamítl. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. dle požadavku žalobce až ode dne následujícího po účinném přechodu pohledávky na žalobce. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 2050 je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 2051 nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Soud nemohl žalobci přiznat uplatněnou smluvní pokutu, neboť tato smluvní pokuta zahrnuje období po zesplatnění a je nereálné, aby dlužník, který dlouhodobě závazek neplnil, najednou po zesplatnění uhradil vysokou smluvní pokutu. Tento typ smluvní pokuty neplní tři stanovené funkce tohoto institutu a to prevenční, zabezpečovací, že hlavní závazek bude splněn a sankční. Plní pouze funkci sankční, což je v rozporu s ochranou slabší strany u spotřebitelských úvěrů, proto i v této části byla žaloba zamítnuta. Dále soud nepřiznal žalobci náhradu tzv. paušálních nákladů na upomínání 150 Kč (v žalobě nesprávně označeno jako nesplacený úrok) a údajné náklady spojené s uplatněním pohledávky 39 Kč, které žalobci údajně vznikly v souvislosti s prodlením, neboť ve skutečnosti jde o závazek žalovaného k náhradě škody. Tyto náklady musí být co do výše odpovídající jednotlivým vymáhaným částkám prokázány, nelze je přiznat paušálně, jak opakovaně uvádí žalobce v návrhu, proto i této části nároku byla žaloba zamítnuta. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci částečný úspěch ze 67 % a neúspěch z 33% a má dle § 142, odst. 2 o.s.ř., právo na poměrnou 34% náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 1 193 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč za dva úkony po 300 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru ve výši 150 Kč, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení by činily 2 464 Kč a žalobce má nárok na náhradu 34% takto vyčíslených nákladů, což činí 838 Kč, které je povinna žalovaná žalobci nahradit.