10 C 96/2017-75 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobce se po žalované domáhá zaplacení uvedené částky s tím, že byl pravomocně odsouzen Městským soudem v Brně ve věci sp.zn. 91 T 232/2015 k trestu [anonymizována dvě slova] odnětí svobody, tento trest i vykonal v období od [datum] do [datum]. Státní zástupce v [obec] podal dne [datum] návrh na potrestání žalobce pro [trestný čin] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], věc byla vedena pod sp.zn. 5T 205/2013, byl vydán trestní příkaz, proti němu podal státní zástupce odpor. Dne [datum] byl Městskému soudu v Brně doručen návrh na potrestání žalobce pro přečin ohrožení pod vlivem [trestný čin] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Usnesením Městského soudu v [obec] ze dne 1.9.2013 sp.zn. 5T 216/2013 došlo ke spojení věcí. Žalovaný byl při hlavním líčení dne [datum] odsouzen k [anonymizováno] měsícům [anonymizováno], rozsudek nabyl právní moci a žalobce nastoupil výkon trestu. Následně podal návrh na obnovu řízení, tento byl zamítnut. Na základě stížnosti pro porušení zákona podaného ministryní spravedlnosti usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.10.2014, sp.zn. 7 Tz 51/2014 bylo rozhodnuto o přerušení výkonu trestu a dále rozsudkem NS ČR ze dne 6.1.2015, sp.zn. 7 Tz 51/2014 bylo rozhodnuto, že se zrušuje pravomocný rozsudek Městského soudu v Brně a další rozhodnutí na tento rozsudek navazující. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9.3.2015, sp.zn. 5 T 216/2013 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20.5.2015, sp.zn. 5 To 139/2015 byl žalobce uznán vinným přečin [trestný čin] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] podle § 274 odst. 1 tr.z. a byl mu uložen trest odnětí svobody v délce [anonymizováno] měsíců. Ve vztahu k [trestný čin] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] byl žalobce zproštěn dle § 226 písm. b) tr.z.. Usnesením NS ČR ze dne 9.12.2015, sp.zn. 7 Tdo 1291/2015 bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.5.2015 sp.zn. 5 To 139/2015 a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 9.3.2015 sp.zn. 5 T 216/2013. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11.5.2016 byl zrušen rozsudek Městského soudu v [obec] ze dne 5.2.2016 č.j.. 5 T 216/2013-410 a žalobce byl žaloby v plném rozsahu zproštěn. Usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 9.4.2013, sp.zn. 31 PP 259/2012 byl žalobce podmíněně propuštěn z výkonu trestu, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6.10.2009, sp.zn. 50 T 7/2008 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31.3.2010, sp.zn. 3 To 9/2010, byla mu stanovena zkušební doba v trvání [anonymizováno] roků. Následně usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 26.3.2014, sp.zn. 31 PP 259/2012 bylo rozhodnuto, že žalobce vykoná zbytek trestu, stěžejním důvodem bylo odsouzení ve věci Městského soudu v Brně ze dne 1.9.2013, sp.zn. 5 T 216/2013, tedy věci, ve které byl následně zproštěn obžaloby. Ze všeho plyne, že žalobce vykonal trest odnětí svobody od [datum] do [číslo] ve věci, v níž byl dne [datum] obžaloby zcela zproštěn. Následně byl žalobce převeden na výkon trestů uložených jinými rozsudky. 2 Žalobce má za to, že postup soudů, kdy po dobu [anonymizováno] měsíců vykonával trest odnětí svobody pro jednání, ohledně něhož byl následně obžaloby zproštěn, aniž by tento trest byl započten na jiné uložené tresty, je protiprávní. Žalobce požádal o započtení vykonaného trestu do v té době aktuálně vykonávaného trestu. Tato jeho žádost byla usnesením Městského soudu v Brně ze dne 13.9.2016, č.j. 5 T 216/2013-514 zamítnuta. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno [datum], žalobce byl v tu dobu ve výkonu trestu, chtěl využít svého práva podat proti usnesení Městského soudu v Brně stížnost, proto dne [datum] za asistence službu konajícího zaměstnance žalované podal na oddělení [anonymizováno] [stát. instituce] v [anonymizováno] do schránky označené poštovní schránky podání adresované Městskému soudu v Brně stížnost. tato byla Krajským soudem v Brně usnesením ze dne 19.10.2016 pod č.j. 3 To 316/2016-529 zamítnuta pro opožděnost. Dle razítka na obálce byla podána k poštovní přepravě až [datum] Poslední den lhůty však uplynul dne [datum]. Žalobce však v souladu s vnitřními předpisy žalované podal opravný prostředek vhozením do příslušné schránky, na obálce výslovně uvedl„ Opravný prostředek !“ U žalované došlo k porušení vnitřních předpisů, když první pracovní den, tedy [datum], nebyla schránky vybrána a zásilky nebyly předány k poštovní přepravě. Žalobce se dozvěděl, že odpovědný pracovník nebyl dne [datum] v práci a poštu měl vybrat jiný pracovník, působící na oddělení [anonymizováno]. Postupem žalované tak byla žalobci způsobena škoda tím, že bylo porušeno žalobcovo ústavní právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny, bylo mu odejmuto právo, aby odvolací soud věcně projednal jeho stížnost proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13.9.206, č.j. 5 T 216/2013-514, když odvolací soud tuto stížnost odmítl pro opožděnost. 3 Před soudem zástupce žalobce uvedl, že částka [anonymizována dvě slova] korun je přiměřené zadostiučinění, které si určil sám žalobce jako škodu vzniklou mu nesprávným úředním postupem. Za výkon trestu v trvání [anonymizována dvě slova] dle rozsudku, který byl následně zrušen, žalobce obdržel zadostiučinění, o tom rozhodoval Okresní soud Brno – venkov. Závěrem zástupce uvedl, že i kdyby žalobce podal opravný prostředek tak, že by vedl k tomu, že by rozhodnutí Městského soudu v Brně přezkoumal jeho odvolací soud, nevedlo by to k žalobcem požadovanému zápočtu trestu. Toto však nic nemění na tom, že ve [stát. instituce] jsou 2 schránky, jedna označena jako na korespondenci a druhá na stížnosti. Nelze klást k tíži žalobce to, že svoji stížnost proti usnesení Městského soudu Brno vhodil do nesprávné schránky. Má za to, že existence těchto schránek není v souladu s Řádem pro výkon trestu. Žalobce musel vyvinout značné úsilní, aby až nálezy Ústavního soudu dosáhl přezkumu rozhodnutí Městského soudu. Nechť tedy soud rozhodne o přiměřené výši zadostiučinění pro žalobce. 4 Žalovaná se k věci vyjádřila tak, že žalobu neuznává, stížnost na údajně opožděné podání opravného prostředku byla žalovanou opakovaně řešena a vyhodnocena jako nedůvodná. Žalobce měl využít možnosti předat stížnost vychovateli osobně a upozornit ho na to, že se jedná o opravný prostředek, což žalobce neučinil. Nyní se již nelze přesvědčit, zda, kdy a kam žalobce korespondenci vhodil, kamerové záznamy se uchovávají po omezenou dobu, která již uplynula. Schránky určená pro korespondenci je vybírána denně, je zaevidována ve Vězeňském informačním systému, o této zásilce však žádný záznam není. Pokud žalobce vhodil své podání do jiné schránky, označené jako„ Stížnosti“, tak tato je vybírána pravidelně jedenkrát denně v pracovní dny v souladu s § 34 odst. 3 vyhl.č. 345/1999 Sb., jsou předána adresátům nebo na podatelnu. Schránky jsou vybírány zaměstnancem, který nepřijde do styku s odsouzenými. Nemá tedy žádný zájem na tom, zda bude či nebude zásilka předána včas nebo aby některý dopis nebyl zaevidován. Nebyl zjištěn ani zaznamenán způsob odeslání předmětného opravného prostředku, ani to, zda byl skutečně podán ve [stát. instituce]. 5 Před soudem žalovaná uvedla, že navrhuje zamítnutí žaloby s odkazem na písemné vyjádření a uvádí, že odesílání pošty se řídí platnou vyhláškou a vnitřním řádem věznice. Na oddělení [anonymizováno] je schránka pro korespondenci, která je uzamykatelná, vězňům volně přístupná a pověřený pracovník tuto schránku 1x denně vždy ráno vybírá, neboť v 8 hodin z areálu věznice odjíždí pošta. Dále je tam ještě druhá schránka určená pro vhazování stížností určených řediteli, jedná se o interní stížnosti, tato schránka se také vybírá denně, ale není stanoveno, že tak musí být učiněno hned ráno, takže např. může být vybrána až v 9 hodin, pak se však již nestihne pošta, která odjíždí v 8 hodin. Tato schránka není běžně přístupná, je za mříží a odsouzenému jí musí vychovatel odemknout. Vzhledem k tomu, že odsouzený (žalobce) zmiňuje, že stížnost vhazoval za asistence vychovatele, tak z toho dovozuje, že se jednalo o tuto volně nepřístupnou schránku. Nejlepším řešením by bylo, kdyby svou korespondenci odevzdal přímo vychovateli. Podání žalobce zřejmě bylo posouzeno jako obyčejná pošta, která se nezapisuje do vězeňského informačního systému a zřejmě ji žalobce vhodil do schránky„ stížnosti“, která je však určena pro interní stížnosti, což vedlo k tomu, že byla odeslána až následující den. Závěrem uvedla, že žalobce neustále podává nějaké stížnosti, dobře ví, která schránka je k čemu určena, případně jak správně postupovat. Poštu zřejmě vhazoval v neděli, zmiňuje se, že ji vhazoval za asistence vychovatele, z toho lze dovodit, že ten mu odemykal mříž, jednalo se tedy o schránku na stížnosti, čímž se ovšem myslí interní stížnosti týkající se vnitřního chodu věznice, nikoliv na stížnosti ve smyslu trestní řádu.