15 C 53/2019-195 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobou podanou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dne 6. 3. 2019 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 2 000 000 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 23. 2. 2018 byl žalobci [příjmení] [jméno] uložen kázeňský trest za [anonymizována dvě slova] z [anonymizována dvě slova], přičemž proti tomuto rozhodnutí podal žalobce stížnost, o které však ředitelem věznice nebylo rozhodnuto. Dne 27. 2. 2018 byl poté žalobci uložen další kázeňský trest za tentýž kázeňský přestupek, přičemž proti tomuto rozhodnutí žalobce opět podal stížnost, která byla ředitelem věznice rozhodnutím ze dne 8. 3. 2018 zamítnuta. V návaznosti na to žalobce podal žalobu ke [název soudu] – [pobočka], který rozhodl rozsudkem č. j. [spisová značka] o nezákonném potrestání. Ředitel věznice následně dne 11. 1. 2019 rozhodl o stížnosti žalobce ze dne 26. 2. 2018 tak, že napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení, následně byl žalobci uložen nový kázeňský trest. Žalobce uvedl, že [stát. instituce] mu způsobila uložením nezákonného trestu a nařčením z [anonymizována dvě slova] újmu v mnoha směrech. Z důvodu kázeňského potrestání byl žalobce propuštěn ze zaměstnání, kde jeho výdělky dosahovaly průměrně [částka] měsíčně, přičemž ke dni podání žaloby tyto výdělky činily pouze [částka] měsíčně. Žalobce dále uvedl, že rovněž žádal o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, této žádosti však s ohledem na zprávy věznice, Probační a mediační služby, Komise pro křehkou šanci a s ohledem na skutečnost, že žalobce byl v důsledku kázeňského potrestání přeřazen z I. prostupné skupiny vnitřní diferenciace (dále jen PSVD) do II. PSVD, vyhověno nebylo. Vzhledem k tomu, že [stát. instituce] žalobce shora uvedeným způsobem poškodila, žalobce žádal náhradu za vzniklou újmu ve výši 2 000 000 Kč. 2 Žalobce byl osvobozen od soudních poplatků usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 18. 4. 2019, č. j. 15 C 53/2019-40. Následně soud usnesením ze dne 7. 6. 2019, č. j. 15 C 53/2019-48, ustanovil žalobci k jeho žádosti zástupcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. 3 K výzvě soudu žalobce doplnil žalobu podáním ze dne 6. 8. 2019. Uvedl, že žalobci byly ukládány kázeňské tresty, ke kterým došlo v průběhu [anonymizováno] a [anonymizováno] roku [rok], žalobce se proti uložení trestů ohradil, mimo jiné podáním žaloby ke [název soudu] – [anonymizováno] [obec], který rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] tak, že shledal rozhodnutí žalované nezákonnými a tyto zrušil. Postoj žalované od ledna [rok] zapříčinil žalobci vznik značné újmy jak v rovině materiální, tak i nemateriální. Žalobce ztratil zaměstnání, bylo mu odebráno zařazení v I. PSVD a došlo k poškození jeho dobré pověsti. Žalobci se v důsledku toho snížily příjmy, byl mu zrušen volný pohyb po věznici, byla mu zrušena možnost návštěv s možností opuštění věznice, přišel o možnost přerušení trestu na 20 dnů, čímž došlo k odcizení [anonymizováno] žalobce a ochladnutí vztahů mezi žalobcem a jeho [anonymizováno]. Dále došlo k zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a žalobci byly zrušeny extramurální aktivity, kdy mohl 1x a 2x týdně opustit věznici. Konečně uvedl, že se po žalované domáhá náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 77 010 Kč, odškodnění za neoprávněné zařazení do II. PSVD od [datum] do [datum] ve výši 1 000 Kč za každý den neoprávněného přeřazení, tj. 350 dnů x 1 000, tj. 350 000 Kč. Za nesprávný postup z důvodu ztráty možnosti být podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody požadoval náhradu ve výši 200 000 Kč. Za odnětí možnosti vídat se svým [anonymizováno], jak v rámci přerušení výkonu trestu 20 dnů v roce, tak v rámci návštěv osob blízkých mimo prostory věznice (6 dní návštěv s vycházkou mimo věznici) požadoval náhradu ve výši 260 000 Kč (tj. 26 dnů x 10 000 Kč). Celkem tedy částku 887 010 Kč. 4 Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila v podání ze dne 18. 11. 2019, které bylo doručeno soudu dne 19. 11. 2019. Uvedla, že z podání žalobce je zřejmé, že titulem k uplatněným nárokům má být tvrzený nesprávný úřední postup [anonymizována tři slova] – [stát. instituce], respektive nezákonné rozhodnutí [anonymizována tři slova] – [stát. instituce] ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná uvedla, že provedla lustraci své spisové služby, přičemž zjistila, že se v její evidenci nenachází žádost žalobce o předběžné projednání jeho nároků, není tak splněna obligatorní zákonná podmínka pro uplatnění nároků žalobce u soudu. Žalovaná dále výslovně sporovala, že by v daném případě byly dány všechny zákonné předpoklady pro odpovědnost státu za škodu, respektive nemajetkovou újmu, tj. že by na straně státu došlo k nesprávnému úřednímu postupu či k vydání nezákonného rozhodnutí, že by došlo ke vzniku škody či nemajetkové újmy na straně žalobce, přičemž žalovaná výslovně sporovala i výši tvrzené škody a nemajetkové újmy, a konečně, že by byla dána příčinná souvislost mezi nesprávný úředním postupem či vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem škody či nemajetkové újmy. Žalovaná s ohledem na to navrhla, aby soud žalobu zamítl a žalované, aby byla přiznána náhrada nákladů řízení. 5 V návaznosti na vyjádření žalované žalobce v podání ze dne 17. 1. 2020 uvedl, že s ohledem na skutečnosti uvedené žalovanou podal u žalované„ Žádost o přiznání náhrad“. Současně navrhl, aby soud řízení přerušil. 6 Usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 6. 3. 2020, č. j. 15 C 53/2019-80 bylo řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.), přerušeno do pravomocného rozhodnutí o žádosti žalobce o přiznání náhrady dle zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění, vedené u žalované pod sp. zn. [jednací číslo MSP]. 7 Usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 11. 3. 2021, č. j. 15 C 53/2019-103, bylo rozhodnuto o pokračování v přerušeném řízení. 8 Usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29. 3. 2021, č. j. 15 C 53/2019-106, bylo řízení částečně zastaveno co do částky 1 112 990 Kč. 9 Žalovaná podáním ze dne 8. 4. 2021, jež bylo soudu doručeno dne 9. 4. 2021, doplnila své vyjádření k žalobě. Uvedla, že nárok uplatněný žalobou neuznává, a to ani částečně, současně výslovně sporovala veškerá tvrzení žalobce. Dále uvedla, že obdržela dne 17. 1. 2020 od žalobce listinu označenou jako„ Žádost o přiznání náhrady v souladu se zákonem č. 82/1998 Sb., v platném znění,“ této žádosti však ani částečně vyhověno nebylo. Žalovaná konstatovala, že rozhodnutí o uložení kázeňského trestu odsouzenému ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a rozhodnutí ředitele [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], lze označit za nezákonná rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., neboť tato rozhodnutí byla pro jejich nezákonnost zrušena rozsudkem [název soudu] – [pobočka] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Zároveň je však třeba konstatovat, že žalobci byl danými rozhodnutími uložen“ pouze“ kázeňský trest spočívající v celodenním umístění do uzavřeného oddělení. Žalovaná uvedla, že lze mít za to, že žalobce spáchal dne [datum] kázeňský přestupek, když svým úmyslným jednáním závažným způsobem porušil základní povinnosti odsouzeného stanovené v § 28 odst. 1 a § 28 odst. 2 písm. j) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, nadto ke spáchání kázeňského přestupku se žalobce sám dne [datum] přiznal. Pokud jde o přeřazení žalobce z I. PSVD do II. PSVD, byla tato skutečnost následkem toho, že žalobce nesplnil v 1. čtvrtletí roku [rok] program zacházení, protože se dne [datum] dopustil protiprávního jednání, které má znaky kázeňského přestupku. Ze stejného důvodu, tedy z důvodu nesplnění programu zacházení ze strany žalobce v 1. čtvrtletí roku [rok], kdy spáchal dne [datum] protiprávní jednání, byla u žalobce přerušena realizace extramurálních aktivit, mezi něž se řadí i možnost opuštění věznice s návštěvou a přerušení výkonu trestu. Žalovaná zároveň sporovala tvrzení žalobce, že by měl v rozhodném období v jím tvrzeném rozsahu 20 dní nárok na přerušení výkonu trestu a v jím tvrzeném rozsahu nárok na 6 vycházek mimo věznici s osobami blízkými. Žalovaná dále sporovala skutečnost, že by se žalobce po těchto tvrzených 26 dní byl býval stýkal se [anonymizováno]. Z důvodu spáchání protiprávního jednání dne [datum] byl žalobce současně vyřazen z pracoviště Dílna údržby, kde měl udělen volný pohyb ve střežené části věznice, čehož zneužil k danému protiprávnímu jednání, a od [datum] do [datum] nebyl pracovně zařazen. Následně byl od [datum] pracovně zařazen na vnitřní střežené pracoviště [anonymizováno]. Žalovaná uzavřela, že žalobu žalobce o náhradu škody, tj. ušlého zisku a o náhradu nemajetkové újmy, neshledává důvodnou a opodstatněnou, a to ani částečně, a to jednak pro absenci příčinné souvislosti a jednak pro neprokázání vzniku škody a nemajetkové újmy v tvrzené výši na straně žalobce. Mezi postupem [anonymizována tři slova], [stát. instituce] v řízení